Aun – Alpha Heaven

Album pro klidné večery ve vesmíru
2013
Denovali
57:46 (11 skladeb)
ambient
www.facebook.com/AUNandAUN

Montrealské duo Aun šířeji zaujalo už v roce 2011, kdy s vydáním alba „Phantom Ghost“ jasně vymezilo, že svým pojetím ambientu nehodlá žánr ochuzovat o jeho záhadnost, ale zároveň ho touží činit přitažlivějším skrze nenásilné romantické obrazy. V něčem velmi podobném pokračuje též na letošní desce „Alpha Heaven“.

Tu lze vykreslit jako výpravu do vesmíru, v němž se ale cestovatelé neopájí jeho velikostí, ale namísto toho si všímají detailů, zatímco raketoplán mezi vším jen pomalu proplouvá. Přestože je tato takřka na jeden zátah nahrávaná ambientní deska do značné míry neprostupná, její temnota netíží a spíše láká k průletu a sdílenému povznesení.

Devět (pro majitele CD pak jedenáct) skladeb nabízí stimulující výpravu, která ale vyžaduje naprostou odevzdanost, aby nám neunikaly detaily, na nichž album do značné míry stojí. Aun totiž jako by z obrovského prostoru vyzobávali mikročástice a malovali z nich nenápadné obrazy uprostřed temnoty. Tam si jich možná všimne málokdo, ale tím víc bude okouzlen. Črtajíc jakési vesmírné skici, nevypráví Aun ucelené a dramatické příběhy, spíše vysílají prvotní signály k něčemu ještě více skrytému.

„Za oknem se nemusí pořád něco míhat, aby šlo o vzrušující výpravu.“

Jejich pojetí ambientu je nicméně veskrze radostné, což můžeme dát na vrub jak zmíněným romantizujícím tendencím, tak citu pro detaily, z jejichž vyzobávání pak pramení hlavní díl posluchačovy radosti. Jakkoliv je však album příjemné na poslech, nelze mu odpárat ani temnotu, jež si však s celkově příjemnou vizí nijak neprotiřečí. Poklidný vývoj sonické vlny nijak nenarušují, nálady se rozlézají postupně a to nejkrutější, co lze říct o celkové něze desky, je, že čas od času mírně znepokojuje.

Duo Martin Dumais a Julie Leblancová se nijak neopájí technologiemi, jeho hudba tak není výrazně spjata s určitou epochou a zůstává tedy více otevřena interpretacím, než kdyby se snažila jít po tepu doby. „Alpha Heaven“ se vůbec tak nějak snaží nevytrhovat, spíše postupně uhrane s vědomím, že za oknem se nemusí pořád něco míhat, aby šlo o vzrušující výpravu. A na tu zvou nejen paletou elektronických nástrojů, ale též akustickým piánem anebo analogovými audio kazetami.

Aun na své desce ukazují, že vesmír nejsou jen nepředstavitelně velké masy hornin a nekonečná prázdnota. V souladu s obecnými představami ho vnímají jako bezesporu tajemný, k těmto představám ale přidávají též obrazy pestrého života, který by bylo škoda přehlédnout.