Aluk Todolo – Voix

Hlasy nejen v hlavě
2016
Norma Evangelium Diaboli
krautrock | instrumental black
43:17 (6 skladeb)
https://aluktodolo.bandcamp.com

Těžko říci, kdy přesně jsem na Aluk Todolo narazil prvně, jedno je však jisté – nikdy nevyslovím jejich jméno, abych nevzpomněl fenomenálních Der Blutharsch. Právě nahrávka, která byla výsledkem jejich společného hudebního spiknutí a čechrala naše uši před nějakou půl dekádou, mě okouzlila. Po ní jsem totiž začal vnímat Aluk Todolo jako mohutný masiv černého rock'n'rollu. A teď navíc ty hlasy...

To víte, když se jednou projdete vedle vyzrálé dámy ševelící operní němčinou, už to s vámi nikdy nebude stejné – a tak i Aluk Todolo získali své logické místo v muzikálním dějezpytu bez toho, aniž by je někdo musel neustále zkoušet a prověřovat.

Vím, že poté ještě vyšel „Occult Rock“, na nějž jsem byl hodně zvědav. Ale dojem a síla prostě nebyla srovnatelná, jako v případě oné zmíněné nahrávky „A Collaboration“ s Der Blutharsch. Až do dne, kdy do prázdnoty připlulo album „Voix“. Deska, která více než cokoliv jiného připomíná noční rozjímání nad sklenkou ničeho v místnosti, kde ani nejde rozsvítit, má hned dva úžasné prvky. Pojďme se na ně podívat z očí v oči. Nebo jakkoliv jinak.

„Kde se agrese nedostává, tam zajíždíme do krautrockových hladinek.“

Za prvé – a to je velmi důležité – je „Voix“ výtečným mixem zvuků a hlasů. Úžasný košík a spletenina hudebních plazů. Plná vrstev k zulíbání. A kde nejsou vrstvy, tam je jednoduchost. A kde je jednoduchost, tam je i občasná agrese – inu, chat noir stále umí. A kde se pro změnu agrese nedostává, tam zajíždíme do krautrockových hladinek a občas mám až pocit, jako kdybych slyšel mé milované Drosselbart pozpátku nebo maximálně koncentrované Popol Vuh. Ale „Voix“ není likér odstředěný z chutných a často notoricky známých ingrediencí – on je uměleckým dílem stvořeným z jejich esencí. A hlavně je nadčasově časový. A tím se dostáváme k onomu za druhé.

Skladby jsou totiž pojmenované čísly podle jejich délky. Nevím, kde jsem to jenom viděl... každopádně je to geniální tah! Ano, mohu si pustit „Voix“ ve tři ráno a bude mi připadat, jako by celá deska byla o hodině mezi psem a vlkem. Mohu si ji pustit před půlnocí a hle – znovu bude aktuální, znovu zpracuje téma hlasů úplně jinak. A ty se k vám dostanou v celé své kráse. Tak málo totiž stačí k lidské radosti. A to nemluvím o ranních pochmurných cestách prvními autobusy, protože tam je hlasů a zvuků ke slyšení vlastně nejvíce.

Aluk Todolo nepotřebují vymýšlet složité a často nepasující názvy, nemusí vnucovat ani podbízet nejrůznější nálady. Tahle deska je o hlasech – a to stačí. A vůbec, představte si něco dostatečně stresujícího, co trvá sedm minut a padesát čtyři vteřin. Je to jen na vás. Vážně. A krom toho, co jiného může být překážkou v cestě za poslechem tohohle zásvětního hochkunstu?

fotografie: Andrea Petrovičová