Årabrot, Rabbits

Lekce čaroděje ze země Oz
hosté: Hlinomaz, Vlněna
11. května 2013
Broumov, klub Ambra

Když Petr Osoba s Kamilem Jackulákem nedlouho po nadmíru vyvedeném „polském večeru“ ohlásili další koncert, mezi jehož největší atrakce patřili Rabbits z Portlandu, napadlo mě, co kdyby jeden z těch „králíků“ byl čirou náhodou bílý a v cylindru a zlákal mě jako Alenku do říše Divů? Ale toho večera na mě v Ambře místo králičí nory čekalo tornádo z Kansasu, které mě odneslo do docela jiného příběhu.

Že místo původně ohlášených Butterfly Killers zahráli nakonec Hlinomaz a Vlněna, jsem vcelku kvitoval. Nejsem proti Butterfly Killers nikterak zaujatý, jen je mi proti srsti s odstupem sotva pár týdnů vidět třikrát po sobě tutéž kapelu, byť by byla jakákoliv.

Lev

Noisoví Hlinomaz bez zbytečných formalit, mezi něž počítali i zvukovou zkoušku, vtrhli jako lvi do arény a z bicí soupravy nakonec nezůstal virbl na kopáku. Banán (Lahar, ex-Balaclava) flusal na strop, lítal po parketu a někdy i mimo něj, škrtil sám sebe kabelem od mikrofonu, strhal ze sebe veškeré ošacení, byla to ale marná námaha.

Nehumánně vytažené basy kapelu bez milosti popravily. Až ke konci zvukaři proti její vůli trochu zdůraznili skřípání k smrti utýraného stratocasteru, ale ani to na výsledný dojem nemělo podstatný vliv. Odvaha tomuhle lvovi na rozdíl od toho pohádkového určitě nechyběla, ale víc než naprostou zkázu a kulturní šok nabídnout nemohl.

Plecháč

Kdyby se Hlinomaz zkřížil s Vlněnou, bezpochyby by vznikla dokonalá hardcore-metalová kapela. Maskovaná Vlněna si už zvuku hleděla víc, ale stejně jako Plecháčovi jí zoufale chybělo srdce a nutkavá potřeba Hlinomazu vydat ze sebe všecko a ještě něco navíc. Lituji, ale pro pár lakonických repetic na tuhle letmou známost vzpomínat nebudu.

Strašák

Od Norů z Årabrot jsem po mnohačetných reprízách jejích videí na YouTube čekal jen to nejlepší. Proto jsem ještě dlouho potom, co jsem spatřil na pódium vlézt tuhle tlupu sekerníků, kterou vedl vytáhlý šaman, a která v souladu s HC manifestem „urob si sám“ sekery překovala na kytaru a basu, nemohl uvěřit tomu, že jsou opravdu oni.

Ačkoliv jsou mi jindy klišé o odtažitých Seveřanech k smíchu, tentokrát byla zcela k věci. Årabrot jsou zjevně mnohem přesvědčivější ze studiové nahrávky, zatímco naživo v klubu se už tak pevní v kramflecích necítí. Strašákovi se rozum, podobně jako lvovi odvaha, po níž tolik toužil, vymstil. V takových chvílích si říkám, že nikdo by zřejmě nikdy neměl dostat přesně to, co si přeje.

Čaroděj ze země Oz

Přitom, jak názorně předvedli američtí Rabbits, na odehrání skvělého koncertu není potřeba dělat z pódia kůlničku na dříví, důmyslně se maskovat nebo mít lákavou internetovou prezentaci. Rabbits se jako jediným podařilo vzít to nejlepší z vystoupení každého z jejich předchůdců a uměřeným dávkováním těchto surovin docílit jak toho, že se ostatní účinkující před odposlechy se založenýma rukama jen neklátili do rytmu a rovnou vesele kočkovali v kotli, tak toho, že jsem Ambru opouštěl s pocitem, že i tentokrát to za to stálo.