All We Love We Leave Behind Tour

Zběsilá volenka
Converge, Touché Amoré, A Storm of Light, The Secret
14. prosince 2012
Praha, Futurum

Nikdy bych nečekal, že zrovna mou osobu pohltí kariérismus a s ním spojený nedostatek volného času. I kvůli zmíněné tísni jsem k tomuto koncertu přistupoval odlišně.

Jelikož jsem neměl absolutně žádný čas vystupující kapely předem řádně naposlouchat a novinku od Converge jsem sjel jen několikrát po jejím vydání, rozhodl jsem se vnímat především aktuální atmosféru, pocity a emoce, které mi živá hudba bezprostředně nabízela, i když jsem si byl vědom, že to není zrovna ideální řešení.

Na webu avizovaný start půl hodiny po šesté jsem dodržel přesně, jelikož však italští The Secret započali své hraní už o necelých patnáct minut dříve a další čtvrthodinku si vyžádala fronta na šatnu a čekání na rum, neviděl jsem z jejich vystoupení bohužel nic. Už jsem si odvykl včasným začátkům koncertů, leč překvapení většinou přichází neohlášená.

Následujícím A Storm of Light jsem na doporučení věnoval zvýšenou pozornost. Nejzadumanější akt večera si vypomáhal projekcí, která by v ideálních podmínkách pomohla utvořit vynikající chuť psychedelie a tíživé bezmoci. Bude to zřejmě mým postmetalovým zmlsáním, kdy i česká scéna v poslední době rodí v tomto subžánru desky hodné globální pozornosti, A Storm of Light ale nedokázali vrazit hrot svého počínání natolik hluboko do mé hlavy, aby mne ochromili a ohromili. Ač byla jejich snaha i užité prostředky příjemně efektivní, ta mrazivá odosobnělost v konečném důsledku zabránila mému podlehnutí a já odcházel s pocitem lehkého neuspokojení.

„Právě zakoupené pivo mi pokřtilo novotou zavánějící tričko i mikinu a nebylo tedy už žádných důvodů odmítnout poměrně bezodkladné pozvání k účasti v davovém šílenství.“

Až pozdější ohlasy mi prozradily, že mnoho z návštěvníků akce přijelo na Touché Amoré. Kdybych o této skutečnosti věděl ještě před koncertem, nad hlavou by mi zablikala výstražná kontrolka. Pokud někdo dorazí na support, když headlinerem jsou Converge, buď se jedná o nedoceněnou dokonalost, nebo o trendy zmítanou momentální oblíbenost. A věk pohopsávajících a pozpěvujících fanoušků by mi napověděl, o kterou možnost se jedná. HC/screamo nepatří mezi mé preferované žánry, pokud se jedná o tuto pozitivnější a hodnou verzi, do cílové skupiny kapely očividně nepatřím a jejich počínání mne ani v nejmenším neoslovilo. Utíkám tedy hledat nejbližší bankomat, abych své vydřené peníze vyměnil za nějaké to oblečení, především bílému triku s cedulkou 2XL nešlo odolat!

Štěstím bez sebe z vánočního dárku, který jsem si právě nadělil, mířím s pivem do prvních řad, kde už se točí jeden z prvních lidských kolotočů. Energie při živých vystoupeních Converge je jedním z několika lákadel, která mne na tento koncert přivedla, a zběsilost tančícího davu jsem pocítil na vlastní kůži během okamžiku. Právě zakoupené pivo mi pokřtilo novotou zavánějící tričko i mikinu a nebylo tedy už žádných důvodů odmítnout poměrně bezodkladné pozvání k účasti v davovém šílenství, jež bylo natolik silné a intenzivní, že jsem chvílemi přestával vnímat realitu a nechal své tělo jednat dle jeho vlastního uvážení.

Naštěstí jsem se tentokrát vyhnul zranění i majetkové újmě. Porovnám-li však klubový koncert s letošním festivalovým vystoupením, letní zážitek byl mnohem niternější a dramatičtější, ač jsem každý z koncertů sledoval naprosto odlišným způsobem. Být odpočatější a připravenější, užil bych si zřejmě celý večer mnohem více, na druhou stranu bych ale měl větší právo rýpat se ve zvuku a výkonech jednotlivých muzikantů, což protentokrát nechávám bez komentáře. A především mi chyběla vražedně pomalá „Jane Doe“.