Anketa: hudební hřeby do hlavy, ročník 2012

Nový rok, noví respondenti. I ve druhém roce Aardvarku jsme oslovili pestrou sestavu domácích i zahraničních osobností, které odpověděly na otázku: „Které hudební počiny vás v roce 2012 tak či onak nejvíce nadzvihávaly ze židle?“

Když jsme se bavili s Kurtem Ballouem z Converge, říkal, že na hodnocení jeho muziky mu záleží jen z úst lidí, jejichž vkus zná. Jinak ta slova nemají váhu. Slova jedenácti respondentů naší výroční ankety pro nás váhu mají.

Odpovídali jak domácí promotéři s velkým žánrovým rozpětím, tak muzikanti, jejichž hudba je tak zajímavá, až máme nutkání se pídit po tom, jaký je jejich vlastní vkus. Z Brna přes Basilej, Los Angeles či Berlín oklikou zpět do Prahy.

1. Snediggen Snurssla aka Buky, člen promotérského kolektivu AVA, který do Brna vozí kapely nejen z řad alternativní elektroniky a taky pro Radio R připravuje pořad o alternativní hudbě.

Rok 2012 jsem z velké části strávil ponořený v tanci na tanečním parketu uvnitř své vlastní hlavy. Hrál mi k tomu Shackleton se svým epickým komorně-kosmickým dubem („Music for The Quiet Hour“, „The Drawbar Organ“ EPs), podobně jako Rrose („Artificial Light (1969-1909)“). Diskotékou mého roku 2012 se nesl taky kraut „funk“ smyček Ricarda Donosa („Assimilating the Shadow“), ponuré tribální rituály Demdike Stare („Elemental“) a Raime („Quarter Turns over a Living Line“), dekonstruované techno/house Marka Fella („Sentielle Objectif Actualité“) a Tlaotlon („Teeth Alphabets“ a „Squirt Image Flex“), afro futuro Afrikan Sciences („Boss Nova's Second Pass“ EP), acidový trip spánkem Aarona Funka zachycený na desce „Sleep“ jeho projektu Last Step, abstraktní jazzy dub Moritz von Oswald Tria („Fetch“), zlámaný sludgefunk Staer („Staer“), chaotické blues šerifů Yowie („Damning with Faint Praise“) nebo hlukově-industriální trans od Carter Tutti Void („Transverse“).

2. Michal Pařízek, člen promotérského kolektivu Scrape Sound (loni přivezli Swans či Marka Lanegana), redaktor časopisu Full Moon.

Wovenhand – „The Laughing Stalk“: David Eugene Edwards zakopl židličku a vyvolává dávné předky. Pokaždé mě dostane ta ušlechtilost a majestát v kombinaci s razantním zvukem a úžasným mixem Alexandera Hackeho. Wovenhand nikdy nebudou kapelou pro masy, na to jsou příliš složití, ale pokud jednou podlehnete, tak není cesty zpět.
Richard Hawley – „Standing on the Sky’s Edge“: Richard Hawley natočil svoje opus magnum a „Leave Your Body Behind You“ je určitě jednou ze skladeb roku. Krása plejády barev zvuku, kouzelná psychedelie a písničkářský talent. Všechno v rovnováze.
Leonard Cohen – „Old Ideas“: Leonard Cohen se vrátil po osmi letech s jedním z nejlepších alb svojí kariéry. Frajeřina jako hrom, z jeho koncertu před pár lety ještě zbylo poměrně hodně nadšení, ale tohle je překvapení jako hrom. Tak silné a výrazné album asi nečekal nikdo.
Scott Walker – „Bisch Bosch“: Výjimečné dílo, o kterém se těžko mluví. Vyzkoušejte sami, jinak to stejně nelze pochopit. A možná ani potom.
Swans„The Seer“: V roce třicátého výročí založení svých Swans přišel Michael Gira s naprosto neuvěřitelným albem. „The Seer“ zasahuje tak, že se to očekávat snad ani nedalo. Divoká vyrovnanost mezi ambientními momenty a hlukovými nárazy. Skutečný vrchol tvorby Swans, ozdobený plejádou hostů a úchvatnou atmosférou. Trochu jiný zážitek než Swans na koncertech, ale opět výjimečný.
Crime & The City Solution – „My Love Takes Me There“: Návrat roku. První ochutnávka z nového alba „American Twilight“, které vychází na jaře příštího roku. All stars sestava vzbuzovala obrovská očekávání, ale tolik se snad ani očekávat nedalo. Simon Bonney lety neztratil vůbec nic, tenhle singl to jenom podtrhává. Zasahuje přímo a okamžitě, prostě se nedá nic dělat, „this is our road...“ Zároveň jde o největší očekávání do příštího roku.

3. Jakub Johanides, hlava a srdce stojící za Start Today, kteří garantují ty nejlepší hardcorové koncerty a doprovodnou veganskou kuchyni.

Přiznávám, že nad touhle otázkou musím hodně přemejšlet. Což mě přivádí k tomu, jestli mě vůbec něco zvedlo ze židle tak, že to stojí za zmínku. Na několik výbornejch věcí jsem určitě narazil, hodně mě baví nová deska „Stereo Barvo Slepo“ od VECe a jsem strašně rád, že na hip-hopový scéně pořád vznikaj věci, který se dokážou odtrhnout od středního proudu a přitom neulítnout do intelektuální roviny kavárenské hudební kulisy. Z dalších výbornejch desek bych rád zmínil skvělý album „Handwritten“ od The Gaslight Anthem, „All We Love We Leave Blind“ od Converge, pro mě avantgardní desku roku „No Holier Temple“ od Hexvessel a „Sentenced to Life“ od Black Breath. Jo, a žlutozelenou placku od Baroness taky nesmím vynechat, ta mi ušima protekla mnohokrát. Naprosto mě seřezal koncert od promotérský skupiny ][ – starý opuštěný lázně, výborně pořešený osvětlení, atmosféra, ze který se klepu ještě teď a skvělej objev plzeňskejch psychedeliků Ubožák – jo, tohle mě asi z tý židle zvedlo. A koho bych tou židlí nejradši polechtal za uchem – tyvole nerad ukazuju prstem, ale to co předved Lipo se svojí hudební agitkou „Chci změnu“ s podtitulem „Dienstbier for president“? Úroveň pseudointelektuálního výžbleptu studenta druhého ročníku gymnázia s nechutně naivním sdělením je něco, co bych teda v hudebním aktivismu nerad potkával.

4. Eugene Robinson, zpěvák a principál jedinečné kapely Oxbow, která se letos představila i ve „verzi“ Oxbow Orchestra. Působí i jako novinář, napsal knihu „Fight“ o něčem, co bychom mohli nazvat filozofií rvaček.

Moc se mi líbila Virna Lindt. Taky „Last of the Dead Hot Lovers“, naše společná deska s Phillipem Petitem, a taky „Thin Black Duke“, výtečně nazkoušená, nicméně zatím nevydaná a nenahraná deska.

5. Kurt Ballou, producent, studiový inženýr a zejména kytarista chaotických hardcoristů Converge, jejichž deska „All You Love You Leave Behind“ patřila v roce 2012 k těm nejlepším.

Upřímně neposlouchám jinou hudbu, než tu, kterou nahrávám. Letos to byli High on Fire, Kvelertak, Torche, hodně dobří jsou i Baptists a nová kapela z Detroitu Nice Hooves. Ale trávím dvanáct hodině denně velmi detailním poslechem toho, na čem pracuju ve studiu. Je trochu na nic, že jako profesionální muzikant a producent ztrácím kontakt s jinou hudbou, ale musím zůstat svěží, abych nepřišel o nadšení pro hudbu, na které pracuju. Ale stojí to za to. Vždy mě více zajímalo hudbu tvořit než poslouchat. Jako dítě jsem přišel o hodně koncertů, protože jsem šetřil na nové zesilovače. Kdybych měl na výběr, jestli chci tuhle novou desku nebo tenhle flanger, vybral bych si to druhé. Kvůli tomu jsem se pomaleji vyvíjel jako skladatel a kdybych se mohl vrátit, dělal bych to jinak, ale tak se to má.

6. Frederyk Rotter, zpěvák a hlava švýcarské kapely Zatokrev, která loni vydala první desku pod labelem Candlelight. Vystupuje i sólově jako Freddy Rotten.

Koncert Swans: úplně nejemotivnější a citově nejhlubší koncert tenhle rok. Perfektní atmosféra, skvělé hraní, dobrý zvuk a vedle toho, že Michael Gira zpíval a hrál na kytaru, byl i dirigentem osobního duševního orchestru. Úžasné přese všechny duševní útrapy.

7. Sera Timms – zpěvačka kapel Ides of Gemini a Black Math Horseman.

1. Evoken – „Atra Mors“
2. Neurosis – „Honor Found in Decay“
3. Soror Dolorosa – „Blind Scenes“
4. White Hex – „Heat“
5. Menace Ruine – „Alight in Ashes“

8. J – kytarista kapely Ides of Gemini a hudební novinář píšící pro přední americká periodika (Decibel a d.).

1. White Hex – „Heat“
2. Pallbearer – „Sorrow & Extinction“
3. Royal Thunder – „CVI“
4. Menace Ruine – „Alight in Ashes“
5. Alaric / Atriarch split

9. Ed Benndorf, v Berlíně usazený distributor a pod hlavičkou Dense Promotion pracující mediální zástupce labelů od ATP po Editions Mego.

Anna Clyne – „Blue Moth“ (vydal Tzadik)
Hecker – „Chimerization“ (Mego)
Jean Dubuffet – „Expériences musicales (II)“ (Rumpsti Pumsti)
Kane Ikin – „Sublunar“ (12k)
Luc Ferrari – „Presque Rien“ (Recollection GRM)
Merzbow – „Lowest Music & aTS“ (Vinyl on Demand)
P16.D4 – „Passagen“ (Monotype)
The Slaves – „Ocean on Ocean“ (Helen Scarsdale)
Traxman – „Da Mind of Truman“ (Planet Mu)
ZZ Top – „La Futura“ (American)

10. Johan, zpěvák francouzských black-hardcoristů Celeste, kteří patří k nejzajímavějším kapelám labelu Denovali a v Praze loni zahráli jeden z nejintenzivnějších koncertů.

V roce 2012 mě nejvíce dostala deska, která vlastně ještě nevyšla. Další deska Rorcal se bude jmenovat „Világvége“ a tohle je ukázka z něj.

11. Kittchen, postapokalyptický kuchař, který skrze industriální folk podává zprávy o dění v Doksech. V jejich prvním ročníku byl nominován na cenu Vinyla.

Já jsem se zrovna vrátil z Umakartu v Akropoli, takže to mám celkem jasný. Pro mě tohle byl rok Jaromíra, Dušana, Honzy, Jury a Tomáše. Od „Dobrejch časů“ po „Vlky u dveří“, super cesta a krásný desky. Je to dobrý, řekl bych, že je teď v Čechách spousta dobrejch kapel.