Anketa: Holoubek, Ondra a Čech o minoritních koncertech

Prokop Holoubek – někdejší dramaturg brněnského klubu Fléda, člen kapely Midi Lidi a bookingové agentury Bumbum Satori
„Jsme malá země s malým trhem a po určitém zenitu ‚alternativy‘ v 90. letech, kdy se relativně dařilo i kapelám i festivalům, zažíváme poslední léta spíše útlum. Možná se pár lidí uživí, vždy to ale bude živobytí plné výkyvů a nejistoty. Sem tam muzikant, sem tam manažer, sem tam promotér nebo distributor. Profesionálů je pár, maximálně pár desítek. Všichni musí tvrdě pracovat, v drtivé většině nad rámec běžné pracovní doby. Je to daň za svobodu. Zdaleka ne všichni aktivní a zainteresovaní se však alternativní kulturou živit chtějí a rádi si zachovávají kritický odstup ‚hobisty‘. Myslím, že kdyby se udělala nějaká srovnávací studie, asi bychom významně nevybočovali z průměru v podmínkách tržního kapitalismu EU. Mám pocit, že jestli v něčem odlišní jsme, tak v tom, jak málo umělců se snaží prosadit mimo hranice ČR, případně jak málo pro to jsou ochotni udělat; přitom úspěch v zahraničí může být pro mnohé klíčem k cestě ven z finanční nejistoty.“

Přemysl Ondra – pořadatel koncertů pod hlavičkou Arkham Productions, redaktor webzinu Mortem
„Podle mého názoru u nás, stejně jako v západní Evropě, existuje dostatečně silná základna fanoušků na uživení alternativně laděných akcí a kapel. Je tu ovšem několik dílčích problémů, které mohou zapříčinit dojem, že u nás, lidově řečeno, chcípnul pes a pořádat koncerty je akorát tak pro ostudu pořadatelů i kapel. Jedním z těchto problémů je obrovské množství hudebních těles na tzv. alternativní scéně, díky čemuž se velmi často stává, že například v Praze je koncert nějakého obskurního spolku pomalu třikrát do týdne. Lidé nejsou nevyčerpatelní a informace se na ně valí ze všech stran, a tak se časem stane, že lidé prostě na určitý typ koncertů přestávají chodit. Dalším problémem, je, řekl bych, obrovská roztříštěnost a uzavřenost jednotlivých žánrových subkultur, která je bohužel nevyhnutelným jevem současné hudební scény, a to nejen u nás. Všichni s nostalgií vzpomínají na časy, kdy na koncerty alternativních velikánů (tomu říkám oxymóron) chodily tisíce fanoušků, zatímco dnes jsou někdejší matadoři rádi, že aspoň z půlky zaplní průměrně veliký klub. Totiž právě ona minulost, kdy ještě nebyly dány jasné společensko-žánrové hranice, nám ukazuje, jak na zlepšení současných návštěvností. Dnes chodí na koncerty podobné množství lidí jako dříve, akorát se prostě rozdrobí do spousty různým menších žánrových škatulek a souvisejících akcí. Chceme tedy větší návštěvnosti? Pak je potřeba spolupracovat, sjednocovat a vytvářet kvalitní informační a produkční zázemí pro konání jednotlivých akcí.“

Martin Čech – vydavatel a pořadatel koncertů (mj. Prague Apocalyptic Evening) pod hlavičkou Epidemie
„Asi záleží na tom, co si představit pod pojmem alternativně laděné akce a co si představit pod pojmem uživit. Když uvedu nějaké konkrétní případy, tak jsou určité kapely jako např. Ulver, Sunn O))), In Slaughter Natives nebo Ordo Rosarius Equilibrio, které lze bezesporu označit jako okrajové a přesto je šance (při dobré konstalaci hvězd), že na jejich koncert přijde relativně hodně lidí. Problém je ale v tom, že český fanoušek je spíše konzervativní, nerad objevuje něco nového, nerad něco aktivně podporuje, a když tak spíš zavedená a prověřená jména. O něco lepší je situace v Praze, kde je hledajících posluchačů větší množství, ale zase je tam obrovský problém s přesyceností. Takže většina opravdu alternativních akcí probíhá v miniaturních klubech za účasti hrstky skalních. Nemyslím si ale, že by to někomu vadilo. Většina umělců a pořadatelů tohle dělá pro vlastní potěšení a zadarmo a posluchači mají rádi tiché komorní prostředí.“