Anketa: hudební hřeby do hlavy, ročník 2013 (3/3)

Rok 2013 přinesl spoustu zajímavé hudby – ostatně jako vždycky. Každý posluchač má ale jinou optiku, a tak jsme zaostřili zraky na pestrou skvadru respondentů a získali tak zajímavý průhled děním loňského roku. Otázka zůstala stejná jako v minulých letech: „Které hudební počiny vás v roce 2013 tak či onak nejvíce nadzdvihávaly ze židle?“

Další dva hudebníci z ciziny (Itálie a Austrálie) a výběr z domácí scény, čili třetí a poslední část naší výroční ankety, která si dala za cíl upozornit na to zajímavé, co přinesl minulý rok v hudbě. Věříme, že nejen celková pestrost pohledů přinesla jak prostor pro ztotožnění, tak zajímavé tipy.

1. Federico Zanatta – mužská polovina italského nadžánrového dua Father Murphy; na podzim jel jako tour manager evropské koncerty s Jarboe

V roce 2013 mě a mou duši nejvíce povznesla zvuková dobrodružství, která pod jménem MX LX sestavil a na albu „Stendhal Skree“ představil Matt Loveridge z Beak>. Dále pak deska „Mondo Music“ od mistrů italské okultní psychedelie Cannibal Movie, která vyšla u Yerevan Tapes.
Hodně a hodně jsem taky poslouchal Arva Pärta a díky C. Lee, která v jednom ze svých dokumentů o Father Murphy použila jeden ze skladatelových chorálů, konečně vstoupil do jeho hájemství. Líbil se mi i příspěvek Cough na splitu s Windhand (vydal Relapse), první deska britsko-kanadských Moss, kterou jsem si koupil po jejich vystoupení na Roadburnu, a taky antologie projektu „Indemnity“, kterou vydala Jarboe. Těším se na novou sólovku Carly Bozulichové, která vyjde u Constellation Records, a jejíž ukázky jsou slibné. Pop v největší síle!

2. Dominik Gajarský – zpěvák a jeden ze členů na cenu Vinyla nominovaného synthpopového dua Palermo, které albem „Still Life“ navázalo na dřívější tvorbu pod hlavičkou Table

Tady je několik písní, které vznikly během roku 2013, a byly pro mě z různých důvodů důležité. Nejsem ale hudební kritik, takže to nemá pořadí od nejlepšího po nejhorší a chybí tam určitě spousta důležitých věcí, na které jsem zapomněl, nebo jsem je jednoduše neobjevil. To se ale stává i „profesionálům v oboru“.
Xiu Xiu – „Don't Smoke in Bed“
dné – „Kompozice pro piano č.2“ (demo)
Freddy Ruppert – „Past“ (demo version)
Cunt Cunt Chanel – „Robot Hard“
Easter – „Sky“
Sofia Reta – „Perseus“
Dean Blunt – „Y3“
Molly Nilsson – „Dear Life“
Pure X – „Someone Else“
Scout Niblett – „Gun“
I DO NOT LOVE. – „that's it i'm giving up“
Sean Nicholas Savage – „Like a Baby“
Planningtorock – „Human Drama“
Lo/ve – „How Are You“
Johnny the Horse – „Sex“ (instrumental)
GUNK – „Kill em All“
Pavel Bobek – „Víc nehledám“

3. Martin „Spacosh“ Peřina – protagonista v roce 2013 debutujícího projektu Between the Planets a člen dua Sousedi, kterým v roce 2013 vyšla u Polí5 mimořádně osobitá deska

Ze zahraničních desek, které vyšly v roce 2013, mě asi nejvíc oslovili noví Tesseract, resp. album „Altered State“. Na téhle desce dozráli do podoby, která mě moc a moc baví.
David Maxim Micic – „Bilo 3.0“, hodně pestrá a barevná hudba, ve které s každým dalším poslechem objevuju stále něco nového.
Steven Wilson – „The Raven That Refused to Sing (And Other Stories)“, jednoduše vynikající album!
Ze starších desek u mě v playlistu průběžně stále hraje mnou znovuobjevené album „Solace“ od australských Jakob. Je to až neuvěřitelné, jakou sílu tyhle (zdánlivě jednoduché) skladby mají a kolik emocí je tam schováno.
Z českých luhů a hájů mě velmi příjemně překvapilo album IQ+1 (vyšlo u Polí5) – dráždivě nedefinovatelný zvukový meteorit plující svým vlastním vesmírem – a Bratři Orffové a jejich druhé album „Šero“. Tuhle kapelu mám prostě rád už od „Bingriwingri“ (a taky mě u nich hodně baví zvuk a produkce mistra Matuchy).
Monika Načeva & Justin Lavash – „Milostný slabiky“, k tomuhle albu jsem se dostal až nějaký čas po jeho vydání, ale takřka okamžitě si mě získalo. Velice zajímavé spojení hlasu Moniky Načevy se specifickou kytarovou hrou, která nezapře silné bluesové cítění, avšak na téhle desce má ta kytara nesčetně podob a za použití nejrůznějších efektů vyznívá hodně barevně (a občas taky hodně temně). Opravdu podařená věc!

4. Michael Dědeček – řídící jednotka pražského a internetového obchodu s deskami Vinyl Store

Tak to je jednoduché: Al Di Meola – „A Tribute to The Beatles“ (LP verze, 45 RPM).

5. Tim Yatras – protagonista australských atmosférických blackmetalistů Germ, dříve člen kapel Austere nebo Grey Waters

Možná neřeknu nic překvapivého, ale albem, které mě opravdu dostalo, byla deska „Sunbather“ od Deafheaven. Když vyšlo, tak jsem slyšel jejich první album a ocenil ho, ale pak na ně vlastně zapomněl. To se ale změnilo s novinkou. Nevím, jestli se ze „Sunbather“ stane v budoucnosti klasika, ale pro mě jednoznačně albem roku.
Stejně tak mě dostala „mbv“, novinka My Bloody Valentine. Na nástupce „Loveless“ jsem čekal roky a už skoro uvěřil, že tohle mytické album nikdy nevyjde. A ono se zkraje roku objevilo docela bez fanfár a je úžasné.
Opomenout nechci ani „The Way Life Goes“ od Toma Keifera. Někteří lidé Cinderellu odepisují, ale podle mě nejde jen o jednu z nejlepších rockových kapel 80. let, ale celé historie. Poté, co od nich nebylo nějakých dvacet let nic slyšet, Tomova sólová deska vyšla náramně už jen proto, že bylo znamenité slyšet novou tvorbu tohoto mimořádného skladatele. Možná to není dokonalá deska, ale už jen ze sentimentálních důvodů mě hodně zaujala.

6. Kino – zpěvák moravských techno grinderů BBYB, dříve člen Cerebral Turbulency

V letošním roce mě určitě nejvíce nadchl výsledek spolupráce dvou výborných breakcorových tvůrců Bong-Ra vs. Igorrr. Zatím to poslouchám jen online na Bandcampu, ale určitě si seženu i originální sedmipalcové EP, protože tohle se jim vážně povedlo. Doporučuji všem, kteří se zajímají o extrémní elektronickou scénu.
Pak mě hodně baví nová dlouho očekávaná deska německých kultovních cybergrinderů Libido Airbag „Testosterone Zone“. Dali si s ní řádně načas, ale musím říct, že ačkoliv mě na první poslech moc nezaujala, tak čím víc jí dávám znova a znova šanci, tím víc mě dostává do kolen.
Nemůžu taky zapomenout na industrial-hiphop krajany WWW s albem „Atomová včela“, což je dle mě jejich nejpovedenější a nejchytlavější album, takže ho sjíždím co mi síly a uši stačí. Moc se mi taky líbily soundtracky k filmům „Maniac“ či „Sinister“, a i když jsou to již rok staré záležitosti, tak já je slyšel až teď nedávno, takže se to myslím může v taky v klidu počítat do mých letošní nádzvedů ze židlí.

7. Martin Mazanec – dramaturg a kurátor, zodpovědný mimo jiné za hudební program olomoucké Přehlídky animovaného filmu

Takeshi Murata – Oneothrix Point Never, „Problem Areas“ (klip)
Napszyklat – Kafé Piksla, Břeclav (koncert)
Alex Ross – „Zbývá jen hluk“ (kniha)
Anri Sala – „Ravel Ravel Unravel“ (instalace)
Nick Cave & The Bad Seeds v roce 2013
Vladislav Delay a jeho aktivity na Souncloudu
Michal Pěchouček – Palermo: „Still Life“ (fotografie na obal desky)
Václav Stratil – „Všechno bude fajn“ (bilanční album)

8. Cyril Kaplan – bubeník nadžánrových kejklířů Vložte kočku, kteří jsou za nové album „SEAT“ nominováni na cenu Vinyla

V roce 2013 vydávali snad všichni. Nejvíce jsem si musel pouštět „Reflektor“ od Arcade Fire, „Random Access Memories“ od Daft Punk musím nejvíc obdivovat, nejvíc litovat jsem musel The National s albem „Trouble Will Find Me“ a nejšťastnější jsem byl na koncertě White Lies k albu „Big TV“. Ze židle mě nadzdvihávají spíš kreténi a o těch to není (život).