Blut Aus Nord – 777 - Sect(s)

Black metal a filosofie po francouzsku
2011
Debemur Morti Productions
28:28 (5 skladeb)
black
www.blutausnord.com

Čím si Blut Aus Nord získali popularitu? Ve stále relativně malé skupině blackových kapel těšících se na Last.fm z milionových poslechů bychom určitě našli vstřícněji laděnou hudbu. I ti nejzlejší mizantropové totiž bývají lehce stravitelní, neboť ruku v ruce s ortodoxností chodívá opakování a jednoduchost.

Nejen Blut Aus Nord ale ukazují, jak pouhý agresivní zvuk a rychlost nevystačí navždycky – pokud člověka neopustí sebedestruktivní apetit, chce být krájen a drcen stále promyšleněji a intenzivněji, což BAN umí plnit.

Už grafická stránka prvního dílu ohlášené trilogie (čekejte „777 – The Desanctification“ a „777 – Cosmosophy“) navozuje dojem čehosi velkolepého. Z desek BAN bezvýchodnost obvykle čpí na první pohled, jen je ona beznaděj někdy kvůli obalům udělaných jakoby na koleně prozaičtější, než bychom chtěli. Za nově uhlazeným vnějškem se samozřejmě skrývá nová variace transcendentního lomozu, protentokrát přímočařejší a více strojová.

Hned první momenty „Epitome I“ vmetou do tváře pořádnou facku, zvuk bicích je tu na hranici plánovaně obtížného a otravného, pročež stále nevím, jestli zrovna takováto cesta kapele prospívá. Tím spíš, když nijak nenavazuje na následující skladbu, naopak nebývale melodickou, proti úvodu až skoro milou: tklivá poslední třetina působí jako vystřižená odjinud. A pak zase kravál „Epitome III“ a famózní, jemnými klávesami podkreslená „IV“.

„‚777 – Sects‘ nemá takovou sílu jako některé dřívější, mnohem zrůdnější a neurotičtější nahrávky. Blut Aus Nord víc sluší spíše koncepční podoba.“

Rozpitvávat jednotlivé skladby je zbytečné, ale jak jinak vyzdvihnout spojení znejišťujících, sáhodlouhých a zdánlivě náhodně hraných pasáží, pro BAN typických, a melodičnosti a jemné elektroniky, byť v tomto případě trochu obyčejné. Jak jinak vystihnout to, co mě na „777 – Sect(s)“ nejvíce přitahuje, a co jsem zpočátku těžko trávil? Do toho všeho ještě přidejme šíleně znějící bicí a dostaneme nádherný mišmaš, trochu obtížně sledovatelný, protože vznikl zase trochu jinak.

„777“ pracuje s náhodou ne v rovině jednolitého kytarového náporu, do něhož Vindsval s hubou oteklou od vyřvávání pasáží ze Zarathustry cosi nesrozumitelně chrčí, ale s kombinováním čitelných, jaksi povědomě znějících „melodických“ kytarových linek (viz „II“, části „IV“ a „VI“) a po blutasunordovsku složeném bordelu, do něhož je radost zapadat až po bradu. Dříve z něj tu a tam vyskočila nějaká berlička pro tápající, nyní je od sebe binec, melodika a střední tempo více oddělené, což trochu mate.

„777 – Sects“ nemá takovou sílu jako některé dřívější, mnohem zrůdnější a neurotičtější nahrávky. Blut Aus Nord víc sluší spíše koncepční podoba, snaha dělat co nejvíce odlišné, samostatné skladby materiál rozmělňuje. Neodvažuji se však tvrdit, že ta která deska je nejlepší a dle jejího mustru pak odvozovat hodnocení ostatních. Diskografii Blut Aus Nord beru jako celek, z něhož třeba vybírat podle míry destrukce, ne podle kvality, která je vesměs stálá. Takto mi „777 – Sects“ zcela postačuje, i když je „jen“ další deskou.