Bastard Noise „Skulldozer“ Tour 2011

Ne každý kravál je hudba
hosté: Stolen Lives, Dysmorfic
26. 10. 2011
Pardubice, RC Ponorka

Středobodem extremního big beatu se ve středu stal rockový klub Ponorka v Pardubicích. Nabroušené instrumenty zde zkřížili za domácí Stolen Lives a za hosty italský Dysmorfic. Pozici hlavního arbitra zaujal kanadský Bastard Noise.

Po rozdělení dresů a rozhození hokejek začali zcela bez pravidel masírovat diváky Stolen Lives, a to žánrem, který by se za pomoci lomítek dal zaškatulkovat jako HC/punk/metal. Ze začátku, než se zvuk rozpliznul v masu, mi kytarami hraná melodie připomněla píseň „Sverddans“ od Burzum. Kytarový kotel vedený vyburcovaným řevem ještě popoháněl zběsilým tempem bubeník. Zvukař v průběhu celého setu ignoroval souvislý pazvuk pravděpodobně související s mikrofonem, což ve finále celou produkci pokazilo. Kluci se rozhodně snažili a občas se objevila nějaká další metalová parádička. Postřehli jsme písně titulované třeba „Pracuj, nakupuj, poslouchej, chcípni“ a „Hluší k nářku dějin“, ale na základě obrazu, co se na místě vybarvil, bych si jejich splitko s Lahar nepořídil.

Dysmorfic byli v opticky lepší pozici, jelikož množství nástrojů bylo skoro poloviční – měli o kytaru méně a celkově byli jen tři. Protože se ale pohybovali v HC/grindových vodách, výstupem byla často pouze změť nástrojů dirigovaná střeleným bubeníkem, který se snad na každý úder paličky usmíval. Duo growlerů/řvounů se umně doplňovalo z opačných pozic tóniny a k tomu ještě tu tam z masy vyplulo nejedno sólíčko. Nicméně se jednalo většinou jen o neutuchající lomoz a zřejmě proto většina přítomných odešla.

Při pohledu na přípravy Bastard Noise čul i nepřipravený nějakou čertovinu. Řada propojených elektro-udělátek se syntezátorem připomínajících mé pestré dětství, kdy jsem s podobným pobíhal po domě a „hraním“ terorizoval veškeré okolí, byla vyrovnaná vedle Erika, jediného kytaristy, zvučícího čtyřstrunnou krásku. Vyloženě jsem se těšil. Rozbít pár lebek se hned jal dámský growl/řev. Přece jen jsou to (elektro)screamo-grindeři a v oboru destrukce zvukovodů působí již dvacet let.

Písklavá a řezavá intermezza poskytovala „oddych“ mezi kytarovými projevy. Žel hluboký growl Erica nebyl skoro vůbec slyšet. Že se jednalo zřejmě o maximum techniky, se dalo usuzovat z absolutní zvukařovy nečinnosti, takže hold, který Eric složil Nikolu Teslovi za jeho přínos elektrifikaci, vyzněl spíše jako ironie. O velkém nasazení jednotlivých členů netřeba pochybovat. Z výrazů ve tváři Erica a jeho doslova „naskakování na tón“, uširvoucího growl/řevu vokalistky a bubeníkovy cvičební sestavy bylo jasné, že svou tvorbu mají do detailů promyšlenou a do puntíku zmáknutou.

fotografie: Tomáš Šrejber