Beyond the Morninglight – Liberation

Skalpel do ruky a dávat pozor
2012
Misantrof ANTIrecords
48:46 (10 skladeb)
atmospheric rock/neofolk
http://btm-music.misantrof.net

Přiznám se, že škatulka „depressive rock“ mi není dvakrát po chuti. Jasně, vím, že kapely s ní samy neoperují tolik, jako fanoušci a blogeři.

Nicméně v momentě, kdy se již název žánru snaží člověku vnutit predominantní emoci, kterou by měl posluchač při poslechu cítit, očekávam od takové desky spíš prvoplánový komplementární doplněk k nové černé tužce na oči, kterou nerozmaže ani intenzivní slzení při stopadesátém poslechu „baby join meeee in deeeath“.

Na druhou stranu, mé reálné zkušenosti s podobně označovanými spolky zas až tak tristní nejsou. „Wisdom & Arrogance“ od Joyless považuju dodnes za jednu z desek, na které smutnění nabývá nejbizarnějších podob, nějaké ty Lifelover taky snesu a koneckonců i starší desky Katatonie se do onoho žánrového svěráku vlezou – a to už jsou nějaké laskominy. Úplně jsem neprohloupil ani v případě druhého alba nepříliš známých Norů Beyond the Morninglight, dua tvořeného muzikantem honosícím se vpravdě tvrďáckým pseudonymem Runar Funeralheart a jeho kolegou ve zbrani Andy Aminem. „Liberation“ je jejich debutem pod křídly malého labelu Misantrof ANTIrecords, jenž vydává kupříkladu i Deep-pression a Vrangsinn, a – abych nechodil dlouho kolem horké rybí polévky – je k dispozici zdarma a legálně ku stažení přímo na stránkách labelu, což nelze kvitovat jinak než s potěšením.

„Písně skvěle fungují po atmosférické stránce, ovšem když je člověk rozpitvá...”

Můj zaměstnavatel má v oblibě rčení, že prý „co je zadarmo, to je od ďábla“. V případě „Liberation“ se ovšem ukazuje, že ne všechny ďáblovy dary musí být nutně zevnitř prohnilé. Už první poslech ukázal, že depresivně rocková cela je Beyond the Morninglight příliš úzká a mezi mřížemi je dost prostoru na to, aby si mohli podávat ruce se spoluvězni.

Hned vedle očividně sedí neofolk – naléhavý, spíše deklaratorní a lehce „off-the-key“ vokální projev Runara připomene černokněžníka z Current 93 Davida Tibeta, melodické linky v akustických skladbách zase třeba takové Sol Invictus (a s nimi desítky dalších, ale to už je jiný příběh). V písních, jimž dominuje kytara elektrická, se pro změnu natahují naproti přes chodu, kde je spolu zavřený post-punk, shoegaze a black metal, tak, jak je tam nahnal dozorce Neige či jeho kolegové z Les Discrets. V menší míře pak uslyšíme na „Liberation“ rezonovat potemnělý severský prog rock ve stylu takových Paatos – a když zafouká, dolehne k uším za dobrých povětrnostních podmínek i šumění lesa, kde rozvěšují Agalloch po stromech losí paroží.

„Nenašel jsem perlu, ale jen kamínek pokrytý slídou.”

Byť jsem v předchozích odstavcích vyjmenoval několik výjimečně dobrých kapel, k nimž se většinou přirovnává „za odměnu“, je nyní na místě utřít Pavlovovým reflexem vypuzené sliny a uklidnit žaludek roztřesený náhlou sekrecí šťáv. Pokud se Beyond the Morninglight daří zapracovávat do jednoho pohromadě držícího celku prvky z tvorby výše zmíněných spolků, jedná se pohříchu o ty prvky, které jsou v kontextu tvorby nejméně zajímavé a výrazné. Laťka je sice i tak pořád docela vysoko, nicméně už je jasné, že Norové v tyčkařském sektoru světový rekord netrhnou.

Písně skvěle fungují po atmosférické stránce, ovšem když je člověk rozpitvá, ušpiní si sice skalpel, ale nenajde vlastně nic až tak moc zajímavého. Momenty, které by skutečně vyčnívaly, se dají spočítat na prstech člena rodiny Simpsonových, a když na chvíli přestanete dávat pozor, pravděpodobně budete těžko schopni rozlišit, jestli jste právě slyšeli dvě nebo tři písně a na kterém místě desky se vlastně nacházíte.

Po prvních pár posleších mě napadalo, že Beyond the Morninglight by díky své relativní neznámosti byli vhodným kandidátem na nálepku „Perly sviním“, ovšem brzy jsem zjistil, že jsem nenašel perlu, ale jen kamínek pokrytý slídou. Jste-li geologem, asi z něj neuděláte chloubu vitríny, ale pokud se vám líbí, jak se leskne, není důvod jej zahazovat za hlavu, tím spíš ne, je-li vám vlastně nabízen zdarma. Jak jsem již zmínil, pochmurná a náladová atmosféra funguje zejména nyní na podzim spolehlivě a pokud vám stačí krapet zajímavější a ne zcela ortodoxní žánrovka nevyžadující úplně do krajnosti našponované a soustředěné uši, budete s „Liberation“ pravděpodobně spokojeni. Já byl.