Brutal Assault vol. 19 (I.)

Škaredá středa

Keep on Rotting, Flotsam and Jetsam, High on Fire, Chthonic, Terrorizer, Venom, Modern Day Babylon
6. srpna 2014
Jaroměř, pevnost Josefov

V učených rozpravách se přímo vyžíváme. Proto nebyl nejmenší důvod v nich nepokračovat také nad postřehy a dojmy z uplynulého metalového svátku. Dohadovat se budou starý deathový chřestýš Kuba Němec, alternativec Jirka, hledač talentů Ondra Komárek a těžko srozumitelný (ale důvěryhodný!) Honza Hamerský.

Jan: Asi se shodneme, že Brutal neprávem předchází pověst obskurní společensky závadné podívané. Už kvůli jeho rozsahu, oblibě v zahraničí a rok od roku lepší organizaci. Přitom si podle mě uchoval dost z dávné undergroundové neformálnosti. Jak to vidíš ty, Jayi?

Jirka: Jo, organizace bezmála ukázková, dlouhodobé neduhy se vytrácejí, ale nejsem si jistý tou neformálností. On Brutal už danou formu má a jeden rok jsem letmo naznačil, že v jistých ohledech už na úkor celistvý atmosféry. Holt daň za úspěch. A za tu velikost. Nejen hudební, dramaturgickou, ale především co do zázemí.

Jan: Nějakou formu má každý festival, ale to je vedlejší. Neviděl bych to tak tragicky. Pořadatelé velkých festivalů prostě musejí nabízet stále nová lákadla a uchylovat se k dramaturgickými kompromisům, aby mohli v práci napřesrok pokračovat. Je ale fajn, že to mezi fanoušky převládající přátelskou atmosféru nijak nepoznamenalo a že si na své přišli jak gurmáni, tak běžní konzumenti.

Jirka: Ta profesionalizace ve všech ohledech a stoupající návštěvnost jdou ruku v ruce. Je skvělý, že se organizátoři neopíjí jenom věhlasem jména ve štítu festivalu. Co mě naopak překvapilo, čistě z mýho pohledu, že mezi návštěvníky ubylo pozérů. Ti se kupodivu nejvíc soustředili na pódiích. Jasně, ono není dvakrát košér si jít pro tofuburger s kožešinou mrtvýho jezevce přes rameno. Stejně tak od kapel čekáš nějakou tu show, ale k tomuhle se ještě v průběhu reportu dostanu.

Jakub: Tohle podle mne souvisí spíš s určitou „postmodernizací“ metalu. Dřívějším ortodoxním radikálům je dneska třicet nebo víc a na sveřepé pózování už jsou poněkud líní, pozoruju to sám na sobě. Mladší ročníky, odchované Megauploadem a YouTube, už nejsou tak vyhraněné. V lepším případě jsou pro ně eklektické hudební mixy přirozeným stavem, v horším frčí na kapelách s vizáží svých spolužáků na střední. V takovém prostředí těžko najdeš sympatie pro metalovou ortodoxii. Radikálové tak zůstávají omezení na lumpenproletariát a ten na Brutal Assault nemá prachy.

Jan: Měl jsem za to, že největší peckou na zahřívací party letos bude letecká přehlídka. Už ten den jsem byl vyveden z omylu a ještě k tomu tuzemskou kapelou. I když mi Flotsam & Jetsam s obdivuhodnou lehkostí připomněli má telecí thrashová léta a klasici z Venom se nestali pouhou vábničkou na skalní metličky, Modern Day Babylon byl podle mě jasný vrchol středečního programu. Přejme si, ať také ve středu 12. srpna 2015 uvidíme v Josefově potřetí v řadě na hlavním pódiu českou kapelu světového formátu.

„Tomáš měl s sebou snad víc kytar, než stihli zahrát skladeb, ale ošéfoval si to zkušeně a protřele.“

Ondra: Z prvního dne jsem obavy neměl, hráli totiž litoměřičtí kamarádi z Keep on Rotting. Velké pódium jim ani nám problémy nedělalo, jejich vystoupení proběhlo v přátelské atmosféře a já už při prvních zahraných tónech tak nějak podvědomě tušil, že právě tohle bude z mého pohledu ten nejlepší death metal, který tento rok uvidím. Protože žádný jiný jsem ani v plánu navštívit neměl. Svěží, mladistvě energický a slušně odehraný set, nemám, co bych vytkl.

Jakub: Já do areálu dorazil až na Chthonic. Můj dojem z nich byl horší, než jsem čekal. Nevím, jestli raději hrají po klubech, nicméně na Brutalu předvedli pouze řemeslně odehraný set bez skutečných emocí. O to větší palba byli následující Terrorizer, které tímto jmenuji nejlepším grindem v soupisce letošního ročníku. K jejich ortodoxnímu death/grindu nešlo zůstat chladným. Ačkoliv jsme s přáteli stáli až vzadu u prodejny žetonů, udělali jsme si vlastní minimosh.
Nicméně vrcholem středečního večera pro mne zůstávají Venom. Angličtí dědkové prostě naskládali tu svoji bizarní thrash/heavy/black prasečinu, prostou jakékoliv progrese mladší pětadvaceti let, a nasypali ji do davu, který chrochtal blahem. S tímhle setem by pravděpodobně uspěli i před grinderským osazenstvem na Obscene. Na Brutalu měli asi největší publikum ze všech, pod pódiem bylo totálně natřískáno a moje návaly nadšení z té prasárny tlumily jen občasné obavy, že tady v tom davu asi chcípnu.

Jan: Kubo, já ti nevím, ale viděli jsme tu samou kapelu? Terrorizerovi by podle mě naklepala prdel dobrá polovina toho, co si Čurby nasmlouval na letošní Obscene.

Jirka: Já hlavně myslel, že chcípnu už ve frontě na akreditacích. Nevím, koho napadlo z téhož okýnka vydávat vstupenky Metalshopu, každopádně další dny už tam nebyla ani noha. Asi blbý načasování. Každopádně můj první kůň byli jednoznačně High on Fire. Potetovaný pupky, cigáro v koutku huby, těžká pohoda. To šílené zvučení na Jägermeister Stage je sice stálo víc jak třetinu celýho setu, ale ten zbytek bylo nefalšovaný peklo. Motörhead s hodně vytaženou basou. Nebo Kylesa na odvykačce. Sázka na rychlejší skladby se jim ale vyplatila. Pod pódiem celou dobu klokotal kotel poctivého mosherského guláše.
Fandům Venom se omlouvám, ale tenhle hevík mě úplně minul. Zato Tomáš Raclavský překvapil. Takovou oslavu narozenin, bezmála profesorsky odehranou, si nechám líbit. Math metalu děsně slušela modrorůžová a taky fakt, že Modern Day Babylon velký pódium nespolklo. Vždyť tenhle projekt má na netu takovou fanouškovskou základnu, že už ho žánrově nutno vnímat v evropském, potažmo světovém měřítku.

Ondra: MDB s novým bubeníkem mne taktéž potěšili. V Liberci na ně přišlo hovno lidí, pro některé žánry tu pšenka nekvete, ale josefovské osazenstvo je přeci jen osvícenější, což bylo znát i z jeho reakcí. Tomáš měl s sebou snad víc kytar, než stihli zahrát skladeb, ale ošéfoval si to zkušeně a protřele. A i když mám ze sociálních sítí občas pocit, že má Tom české fanoušky tak trochu na bramboře (za ty nejapné poznámky z publika se mu vlastně ani nedivím), jeho naambientnělý set mne v konečném důsledku bavil více než uspokojivě.

Jan: Jayi, taky jsem si na akreditaci počkal, ale čtvrthodinka ve frontě pro mě byla únosná. Tím spíš, že delší frontu jsem ve svém okolí neviděl. Jinak, sorry, ale zdrcujícím závěrem odčinit zmrvené ozvučení skoro půlky setu prostě nejde. Pobudu Matta Pikea bych sice taky rád viděl kalit na stupních vítězů, ale spíš by si měl v San Quentinu prohodit místo se zvukařem. Vykleštění High on Fire prostě nejsou High on Fire.

Jirka: Znáš to, když si něco užít potřebuješ a chceš, spokojíš se i s jednou koulí.

Jan: Jinak řečeno, všecko se stráví, když je hlad.

(A nebo ne? Každopádně o tom více v dalším díle, v němž si posvítíme jak na potravu pro uši, tak pro ústa.)

fotografie: Tomáš Šrejber