Anketa: Patterson, Wolinski a Williams o vizuálech... (2/2)

Anketní otázka: „Jak vnímáte roli doprovodných světelných show a videoprojekcí na koncertech kytarových kapel?“

Jasně, na Neurosis muselo dojít – v druhém díle naší ankety je zmiňuje kytarista P. E. Williams. Náhledy na doprovodné vizuály jsou ale možné i odjinud – třeba z hlediska ekologie anebo „šizení“ publika neúměrnou aparaturou. Čtěte dále.

Ryan Patterson – zakladatel a kytarista hardcoristů Coliseum, grafik
Věřím tomu, že koncert by měl vyznít upřímně a pohnout s divákem, a že mezi ním a účinkujícím by měla vzniknout nějaká vazba. Měl by také být zábavný, ať už se odehrává ve sklepě nebo v hale. Měl by bavit a být vášnivý, přičemž zábavnost může být vlastní též temné a intenzivní zkušenosti.
Jsem velkým příznivcem dobrých světelných show a kulis, stejně jako mě baví vidět na pódiu cool vybavení a nástroje. Neuráží mě ale, pokud na pódiu není jediný zesilovač či tam naopak jsou zesilovače a bedny falešné. Anebo si někdo opravdu myslí, že Ace Frehley opravdu preluduje na tisíc beden, které vidíte na pódiu Kiss? Patří to k show, je to součást zábavy.
Když jdeš zase na koncert DIY kapely, který probíhá v obchodě s deskami nebo na podlaze nějakého sklepení, funguje zase přímé a okamžité spojení, které probíhá díky potu a vášni, je to o dotecích – doslova i metaforicky. Když pak stovky nebo tisíce lidí zamíří na koncert do velkého sálu, celá ta zkušenost je jiná a stejně tak jiné by měly být i prvky, které onu zkušenost formují. Skvělá světelná show může fungovat znamenitě, formuje náladu, rozšiřuje celý zážitek, buduje napětí. I zcela obyčejné svícení pak může nastavit správnou náladu, odlišit daný koncert a zacílit ho do správných mezí.
Na mysli s tím, co jsem právě řekl, mi občas videoprojekce na plátno za kapelu přijdou jako berlička. Obecně mi nevadí, je možné je udělat zajímavě, ale čas od času vidím kapelu, která je do morku kosti nudná, a jediné, co za něco stojí, je film, který jim hraje za zády. Projekce a světelná show by ale měly vystoupení někam posouvat, ne pomáhat umělci, který potřebuje takovouhle záchranu, aby se na něj vůbec někdo díval.

Paul Wolinski – kytarista s elektronikou koketujících postrockerů 65daysofstatic
Přijde mi, že se nacházíme uprostřed podivného závodu ve zbrojení mezi jedinečností, stupňující se dostupností digitálních technologií, změnou klimatu, životem na planetě s omezenými zdroji a opravdu cool světelnými a audiovizuálními vystoupeními.
Stejně jako v minulé dekádě digitální technologie výrazně zlevňovaly a umožňovaly tak více syntezátorovým a laptopovým kapelám jezdit malá turné po malých „záchodových“ punkrockových klubech v celé Evropě, přijde mi, že nyní k témuž došlo u osvětlovací a video techniky, která byla dříve hájemstvím stadionových koncertů a obrovských LED obrazovek. Ty nyní sestupují do podzemí, kde se setkávají s DIY kutily a hackery, kteří si hrají s arduinem a jinými open-source platformami.
Lze doufat, že z toho opravdu vzejde něco mimořádně vzrušujícího. Ještě se tak nestalo a je možné, že ve chvíli, kdy se začne dít něco fakt zajímavého, budeme si přát, abychom byli bývali nezašli tak daleko, protože nás bude obklopovat více a více pokaženého a neopravitelného plastového bordelu s lacinými součástkami odsouzenými na skládky, odkud jejich toxická jádra začnou pomalu skapávat do našich vodních zdrojů.
Pokud někdo používá světla a video, aby zprostředkoval své umění, jsem jedině pro. Pokud jsou ale určeny tlupě hňupů, kteří chtějí vypadat dobře, když se potácejí po pódiu, je možné, že jde jen o nezasloužené plýtvání energií v probíhající etapě lidského pokolení.

P. Emerson Williams – kytarista a výtvarník, člen kapel Choronzon, Veil of Thorns či kkoagulaa, na aktuálním turné doprovází Jarboe
Svého času jsem pracoval jako osvětlovač v divadle, a tak je právě tohle něčím, čeho si všímám. Světelná show může být mimořádně účinná, pokud je zároveň neobvyklá a teatrální. Co se týče projekcí, pak ty mohou být skvělé, sedí-li k hudbě. Výsostným příkladem jsou Neurosis – kapela, jejíž kreativní svícení a vizuály souznící s hudbou vytvářejí nesrovnatelný zážitek.
Nic z toho by nemělo být berličkou, která nahrazuje dobré skladby anebo mimořádné nasazení při vystoupení – musí jít o promyšlené a chytře zapojené prvky. Tohle pak nejlépe zabere u těch, kteří mají blízko atmosférické a psychedelické hudbě, což může být i příčinou, proč jsem zajímavější vizuály viděl u elektronických, spíše než kytarových kapel.