Anketa: Scheidt, Robinson, Hromy a Taka o Spotify

Anketní otázka: „Streamovací služby jako Spotify nabízejí pohodlný přístup k hudbě, ale jen sotva podporují nezávislé labely nebo minoritní žánry. V čem spatřujete jejich přínos a nevýhody?“

Na jedné straně pozvolný návrat kazet či vydání na disketách, na straně druhé streamovací služby jako nový standard poslechu hudby. Kde jsou ty časy, kdy jsme si rovnali desky v regále, kde jsou ty časy, kdy jsme si vytvářeli složky na harddisku a šoupali do nich alba podle žánrů. Novým standardem je streamovat (co bude dál a kdy?).

Mike Scheidt – frontman doom/sludgových titánů Yob
Mohu říct jen tolik, pokud sahají mé pocity fanouška a posluchače. Přínosem je příjemná možnost jít na Spotify a otestovat novou hudbu, ačkoliv já osobně v 95 % případů použiju YouTube. Je zde také šance, že si kapela podmaní lidi, kteří by se k ní jinak nedostali.
Nevýhodou je situace, kdy hudebník či vydavatel nemají jak prodat dostatek alb, aby se uživili, kvůli čemuž se dočkáme množství polovičatě vyprodukovaných desek od kapel, které sedí doma, protože nemají možnost plácnout se přes kapsu a koncertovat či pořádně nahrávat. A zatímco bude hudba k dispozici ke stažení a streamování, fyzické kopie bude stále obtížnější nalézt. Hodně kapel vydává svou vlastní tvorbu a to je moc fajn. Ale bude zajímavé sledovat, kam se to v nadcházejících letech vyvine.

JR Robinson – hlavní člen chicagského projektu Wrekmeister Harmonies, jehož album „Then It All Came Down“ patří letos k vůbec nejlepším
Pro umělce na okraji anebo nezávislý label nejsou výhody žádné. Jde o pouhou reakci průmyslu, který selhal na neuvěřitelném množství úrovní. Zvuková kvalita je mizerná a odměna umělcům politováníhodná. V zápůjčce uměleckých děl nenacházím smysl.

Hromy – baskytarista Nod Nod a Five Seconds to Leave, hlava Low Resolution Studios
Neznám přesně, za jakých podmínek fungují různé streamovací služby, ale podle mě jde o to, kolik procent dostane kapela a kolik zprostředkovatel, aby to nebyla holírna, zvlášť, když ten server je ještě napraný k prasknutí debilníma reklamama a nic nevrací zpátky do „hudební scény“.
Určitě je to dobré pro opravdu velké kapely, kdy to stahování běží mimo ně, nemusí se o nic starat a něco to stejně hodí, ale nezávislé kapele nebo labelu, když chci download desky, můžu vždycky napsat osobně a není to problém. České kapely můžou lidi podpořit nově třeba i přes Fair Price Music, kteří aspoň vracejí investice v podobě jejich Live Sessions a navíc jsou to moc příjemní lidé.

Takaakira „Taka“ Goto – kytarista japonských postrockerů Mono
Určitě zde jsou pozitiva i negativa. Ale nás to tolik neznepokojuje. Když jsme s Mono v roce 1999 začínali, internet nebyl tak velká věc jako dnes. Nebylo iTunes, žádné Spotify a podobné věci. Ani YouTube ještě neexistoval. Prosazovali jsme se a přežili díky koncertům a pořádání dalších a dalších turné. Přestože si myslíme, že nahrávat desky je důležité, zaměřujeme se na účinek živého vystoupení. Myslím, že v živém hraní je něco nepopsatelného. Jen z desky nemůžete zažít zvukovou vlnu, která vám třese kůží, tělem a zdmi okolo. Takže se věcmi jako Spotify neznepokojujeme, vidíme je jenom jako nástroj, jak dostat lidi na náš koncert. Fanoušci se o nás mohou dozvědět na internetu bez toho, aby si koupili desku, což je podle mě skvělé.