Aphonic Threnody – First Funeral, Rotten Sound – Species at War

Funerálně… a zběsile
2013
Avantgrade Music | Season of Mist
38:23 (4 skladby) | 8:03 (6 skladeb)
doom | grindcore
http://aphonicthrenody.bandcamp.com | www.rottensound.com

Protiklady se přitahují. Jedna deska o čtyřech skladbách a skoro čtyřiceti minutách, druhé EP zvládne za osm minut šest písňových poselství. Dvě podoby extrémní hudby, dvakrát dobře.

Aphonic Threnody – First Funeral

To se vám takhle v Londýně potkají Angličan, Řek, Maďar a dva Italové... Ne, nemám v úmyslu vám vyprávět vtip, ale bylo by dobré alespoň trošku si přiblížit pozadí doommetalového projektu, debutujícího romanticky nazvaným EP „First Funeral“. A uvážíme-li, že jedním z participantů Aphonic Threnody je Kostas Panagiotou, jinak lídr už dobře zavedených Pantheist, tak projektu, který stojí za pozornost.
Nezasvěceným bude nejspíš připadat, že při pomalosti a jisté výrazové omezenosti zkázonosného žánru ho lze hrát s prstem v nose, ti vnímavější na sebe nepochybně rádi víko pohřebního futrálu nechají přiklopit. Jistě netřeba připomínat, že tuhle muziku si k šůrování domácnosti ani na cestu do práce nepustíte.
Čtyři více než devítiminutové skladby se přelévají přes hranici vymezitelnou skutečně pomalými funebrálními tempy a tradičnějším death/doomovým pojetím raných devadesátek. Však taky předělat pro limitovanou edici alba „Symphonaire Infernus et Spera Empyrium“ od My Dying Bride nebyla volba nahodilá a může posloužit jako další vodítko. Předně k tomu, abyste s Aphonic Threnody měli špetku trpělivosti a došli stejně jako já k závěru, že chlapi mají vytříbený vkus pro detail, bez kterého by to už asi v rámci takto rigidního žánru nešlo. A jestli se stejně jako já necháte utáhnout na teskný zvuk cella, věřím, že budete spokojeni.

„Rotten Sound zvládnou absolvovat válku za osm minut a jsou při tom lepší než ranní káva.“

Rotten Sound – Species at War

Finští králové grindcoru vydali po delší době novou hudbu a je přesně taková, v jakou jste doufali. „Species at War“ tradičně sestřeluje především díky nebývalé zběsilosti, která ovšem nepoutá pozornost k prstokladům ani pružnosti bubeníka, ale celkově zničující atmosféře, v níž se toho tolik odehrává.
S tradičním groovem i neméně typickou řezavou útočností si Rotten Sound neberou rukojmí a posluchačům chvíli plivou zlobu přímo do strnulého obličeje a vzápětí je vrhají do rozburáceného kotle, kde jim dávají zhruba vteřinu, aby se s tím vším vyrovnali. Na labelu Season of Mist debutující Rotten Sound si slibují, že se EP dostane k co nejvíce lidem. Pokud se zkušenému vydavatelství podaří tento krok, pod kůži posluchačů už bude mít drancující deska o poznání snazší cestu.
Rotten Sound zvládnou absolvovat válku za osm minut a jsou při tom lepší než ranní káva. A navíc nemusíte čekat, až vychladne. Jen opravdu velké kapely zvládají střílet od boku takovéhle desky s takovouto autoritou. Jedině v podání téhle kapely není mír o nic klidnější než válečná vřava.