Anaal Nathrakh – Vanitas

Napalm v černých žilách
2012
Candlelight Records
39:09 (10 skladeb)
black metal/grindcore/groove/industrial
http://www.myspace.com/anaalnathrakh

„Do 0,5 l horké vody nasypeme 100g nastrouhaného mýdla (na praní nebo toaletní) a vaříme, až se všechno rozpustí.“ Je receptem na úspěch ortodoxnost a puritánství nebo žánrový eklekticismus? Birminghamské duo Anaal Nathrakh poskytuje na úvodní otázku odpověď jasnou jako záře jaderné exploze. Sebesilnější kůň toho neutáhne tolik, co pečlivě a s rozmyslem sestavené a zapřažené spřežení.

„Do rozpuštěného mýdla přilijeme roztok 200g síranu hlinito-draselného (kamenec) v 1000 ml vody.“ Již v rámci své předchozí tvorby Anaal Nathrakh, mající za sebou více než dekádu úspěšné jízdy v čele pelotonu extrémního metalu, dokázali, že smysluplné fúzování stylů jim nedělá nejmenší problém. Ovšem na poprávu (byť nedlouho, předchozím albem „Passion“ oblažili svět vloni) očekávané novince „Vanitas“ rozšířili své obzory směrem k výraznějším melodiím, aniž by ztratili něco ze svých typických atributů a vytunelovali své přesvědčení a důvěru příznivců jako Harvardské fondy.

„Po chvíli se začne srážet hlinité mýdlo, které odfiltrujeme. Sraženinu položíme na papír a sušíme na slunci asi 2 dny.“ Abychom si rozuměli – „Vanitas“ je pořád deskou brutální a nelítostnou, asi jako střelba ze samopalu do skautského průvodu Světlušek vybírajících peníze na opuštěná koťátka. Anaal Nathrakh umí jet za hranici životnosti motoru a v brutálních pasážích, kdy uši nemilosrdně prořezává blackmetalová cirkulárka a do mozku jsou nastřelovány hřebíky grindcorových sypaček, jsou přesvědčiví a zabijáčtí jako kdykoli předtím.

„Černé srdce pumpuje vysoce hořlavou směs, ale provazce cév se větví, což je v tomhle případě moc dobře.“

Vzhledem k tomu, že výboje zuřivosti pojí dohromady cement hutné a temné atmosféry, ustojí Anaal Nathrakh i momenty, které by u jiných eskader smrti působily legračně či alespoň trochu „over the top“ – třeba několikasekundový, totálně nelidský, zkreslený řev uzavírající „Forging Towards the Sunset“ či okamžiky, kdy už tak drtivé spodky nahradí ještě přímočařejší a drtivější gabber techno mlátička.

„Suchý napalmový prášek rozetřeme v misce a smísíme s benzínem v poměru 9 % napalmového prášku a 91 % benzínu.“ Industriální temnota Red Harvest, grindcorová špína Napalm Death i blackmetalová misantropie Darkthrone – to všechno jsou ingredience v polévce, kterou jsme si zvykli hltat po lžících, i když je vařící. Tentokrát ji Anaal Nathrakh ovšem osolili nečekanými prvky groove metalu, blackened progu á la Ihsahn a dokonce pasážemi, které připomínají to nejlepší ze severského melodického deathu. Černé srdce pumpuje vysoce hořlavou směs, ale provazce cév se větví, což je v tomhle případě moc dobře.

Monumentální melodické refrény poskytují čas alespoň k rychlému nadechnutí, groovy zhoupnutí útočí na váš pohybový aparát s ještě větší intezitou a kupříkladu v „In Coelo Quies, Tout Finis Ici Bas“ se dočkáme i učebnicového košatého sóla. Inovativní prvky, které si Anaal Nathrakh vypůjčili z jiných žánrů, jsou zakomponovány naprosto precizně – nejedná se o žádné změkčení, nýbrž kreativnější bestialitu.

„Anaal Nathrakh připravili katarzivní napalm, který vám ulpí na těle a neuhasíte jej.“

„Směs zahřejeme na vodní lázni na 60°C a promícháváme, proces trvá asi 20 minut. (Při 35°C trvá ztužení 24 hodin).“ Pamatujete si na závěrečnou scénu „Dr. Divnolásky?“ (Hned po památném „Mein Führer, I can walk!“) Nic proti šlágru Very Lynn, ale „Vanitas“ je tím opravdovým soundtrackem k rozpoutanému peklu. Je to deska „zlá“ a přitom zabijácky kreativní a muzikální. Deska, která by měla všechny předpoklady pro to vás nemilosrdně anihilovat, ale přesto si nemyslím, že by se z jejího poslechu někdo válel ve splínech.

Anaal Nathrakh připravili katarzivní napalm, který vám ulpí na těle a neuhasíte jej, dokud za 39 minut stopáže nevyhoří. A během plápolání se můžete smát jako šílenci a vířit v kruzích, protože jste právě slyšeli nejlepší metalové album roku.