And So I Watch You From Afar

Když sleduješ paroháče z povzdálí
host: Antlered Man
29. října 2011
Praha, Chapeau Rouge

Na irský instrumentální post-rock, který produkují And So I Watch You from Afar, se vždy velmi rád podívám i zblízka. Příležitost tu byla opět v Chapeau Rouge, tentokrát s velmi kvalitním hostem a hlavně bez velkého opoždění.

V květnu 2010 došlo k posunutí začátku koncertu o více jak dvě hodiny, navíc hráli tři interpreti, čili zde při dodržení časového plánu nebyla šance, že se půjde přes půlnoc jako minule. Antlered Man z Velké Británie nejsou moc známí, už jenom z důvodu, že na začátku října vydali svoje debutové mini-album s názvem „Giftes pt. 1“. Oficiální žánrový popisek „alternativní rock“ není dostačující, jelikož nevystihuje přesně to, co se zpěvák Damo Ezekiel Holmes a jeho kolegové snaží naživo zahrát.

Před začátkem byl uprostřed pódia stojan, na kterém ležela kytara a megafon. Přišel upravený pán s brýlemi a slušivou společenskou vestou. Dekórum záhy odhodil, protože se spustil živelný koktejl se skvěle sehranými pěveckými duety. Ke slyšení byl i falzet na vysoké úrovni, dobře zapadající do konceptu, občas evokujícího slavnější Queens of the Stone Age. Stále se něco dělo, ať už to byly zvraty z obskurních pasáží do totálně tvrdé a těžké kytarové zběsilosti, nebo měnící se nástroje. Pan Holmes používal kytaru zásadně pouze v jejím ležícím módu na stojanu, kde občas více či méně hrábnul do strun. Jindy zase věnoval píseň irským hudebníkům hrajícím po nich, takže vytáhl píšťalu a lidovým doprovodem pobavil osazenstvo klubu. Zhruba pět skladeb stačilo na to, aby se z Antlered Man stali miláčkové publika.

Ozvučení druhé a poslední kapely se neslo ve svižném tempu, kromě virblu nebyly vyměněny bicí. Už bez Tonyho Wrighta, který v září ze skupiny odešel, nastoupili And So I Watch You from Afar ke svému setu, jenž byl posilněn novou deskou „Gangs“. Pár minut stačilo k uvědomění si, že za sedmnáct měsíců nabrali irští instrumentalisté několik nových fanoušků a tudíž klub Chapeau Rouge začal být pro takové potřeby jaksi nedostačující, alespoň co se týče hlavního sálu. Kdo se jednou dostal do chumlu lidí, již měl velký problém se odtamtud vysoukat.

„Koncert se proměnil v jednu velkou párty a především krásně plynul až do konce.“

Vlastní show byla hlavně o ne zrovna jednoduché, přesto libozvučné hudbě, o zajímavém osvětlení pomocí trubic umístěných kolem bicích, ale už ne o slovech. Tato irská čtveřice dokazuje, že se dá komunikovat i bez nich, a zejména se dá i stejným způsobem zbourat místnost. Potěšující je rovněž fakt, že kapela od té doby hrála na mnoha místech, někdy i před čtyřmi tisíci lidmi, přesto ani v nejmenším neslevuje v živých vystoupeních pro menší počet návštěvníků.

Úvod obstarala skočná záležitost a nová věc se jménem „Beautiful Universe Master Champion“, po níž fanoušci naprosto propadli proměnlivým rytmům a melodiím. Rory Friers, mající teď hlavní post na kytaře, se nebál vytvořit svým výletem mezi diváky pomyslnou čáru na parketu. K tomu nedošlo pouze jednou, protože při druhém přídavku se na závěr vydali oba kytaristé do kotle a odehráli některé pasáže odtamtud. Koncert se proměnil v jednu velkou párty a především krásně plynul až do konce. I když dát sklenici s pivem hned vedle krabiček s efekty pro kytaru není úplně ideální, a dostat desetkrát do oka konečky dlouhých rozpuštěných vlasů od zřejmě ortodoxního metalisty předvádějícího klasický headbanging, to taky zrovna nepotěší.

Antlered Man jsou pro mě letošním velmi příjemným překvapením a objevem, pokud jde o živá vystoupení. Jejich pestrá hudba o několika chodech zachutná v jakoukoliv dobu. Dále je rovněž jisté, že And So I Watch You from Afar budou nabírat na větší popularitě v této zemi, proto by bylo záhodno umístit jejich příští koncert do o něco větších prostor, kupříkladu Rock Café.