Apatheia

Sranda musí být
hosté: Sunbeam, Wonderdust
10. května 2012
Praha, Futurum Music Bar

Že existují menší kvalitní „bookingové agentury“, které vybírají zajímavě, s citem, a chovají se přitom lidsky, jsem poznal při své první návštěvě hudebního baru Futurum u pražského dopravního uzlu Anděl. Wes Booking připravila na desátý květen směsici tří velmi talentovaných českých kapel a hodlala se postavit všudypřítomné hokejové hysterii v den, kdy hráli Češi svůj zápas.

Jakoby hokejové mistrovství nebylo samo o sobě velkou výzvou o získání návštěvníků, kolem poledne téhož dne se objevila zpráva, že jeden z taháků akce, Killerpanda, nepřijede kvůli zranění hlavního kytaristy. Okamžitý záskok se našel v písničkáři, který si říká Sunbeam.

Naštěstí pro tento koncert však uskupení s vysokým počtem fanoušků na Bandzonu, Apatheia, dorazila a přednesla výživný set, který se opíral nejen o skladby z poslední desky „Elevating Moments“, jako například „When You’re Not Speaking“. Havířovští hudebníci sršeli dobrou náladou, kterou předávali fanouškům na parketu, kde se to v menším počtu začalo i hýbat.

„Svým pojetím na pomezí šílence a zarputilého milovníka hudby zcela pohltil pódium a strhl na sebe veškerou pozornost.“

Apatheia měla pěkné kytarové aranže podpořené v klubu dobře znějícími bicími a příjemným vokálem, o nějž se staral tu kytarista, tu pianista v jedné osobě Michal Feber. Vyzdvihnout si rozhodně zaslouží krásně rozpoznatelná baskytara. Hlavní a poslední kapela večera střídala pop-rockové fragmenty s klidnějšími pasážemi, kde dostaly možnost vyniknout i ty nejjemnější melodie. V závěru setu přišla na řadu i skladba, která se letos dočkala videoklipu, „Keep Goin’On“.

Dovolím si tvrdit, že se hodně lidí přišlo podívat na Killerpandu, ale ti, kteří nesledovali dění na sociálních sítích, asi zírali, když se na pódiu zjevil Sunbeam, pán s akustickou kytarou a svým schválně nakřáplým hlasem někde mezi Cobainem a Stipem. Měl ztíženou pozici, protože i když to byl kytarový večer, při takovémto složení návštěvníci neočekávají uspavače hadů, který se hodí zejména do kaváren a malých klubů, nikoliv sem. Byť si nejen s pomocí hlasu pěkně hrál především s emocemi jednotlivých melodií, pohled z pódia do dáli jasně naznačoval úbytek lidí, kteří by o toto představení měli zájem.

Naopak úvodní trio Wonderdust stálo rozhodně za včasný příchod do klubu. Česko-izraelská kapela se ponořila do vod experimentální tvorby, místy by se dalo hovořit i o čiré improvizaci. Základem je elektronika, která se opírá především o trip-hopové rytmy. I přestože zpěvačka Alex byla svým hlasovým projevem velmi zajímavá, upadala trochu do stínu kytary Kryštofa Bernata. Ten svým pojetím na pomezí šílence a zarputilého milovníka hudby zcela pohltil pódium a strhl na sebe veškerou pozornost, což je dobře i špatně.

„Tak si představuji kvalitní strávení večeru ve společnosti hudby.“

Zatímco jsem kvitoval jeho nevšední chování při komunikaci s publikem, či pojídání vlastní kytary a hraní za zády, občas a posléze i příliš často se pouštěl do nekonečných kytarových sól, které se ne úplně vždycky hodily do daného rytmu. Velkým mínusem vystoupení byla jeho délka, která nabrala velkých rozměrů možná i s ohledem na absenci Killerpandy a také na Alexiny problémy s hlasem vyžadující pauzu v setu. Být přednesená sestava skladeb kratší o patnáct minut, bylo by vystoupení mnohem údernější a některé situace by neměly možnost se opakovat. Přesto je ale potřeba brát v potaz jejich odlišnost, která by mě zcela určitě donutila přijít na jejich další koncert.

Hladká a precizní organizace bez zbytečných průtahů, žádné problémy jakéhokoliv druhu a příjemná hudební sestava. Tak si představuji kvalitní strávení večeru ve společnosti hudby. Kdyby soupiska vystupujících skupin byla úplná a Wonderdust to nepřehnali s délkou svého setu, jednalo by se o velice podařený koncert. Takto se řadí do lehkého nadprůměru.