Balaclava – Jizvy

Hluboké jizvy, které se jen tak nezhojí
2012
Cachabolik Records
14:57 (4 skladby) | 65:56 (2 videa)
hardcore
www.bandzone.cz/balaclava

Byla zřejmě nejvýznamnějším a nejrespektovanějším představitelem základních myšlenkových a názorových proudů v rámci tuzemské hardcorové scény. Žel už není. Nikoli snad proto, že by zradila své přesvědčení a ideály, nýbrž pouze proto, že přestala existovat.

Energie znamená život. A Balaclava byla zdrojem energie. (citace z bookletu)

Pražsko-příbramská Balaclava v letech 2000 až 2007 zplodila několik málo nahrávek, jež vycházely na sedmipalcových singlech, ať už samostatných či dělených, aby byly později připomenuty souhrnným kompaktem „Retrospective“. Vzápětí následovalo jediné a víceméně vrcholné album „Creativity“. Roku 2010 soubor ohlásil svůj konec, leč aby zkompletoval vše nahrané, před nedávnem připojil ještě posmrtně šířené minialbum, jehož obsah byl nahrán již roku 2008. Kromě samotného faktu ukončení činnosti kapely lze litovat i toho, že v průběhu času u ní došlo k nepříliš optimálnímu vývoji od vinylů ke kompaktům, přičemž dvanáctipalce se pánové nikdy nedočkali.

Hudebně se soubor vyvinul do podoby víceméně klasického, nepatrně modernizovaného, především však výrazně nápaditého, nenudícího a přesvědčivého hardcoru, bohatého nejen na četné zlomy, ale také nějaké ty melodie, akustické problesky, jiskřící sóla a v případě tohoto počinu i krátké bubínkové intro. Žhavá kytarová nálož ještě více exploduje strhujícím řevem, posazeným do natolik naléhavé až emotivní polohy, že zcela boří a vyvrací jakékoli možné pochyby.

Jak je již naznačeno výše, pokud tento soubor něčím proslul prvořadě, pak rozhodně slovní potravou. Ony texty možná vykazovaly malý kousíček naivity, ale současně natolik jednoznačné přesvědčení, že jim dokázal podlehnout leckdo. Nejenže působily vysoce inteligentním dojmem, ale v bookletech i na koncertech byly navíc doplňovány často až sáhodlouhými vysvětlujícími komentáři, které snad dosud neztratily svou platnost. Podobně jako Kritická situace před dvaceti lety či Filipovy úvodníky a sloupky v Hlubokých orbách, tohle byl a je skoro zákon. Dosud nepřekonané „písmo svaté“ hardcoru a punku. Tentokrát jsou texty spíše osobnější, opatřené citacemi děl jiných autorů a nebudí až takové nadšení, v kontextu veškeré starší tvorby však působí dojmem logické tečky.

Nedávno jsem se vrátil zpátky tam, kde jsem vyrůstal, a zjistil jsem, že všechna místa, která jsem jako dítě miloval a která v sobě měla sílu vracet mě zpátky do dětských let, jsou pryč. Pohltil je beton a sklo, směrnice a tabulky EU. Zůstala krajina plná jizev a stejné byly vyryty i do mé duše. Nic už nebude jako dřív. (citace z bookletu)

Bonusovou součástí posledního počinu jsou dvě více než půlhodinová videa. Prvním z nich je zvukově i obrazově sice trochu limitovaný záznam z Fluff Festu z roku 2003, nicméně snímaný z pódia a takto nejen přenášející velké množství energie, ale i dobře patrné sepjetí souboru s publikem. Druhý bonus tvoří na sklonku roku 2010 realizovaný rozhovor na rozloučenou, kde členové kapely sedí na nějakém gauči, snaží se vysvětlit příčiny svého konce a zrekapitulovat těch spolu prožitých třináct let. Přestože hlavní slovo má podle očekávání Banán, vydatně se zapojují i ostatní. Jejich proslovy občas sklouznou k čemusi patetickému, přesto jsou veskrze upřímné, či, lépe řečeno, situaci dobře vystihuje jeden z nich, když tvrdí, že se snaží být tak přirozenej, až je z toho v křeči. Odkazuje se zde také na nějaké prastaré video z Teplic, které ovšem na disku chybí. Zřejmě se nevešlo.

Jak je všeobecně známo, Banán dnes řve v thrashmetalově posunuté formaci Lahar, napříč sestavou však lze jmenovat i další současná působiště jako Pustina, Harijana, Daydream, Malevil nebo Vekslan. Přestože se tedy pánové rozešli, snaží se pokračovat někde jinde.

Tak, jak jsme se sešli, tak se i rozejdeme. Na začátku to energii dávalo, na konci to energii bralo. A energie znamená život. (citace z bookletu)