All Shall Perish - This Is Where It Ends

Mozek odešel, ale tělo funguje dál
2011 Nuclear Blast 53:24 (14 skladeb) deathcore www.allshallperish.com

Nahradit bubeníka Matta Kuykendalla nebylo pro All Shall Perish vůbec jednoduché. Byl mozkem kapely, ale nastal čas jít dál. Americká kapela dala dohromady silnou obměněnou sestavu a po třech letech se ukazuje s novým počinem, jenž se trochu vrací ke kořenům tohoto uskupení, ale zároveň objevuje něco úplně nového.

ASP byli jedni z prvních ve Spojených státech amerických, kteří proslavili styl muziky, jemuž se dnes říká deathcore. Po desce „Price of Existence“, na níž poprvé vystoupil frontman s neuvěřitelným rozsahem hlasu, Hernan Hermida, ukázalo politicko-společensky laděné album „Awaken the Dreamers“ z roku 2008 skupinu v experimentálnější rovině, přičemž tradiční tempo kalifornských vrahů bylo o trochu sníženo.

Jenomže po osmi letech odešel zakladatel a mozek kapely Matt Kuykendall a s ním i hlavní kytarista Chris Storey. Náhradníci byli nalezeni v Adamu Pierceovi na bicích a Francescu Artusatovi na kytaře. Bylo na čase se malinko vrátit k šíleně rychlému tempu, které se navíc velmi rádo mění podle nálady. Přestože Pierceovo metalově tradičnější pojetí hry na bubny změnilo rozpoznatelný zvuk kapely, příchod Artusata přímo vybízel k využití jeho virtuozity a tedy i prodloužení hrací doby. Oproti poslednímu albu je rozdíl v délce necelých dvacet minut.

Již úvodní skladba „Divine Illusion“ dává vzpomenout na to, v čem All Shall Perish vždy nejvíc zaujali – zběsilé tempo s hojným využíváním dvojšlapky, s tím spojené náročné kytarové aranže a do toho všeho všestranný extrémní Hermidův vokál. Ten představuje svoji kvalitu jak v hrdelním growlu při death-grindových pasážích, tak při vysokém ječáku za zvuku nekonečných metalových sól.

"Na corovou část All Shall Perish rozhodně nezapomínají. Kupříkladu v úvodní skladbě nám Hermida za doprovodu silného breakdownu sděluje, že ‚nás Bůh nemůže zachránit‘."

Artusatovo zapojení do skládání písní se projevuje slyšitelnou kytarovou onanií. Prakticky nelze najít skladbu, kde by neukázal svoji vytříbenou dovednost. Na začátku „Spineless“ uslyšíte kakofonické běsnění, u „The Past Will Haunt Us Both“ dokáže Francesco naladit stupňující se melodií a při „Royalty Into Exile“ se zase pro změnu postará o dobře zapamatovatelnou a chytlavou pasáž s inspirací v severských zemích. Jeho přednes je velmi komplexní, ačkoliv není lehké si zvyknout na padesát minut prorostlých kytarovými vyhrávkami všeho druhu.

Na corovou část All Shall Perish rozhodně nezapomínají. Kupříkladu v úvodní skladbě nám Hermida za doprovodu silného breakdownu sděluje, že „nás Bůh nemůže zachránit“, případně v příznačně nazvané písni „A Pure Evil“ se mimo temného provedení dočkáte velmi dobře a trochu i nečekaně zvolené změny tempa s přispěním growlujícího frontmana.

Celkového zvolnění tady je o něco méně než u předchůdce, nicméně pokud se objeví, nikterak nebrzdí průběh. Spíše uzavírá a otevírá nové dílčí kapitoly alba. Kupříkladu poslední čtvrtinu desky otevírá skladba „Rebirth“ v trochu načernalém kovovém projevu a dokládá tak ochotu kapely nahlédnout do různých sfér extrémního metalu, aniž by album znělo přeplácaně. To je spíš naopak ucelené, vyzrálé a muzikantsky zajímavé.

All Shall Perish každou svoji řadovou deskou odkryli něco, co od nich posluchači nečekali. Přestože „Price of Existence“ zůstává nejlepším albem díky své naturální živelnosti a vtipně nápaditému skládání, deska „This Is Where It Ends“ představuje úspěšné přemostění skupiny na břeh, kde ještě Hermida a spol. nebyli, ale kde jim to svědčí.