Astronautalis – This Is Our Science

Má mě rád, nemá mě rád
2011
Fake Four
37:36 (11 skladeb)
alternative hip-hop/rock
http://astronautalis.com

„Zvedněte ruce, pokud žijete přesně, jak jste si přáli – A my ostatní s rukama v bok, naše práce nikdy nekončí, jsme Sisyfové,“ zpívá v titulní skladbě alba „This Is Our Science“ Andy Bothwell neboli Astronautalis. A právě vědomí, že nic není nikdy hotové, a zejména že je radost na tom pracovat, můžeme vnímat jako prvotní pohon jeho živelné hudby.

Na aktuální desce jako kdyby si řekl, že změna je život, a že takovou změnu je nutné pocítit. Album tak sice pokračuje v tom, kde skončilo „Pomegranate“ (2008), je ovšem o kus vyrovnanější a pohromadě držící, aniž by přicházelo o cokoliv z toho, proč jsme si kdy s Andym něco začali.

Což může být o to překvapivější, že se na desce mísí indie rock, hiphopové frázování, country (nebojte se toho, tuzemské vnímání žánru je více než zkreslené), post-rocková emocionalita („Life the Curse“), něco osmdesátkové syntetiky – a nad tím vším básnivé texty. A nezávisláci mě za to asi praští přes klávesnici, ale v takové „Measure the Globe“ se skrývá um spojovat civilnost s všeobjímající platností, který takoví U2 v poslední dekádě otočili v méně procítěnou manýru či, chcete-li, (nudný) styl.

„Mám kámoše, co chodí po bulváru s bouchačkou u pasu a jeho důvod je ten, že když ho zahlédnou, nebudou mlít nesmysly,“ citujme stejně jako v recenzi kousek z titulní písně, která by v tomhle momentě mohla znít jako klasický gangsta rap. K tomu má ale tvorba Andyho Bothwella nejblíže, když si z něj trošku láskyplně utahuje při svých fenomenálních freestylech, k nimž vzývá publikum na koncertech, z nichž ani jeden nelze zapomenout. A na kterých začínal a vypracoval se.
Jinak je totiž Astronautalis někým, o kom by publicistická hantýrka mluvila jako o „nadžánrovém interpretovi“. Ještě důležitějším než levitace nad styly jsou ale důvody, proč v jeho podání tak dobře funguje. „Vždycky jsem poslouchal nejrůznější žánry, takže mi nikdy nepřišlo, že bych je nemohl používat jenom proto, že jsem raper. Beru to tak, že když budu chtít, aby to byla country písnička, tak z toho country písničku udělám. Ale přemýšlím o tom jako o rapový muzice,“ řekl časopisu Full Moon, okruh jehož autorů u nás Astra domestikoval.
Osobní nasazení i zaujetí u Andyho vede v to, že hosté na jeho desce jsou spíše přáteli, že jakoukoliv jeho hudební polohu nemá cenu filtrovat přes žánry. Anebo existuje žánr, který by měl v definici zpěváka, který je takzvaně charismatický, čemuž napomáhá i hlasem, který zní, jako kdyby mu jícnem právě proteklo pět zelených? Chraplavě, sladce, neodolatelně.
Při každé ze svých brněnských návštěv Astronautalis působí, jako kdyby tu byl doma. Možná to je stejné v Marseilles i Turíně, nevím. Ale něco mi říká, že ne.

Andy – a dokazuje to i na svém blogu – je živel, který projevuje neustálou bystrost vůči okolnímu světu, a jehož přístup je vyloženě nakažlivý. Přes veškerou rozlítanost a spontánnost ovšem nemluví do větru – a koná. Plynulost a vyrovnanost alba by mohly vést k tomu, že bychom o něm začali mluvit jako o „dospělém“. Okouzlení a spontánnost, které kolem sebe šíří, však inspirují k tomu, proč s rozporem (?) dětinskosti a dospělosti vůbec neoperovat.

Jsou dva lidé kromě mě, které může políbit má slečna. Bilos a Astronautalis.