Anketa: Adamec, Meichtry a Valent o zdrojích hudby v roce 2015

Anketní otázka: „Dostupné hudby jsou mraky, možností pro začínající hudebníky stále víc. Podle čeho si v roce 2015 vybírat hudbu?“

Přestože nám nikdo nebrání odpojit se od neustávajícího informačního toku, bylo by těžké popírat, že se na nás hudba nevalí ze všech stran. Jak tomuto náporu odolávat a co si s ním počít? Odpovídali členové tří kapel, které náleží mezi ty, jejichž hudbu stojí za to slyšet.

Jakub Adamec – člen náturou punkového, hudbou nezařaditelně podvratného spolku I Love 69 Popgejů, jemuž aktuálně vyšla split kazeta s Pičou z hoven
S množstvím dostupné muziky se nedá nesouhlasit. Vzpomínám si, jak jsem končil střední školu a doma jsem měl internetové připojení přes pevnou telefonní linku a stáhnutí jedné mp3ky trvalo pět minut, jaké pro mě bylo dobrodružství stahovat a objevovat novou muziku a pak se o ni dělit s kamarádama, tak jak jsem ji sám dostával od jiných kamarádů na kazetách, když jsem chodil na základku. Upřímně, čím víc bylo možností a čím bylo větší množství dostupné hudby, tím méně mě to surfování a stahování bavilo a v současnosti je to s mým posloucháním muziky a hledáním něčeho nového doposud nejméně funkční období v životě. Takže u mě osobně je ta tendence míry dostupnosti a frekvence poslouchání kontraproduktivní.
Co se týká možností pro začínající hudebníky, že je jich stále víc, se říká už několik let. Nejdřív to bylo rozšířením počítačů, pak internetem, takže si nemyslím, že by to byl nějaký aktuální vzrůstající trend. Každopádně s tím moc nesouhlasím a zdá se mi, že zdání klame, protože si pořád myslím, že prorazit bez kontaktů, propagace, peněz či jiného typu podpory je strašně těžké a to nejen pro začínající hudebníky (pro doplnění: proražení také samozřejmě velmi závisí na druhu muziky, který hraješ).
Stále se opakuje to, že dnes už může vydat desku úplně každý, samozřejmě, o tom nepochybuj, ale bez těch výše uvedených položek se o ní dozví v oceánu každodenních informací pouze hrstka lidí. Záležitosti jako Bandcamp? Super, jak jsem se dnes dočetl, tak každých pět vteřin se na jeho stránkách objeví nové album a denně představí kolem šestnácti tisíc songů. A hudbu v roce 2015, tak jak i před ním a po něm, doporučuju vybírat jedině srdcem (navzdory krátkonohým trendům a módám).

Renaud Meichtry – toho času kavárník, v době odpovědi na anketní otázku ještě frontman švýcarské kapely Kruger, která se loni rozloučila deskou „Adam & Steve“
V současnosti každopádně vzniká hudby až příliš. Dneska též může kdokoliv vydat dobře vyprodukovanou, ale průzračně zbytečnou desku. Vydavatelé a náklady na nahrávání bývali určitým filtrem, nyní je ale vše dostupné až příliš.
Pokud zrovna nemáš každý den volných šestatřicet hodin na surfování po netu a poslouchání „všeho“, pomůže při hledání dobré hudby najít si několik relevantních zdrojů, které to nejzajímavější dokáží vyselektovat.
Může to být pořád ještě label, kamarád – geek s dobrým vkusem anebo solidní časopis či web. Tuhle roli plnívaly i obchody s deskami, respektive jejich prodejci, ale protože většina z nich zanikla, je načase najít si jiné dobré rádce.

Tomáš Valent – zakládající člen, kytarista a zpěvák olomoucké postrockové kapely Flash the Readies, která v roce 2014 vydala album „Submarine Sky“
Zrovna dnes jsem poslouchal starou Metallicu, Franka Sinatru, Vložte kočku a Caspian... Je fajn, že se k tomu všemu dá dostat jen tak bez nosičů na Spotify či Bandcampu. Pro poslech oblíbených věcí je to ideální, pro hledání nových možná také, ale pro mě existují asi i lepší způsoby. Sem tam si poslechnu nějaké „similar artists“, ale jen málokdy mě něco hned osloví. Dávám hodně na doporučení mých oblíbených zinů a známých. Takže obecně to chce zbavit se předsudků a poslouchat to, na co má člověk právě náladu. Nic složitého bych v tom nehledal.
Jinak je pravda, že možností pro začínající i již zavedené kapely je hodně. Nahrávacích studií za slušné ceny je spousta (jen u nás v Olomouci se poslední dobou objevila snad tři) a ty se o takové začínající kapely skoro předhánějí nízkými cenami. S pomocí současných studiových hračiček je možné udělat z neumětelů dobrou kapelu. Tedy, na nahrávce... Kalkul a póza se poté někdy špatně rozpoznávají. Další věcí je, že nyní se dá nahrávat i mimo studio, čehož hodně využíváme i my. Mikrofon, zvukovka a jede se (v našem případě na chatu). Je ale potřeba najít určitý kompromis, protože množství stop i času, které máme k dispozici je snad nekonečné a někdy si při tom říkáme: „Sakra a je to možný zahrát naživo?“