Bloodbath - Grand Morbid Funeral

Můžu, ale neměl bych
2014
Peaceville Records
46:31 (11 skladeb)
death metal
www.bloodbath.biz

Výrokem „začali jsme jako alkoholický boční projekt a skončili mezi deathmetalovou špičkou“ se na „Wacken Carnage“ jejich tehdejší principál Mika Åkerfeldt mimoděk otřel o úskalí, jímž se při přípravě každého nového alba musejí Bloodbath prodírat. Jak si od talentu odpočinout a zároveň se mu nezpronevěřit?

Pravděpodobně je to jediná věc, která se kapele zrovna nedaří. Osvobozující nadhled a okouzlení dojemně pitomým chřestěním Dismember a Entombed, které je zřejmě nejvíc patrné z prvního EP „Breeding Death“, totiž pod tlakem narůstajícího počtu nejrůznějších vylepšení na „Grand Morbid Funeral“ ještě víc ustoupily do pozadí.

Vyloženě o progresivním deathmetalu sice ani tentokrát pochopitelně nemůže být řeč. Nicméně Bloodbath se i tak před čtyřiadvaceti lety Dismember vyhloubené koryto pro „věčně plynoucí proud“ snětí napadených riffů a prudkým jedem napuštěných vyhrávek povedlo vychýlit směrem k netušeným obzorům. Lvím dílem se o to zasadil úderník Martin „Axe“ Axenrot, o jehož patentních rytmických přechodech se ani nesnilo nejen starožitnému deathu.

Naproti tomu úlohu „Grand Morbid Funeral“ zlidšťujících nedostatků neméně zdárně plní vstupy Nicka Holmese, který se ke growlingu vrátil po více než dvaceti letech. Ve výsledku se sice zdá, že v porovnání s Åkerfeldtem a Tägtgrenem nestíhá, ale jen do určité míry.

„‚Grand Morbid Funeral‛ je s to setrvat ve vašem přehrávači poměrně dlouho. Přinejmenším do doby, kdy Bloodbath vydají jeho nástupce.“

Obdobně jako Millerův Hartigan při honičce s Juniorem sice stojí s revolverem proti poloautomatu a nemůže deklamace rozhazovat jak bonbóny. Holmes si ale jako zkušený doometalista umí počkat a kryje-li mu zbytek kapely záda, což se v naprosté většině případů skutečně dělo, se do černého taky trefit.

Bloodbath se zkrátka i s Holmesovým ještě poněkud zplanělým příspěvkem opět podařilo novou deskou zastínit tu předchozí. Byť ve snaze uplatnit svůj tvůrčí potenciál a přitom dodržet striktní žánrovou recepturu pozbyli určité uvolněnosti. V každém případě je „Grand Morbid Funeral“ s to setrvat ve vašem přehrávači poměrně dlouho. Přinejmenším do doby, kdy Bloodbath vydají jeho nástupce.

foto: Ester Segarra