Birds of Passage – Winter Lady

Křehké stopy ve sněhu snů
2011
Denovali
46:03 (7 skladeb)
minimalistický folk/drone/dark pop
http://birdsofpassagemusic.com

Novozélanďanka Alicia Merz skládá hudbu, kterou přes všechnu vrozenou pomalost nelze brát jako kulisu. Uhranutí je to, nač musíte spoléhat, pokud se rozhodnete jít její cestou. A „Winter Lady“ je album, které jen vyžaduje naprostý klid, když ho posloucháte. O soustředění už se postará samo.

Jen málokdo dokáže vzbudit a udržet napětí v hudbě, jejíž notový zápis je kratší než amišský návod na domácí spotřebiče. Alicia Merz tohle nadání má a dokázala ho nejen na albech Birds of Passage, ale též při spolupráci s Aidanem Bakerem z Nadji anebo v projektu Brother Sun Sister Moon. Spřízněnou duši pak našla v pianistovi Nilsi Frahmovi, který stojí za masteringem jejích alb a podobně jako ona ví, jak nakládat s křehkostí. Její zasněný pop, který však vychází z dosti nepřístupných základů, vábí naprostou intimitou, jíž je zde dosaženo díky oddanosti pomalým rytmům a chladným příběhům.

Birds of Passage & Leonardo Rosado – „Dear And Unfamiliar“
Bez naprostého porozumění by to nešlo. Křehkost hudby Alicie Merz je taková, že ji může narušit sebemenší necitlivost a o to obdivuhodnější je, jak si potykala s portugalským elektronickým hudebníkem Leonardem Rosadem. I na albu, které je poctou filmu „Casablanca“, se pustila do širých krajin drone minimalismu a docílila snivé, ale neuspávající nahrávky, v níž napětí probublává odspodu a vyživuje emoce. Právě díky nim nejde u podobných desek o pouhý poslech, ale prožitek a zkušenost, jaké se příznačně nazvaná deska snaží zprostředkovat. Přítulnost se tak snoubí se zneklidňující cizostí, příjemné vzpomínky s melancholií.
7/10

Na „Winter Lady“ se tlumený, ale přesto intenzivní hlas probíjí zimní krajinou, která je vykreslena jednoduchou instrumentací, ambientním vrněním a stopami neurčitých terénních nahrávek. Neustálé prostupování těchto prvků vytváří sice chladné a zneklidňující zvukové plochy a zároveň tak dokáže probouzet napětí, kdy čekáme na každý další nádech a tak trochu se bojíme, aby náhodou nebyl poslední. Každá jednotlivá skladba tvoří samostatný zpomalený výjev, který je však navzdory pomalosti zahalen tajemstvím.

Deska dokáže zprostředkovat velice intimní zážitek a přes nepopiratelný a již zmíněný chlad nemůže popřít, že čelíme kouzlu, za nímž nestojí anonymní mág, ale někdo, kdo nám nabízí odhalení či přinejmenším sdílení všeho tajemna. A když tuto výzvu přijmeme, zjistíme záhy, že za kouzlem zde stojí nezměrná křehkost, kterou zároveň dokáže Alicia Merz strážit tak, aby jí nic neohrozilo. Napětí se tak může mísit s mimořádným klidem a chlad zde vyvažuje blízkost někoho, s kým je příjemné ho sdílet.

„Winter Lady“ dokáže kreslit sugestivní výjevy a pranic nevadí, že tak činí zdánlivě prostými způsoby. Vždyť když sledujete nebe, jímž poletují osamocené sněhové vločky, taky nemáte pocit, že je před vámi prázdný prostor.