Ben Frost A U R O R A live

Kruté tornádo ze severu
23. května 2014
Praha, MeetFactory

Nač otálet. Koncert začíná stupňujícím se hukotem motorů vzlétajícího letounu a oslepujícími bílými stroboskopy. Ben Frost přichází sám, hypnotizuje svůj počítač a krabičky, z nichž vychází syrová koláž ambientních ploch, přerývaných výboji glitchové a noisové energie. Napíná a následně zchlazuje publikum očekávající erupci.

Stupňující se příslib vyvrcholení je čím dál hmatatelnější, jenže Frost velmi trpělivě přidává a ubírá na plynu. Hra na kočku a myš pokračuje i v momentě, kdy popadne kytaru a na pódiu mu začnou sekundovat bubeník Greg Fox (Guardian Alien, ZS, ex-Liturgy) a perkusionista Shahzad Ismaily (Secret Chiefs 3, Eyvind Kang, Marc Ribbot, John Zorn a další). Koncert jako by personifikovala Ismailyho počáteční snaha za každou cenu udržet sesouvající se ručníky na bubnech, aby utlumil hlasitost svého projevu do doby, než vše exploduje. Chirurgicky propracovaná gradace stojí na schématu „pomalý rozjezd – stupňování napětí a vyčkávání výpadu – kontraintuitivní zklidnění a přechod na nový zvukový motiv“. Souhra obou bubeníků se prolíná v polyrytmech, které v počátečních fázích koncertu dodávají doposud chladné severské preciznosti příchuť hypnotického afrického groovu.

Koncert poprvé vrcholí při taneční hitovce „Nolan“, která syntezátorovou klávesovou linkou diktuje náladu večera. Po nezbytných zklidňujících intermezzech následují skladby „Secant“ a „Venter“ (což je v podstatě reprise hlavního motivu „Nolan“). Bubeníci s Frostovou kytarou, elektronickými loopy a hlukovými výboji servírují úchvatnou synergii vzájemně se doplňujících smyček. Představte si ozubená kolečka, z nichž si každé jede svou rychlostí, a jen občas se obě prolnou. Přesto je každou sekundu co poslouchat, do těch koleček se ponoříte jako do fraktálu.

„Ti, co kroutili hlavou, stáli vedle lidí, kteří jimi přikyvovali do rytmu, a poblíž těch, kteří koncert freneticky prožívali celým tělem.“

Přibližně v momentě, kdy se rozjíždí „Venter“, mám chvíli pocit, že jsou bubeníci mimo, respektive že jedou tak stroze, až oproti albu zdánlivě neponechávají žádný prostor pro groove. Až posléze se důsledný kolovrátek rozvine v nejhoupavější moment večera, načež „Venter“ vygraduje do rychlopalebné masáže, kdy Greg Fox zrychluje až do blastbeatu (či burstbeatu, chcete-li). Razantní kobercový nálet rozpumpuje taneční elektra do nečekaných otáček. Tento princip se několikrát opakuje, přičemž nejvíc graduje při maximálním zapojení všech tří muzikantů. Frost se bubeníky zdánlivě nechával převálcovat, ale nekompromisně vstupuje do hry právě v momentech, kdy se to nejvíce hodí.

Hlavní část koncertu končí, hudebníci odcházejí do zákulisí a dav si posléze vyžádá přídavek „Theory of Machines“ (je možné, že se mýlím) z přelomové desky „By the Throat“. Silně zapůsobil hned úvodní moment, kdy byl Frost vytleskán zpět na pódium a asi na pět sekund spustil hrubý noise, na který bouřlivě zareagovali snad všichni přítomní. Nadšení ale netrvá dlouho a po dohrání skladby se trio do backstage bohužel vrací definitivně. Frost po sobě zanechal rozpolcené publikum. Ti, co kroutili hlavou, stáli vedle lidí, kteří jimi přikyvovali do rytmu, a poblíž těch, kteří koncert freneticky prožívali celým tělem.

Co dodat? Zvuk byl rozprostřen do čisté krystaličnosti, ve které se prolínalo tolik vrstev, že si člověk mohl zatančit na několik linek beatů zároveň. Nápady byly chirurgicky propracované a natlakované do takové hustoty, že jste ani v nejklidnějších pasážích neměli pocit, že se napětí někam vytratilo.

Ben Frost s novým albem začal používat jiný hudební jazyk, než jakým se vyjadřoval na těch předchozích. Z introvertních ambientů, vážné hudby a noisu, které spočívaly v tantrickém umění nabuzení a následném odepírání slasti, se Frost posunul k výbušnějšímu pojetí hudby. Ustoupily zasněné plochy i harsh noise. „A U R O R A“ sice stále stojí na repetitivním minimalismu, ale posouvá se do přímočařejších, chytlavějších tranceových a industriálních poloh taneční elektroniky. Na albu je zvuk bicích poněkud upozaděný, a tak jsem si uvědomil význam názvu alba až naživo. „A U R O R A“ vypálila salvu ohlašující revoluci spojení noisové taneční hudby s kobercovým náletem „metalového“ burst-beatu.