Belphegor, Vreid, Emancer, Gorgonea Prima

Těžká blacková řehole
4. října 2010
Brno, Favál

Charakterizovalo-li něco celý večer, během něhož se v Brně zastavilo turné k aktuálním deskám Belphegor a Vreid, byla to rozpačitost.

Začínalo to u zaplněnosti klubu, pokračovalo nasazením publika a vrcholilo s ním úzce spojenou úrovní koncertních vystoupení. Akce totiž potvrdila, jak těžkou pozici má při živém provedení black metal, ne snad old-schoolový, ale přece jen tradičnější, postavený na temné atmosféře (spíše než post-blackové destrukci).

Zatímco české zástupce Gorgonea Prima jsem propásnul (zahraniční tour-manager nechtěl, aby se technickým problémem postižený koncert protahoval), čehož lze litovat i vzhledem k tomu, že je několik důvěryhodných kolegů označilo za nejlepší kapelu večera. S labelem Naga (který pořádal i tento koncert) jsou spjati též norští Emancer, kteří u nás vydali album „Twilight And Randomness“, jež oslovilo svou proměnlivostí a schopností vytvářet potemnělé nálady. Tedy přesně tím, co bych z jejich koncertu nikdy nepoznal. Kapela jako by trpěla „syndromem Dark Fortress“ – tedy neschopností zaujmout svou studiově vypracovanou hudbou i živě. Záhadnost se rozplynula, skladby vyznívaly ploše a „žensko-klávesový“ element přežitě až komicky. Potroublé skandování „hey, hey“ pak bylo finální známkou toho, že kapele na pódiu docházely nápady i soudnost.

Norové Vreid spojují chlad válečné vřavy s její majestátností a dosahují solidního výsledku na pomezí blackové syrovosti a přitažlivé pompy. Jejich koncert měl o poznání větší náboj než v případě Emancer, což ale, co si budeme povídat, nebylo až tak obtížné. Zatímco okolo Emancer žádná atmosféra ani nevznikla, Vreid ji čas od času vytvářeli, ale zaměnitelnou monotónností a místy násilnou stylizací opět rozpouštěli. Jakkoliv jim sluší black'n'rollový nadhled, rovněž Vreid měli problém s dokonalým převodem své albově šlechtěné hudby pro živé předvedení. Ač chytlaví ve valivých pasážích, celkově nemělo jejich vystoupení ucelenou náladu, což dále srážely vyloženě chabé mezipísňové průpovídky, které jsou primárním ničitelem nálad u těch kapel, které si spojujeme s nejednoznačnými, a proto podnětnými atmosférami.

Nejvíce natlakované vystoupení nakonec ukázali Belphegor, kteří mají díky výraznému frontmanovi Helmuthovi nárok na to, aby bez uzardění směřovali do diváků manýristické obličeje, gesta a výroky, aniž by to působilo tak nepatřičně jako u předcházejících kapel. Hudba zasloužilé rakouské kapely je bezesporu uvěřitelně útočná a dostatečně hutná, čímž skupina taky udržovala pozornost a zaplňovala prostor. Bezesporu nejvíce natlakované vystoupení mělo také ze všech nejucelenější „ksicht“, i tak ale udrželo zájem jen menší skupinky diváků pod pódiem, kteří však kapelu nutili naplno pokračovat po až překvapivě dlouhou dobu. Snad právě s vědomím délky setu nechtěli Belphegor otálet se začátkem celé akce. Její nálada však byla celkově unavená a pomíjivá a jakákoliv slova chvály vyznívají více či méně nuceně, aby nezůstalo jen u rozpaků. A ač rozhodně nelze mluvit o propadáku, brněnská zastávka „Walpurgis Rites Raid Europa 2010“ nakonec působila nejvíce jako lokální setkání kapel, jejichž koncerty jaksi nestvrdily renomé, které je provází.