Anketa: Marek, Kvapil a Bambušek o zrušení grantů

Anketní otázka: „Co kdyby byl problém dotací na kulturu vyřešen jejich plošným zrušením?“

Povinnost, zcestnost či nuance udílení grantů na kulturu jsou dlouhodobým tématem, v nedávné době řešeným třeba v kontextu konce provozu Divadla Komedie. S provokativně formulovanou otázkou jsme se obrátili na tři tvůrce, jejichž dílo se vymyká střednímu filmovému, respektive divadelnímu proudu.

Petr Marek, filmový režisér („Nic proti ničemu“, „Láska shora“) a pedagog, člen kapely Midi Lidi, s níž skládá i filmovou hudbu („Protektor“)
To by bylo vynikající! Konečně by se ukázalo, zda jsou životné oba dva vyhraněné póly: jednak totálně dotovaný mainstream a na druhé straně extrémní DIY. Navíc by se mainstream přestal schovávat za povinnou přísadou „uměleckosti“, nemusel by tím pádem předstírat, že je víc, než je. Totéž by se stalo na druhé straně: zbylo by jen skutečné domácí umění, bez mediální image. Všichni by se najednou ocitli produkčně tam, kam patří, a všem by se ulevilo. Nádhera!
Nedotujme ani menšinové ani většinové! Je to nepřirozené. YouTube je stejně už víc televizí než veřejnoprávní televize, ty světy se přestávají protínat. A zbylý průměr si svou cestu najde sám.

Robin Kvapil, student režie dokumentu na FAMU, režisér krátkých filmů „Spanilé jízdy“ a „Tahle země není pro mladý“, působí též v kapele To žluté, co máte na kalhotkách, aktuálně pracuje na prvním projektu pro televizi
Když jsme s kamarádem kdysi hráli „Starcraft“, tak jsme se bavili, podle čeho by případná mimozemská invaze posoudila úroveň vyspělosti naší civilizace. Nakonec jsme se dohodli, že nejpodstatnější kritéria jsou stupeň rozvinutí matematiky a psychologie – sám už nevím proč. Nicméně tato otázka se týká kultury...
Z absolutního hlediska je tedy samozřejmě velice dobře, pokud se stát o svou kulturu stará a patřičně ji rozvíjí – čím více peněz do ní investuje, tím lépe – navíc kultura takto investované peníze i zhodnocuje. Což samozřejmě nechápou ti, kteří o distribuci peněz rozhodují, neboť český politik dneška je pohříchu hovadem.
To, že o kulturních dotacích mnohdy rozhodují lidé, kteří jsou naprosto nekompetentní, to, že se z peněz na kulturu financuje řada projektů, které jsou ve výsledku naprosto nekulturní, je samozřejmé. A taky mě samozřejmě sobecky láká představa zástupu seriálových herců, slovutných senilních akademiků a dalších – tedy představa kulturní fronty na pracák –, ale není dobré tuto představu realizovat. Oni nakonec tito lidé sami nejlépe ví, jaké hodnoty vytváří.
Nezbývá tedy, než aby si tuto otázku vyřešil každý sám za sebe – budu se ucházet o peníze, které za nesmyslných podmínek rozdává někdo, koho si nevážím? Nebo se pokusím to, co dělám (tedy umění), začlenit do svého života tak, abych byl odkázán jen sám na sebe? Myslím, že zodpovězením této otázky by z toho našeho rybníčku mohly vyskákat hbitější ryby – a zbytek ať je finančně udržovaná kapří sádka, kterou chodí vylovovat traktoristé z přilehlé vesnice.

Miroslav Bambušek , divadelník se zájmem o politické souvislosti, mastermind projektu Perzekuce.cz, režisér experimentálního filmu „Jan Hus - mše za tři mrtvé muže“
Ano! Jde pak ale jen o to, kde na kulturu ty peníze brát, protože do kultury se musí investovat, s tím, že ta investice se vrací jinak a jindy a v každém případě ne hned. A kultura není instantní, i když každý, kdo má do prdele díru, si myslí, že rozumí kultuře a sportu a viděl by ji nejradši někde v žumpě – na rozdíl od toho sportu!
To je základní teze, ano, klidně zrušit dosavadní systém a nahradit ho třeba kombinovaným systémem, který by se skládal ze státního finančního vkladu na jedné straně a na druhé straně z vkladu, který by do kultury ze zákona měli povinnost dávat podnikatelé, banky či firmy s tím, že tento jejich vklad jim přinese výrazné daňové zvýhodnění. Podpořit tak fenomén mecenášů, který u nás nemá zatím slušné podmínky. Protože v budoucnosti budeme chudí, s tím je třeba počítat a je to tak v pořádku, ale být chudý a smutný (protože bez podporované kultury) to snad nemáme zapotřebí. To už tady taky bylo, ne?