Alberta Cross – Songs of Patience

V oparu let devadesátých
2012
ATO
43:03 (12 skladeb)
indie rock
www.albertacross.net

Dvojice britských hudebníků žijících v Brooklynu představuje v dnešní době úkaz už téměř vymizelý. S každou notou z jejich hudby na povrch vyvěrá natolik identická atmosféra, že mi tato kapela evokuje bandy, které tvořily hluboko v devadesátých letech.

Když se ohlédnu na rockový mainstream konce minulého tisíciletí, profilovaly se v něm v drtivé většině kapely, které nepostrádaly snadno rozpoznatelný rukopis a zvuk. Z jejich desek šlo cítit silné pouto osobního života jednotlivých muzikantů a následné autorské provázání. S přelomem milénia jakoby se začal i tento pro rockovou hudbu charakteristický rys vytrácet.

Alberta Cross pak vedle současných vymydlených rockových patriček působí doslova jako zjevení. Nejenže jsou jejich desky atmosférou jako vytažené z let devadesátých, ale mají tendenci vrýt se do paměti způsobem, který vás nevědomky donutí po nich automaticky sáhnout v pravidelných intervalech. Pokaždé je to silný zážitek a pokaždé se vzájemné pouto ještě více prohloubí.

„Možná je to právě silně psychedelický opar, který vyvolává tak silné pouto.“

S vydáním aktuální kolekce „Songs of Patience“ se kapela dokázala nadobro oprostit od spíše žánrových skladeb předchozí desky „Broken Side of Time“ a udělala krok silně autorským směrem. K cizelování projevu určitě přispívá i časté koncertování v různých sestavách na rozmanitých místech s ještě rozmanitějšími hosty. Z hudby Newyorčanů je tím i přes jejich nižší věk cítit velká dávka zkušenosti, citu a respektu k vypůjčeným postupům (gospel, blues nebo progress).

„Songs of Patience“ je natolik silná deska, že přes svou prvotní nevlídnost dokáže vytvořit osobité pouto, které donutí se k ní vrátit. A to v sobě nemá na první poslech nic, co by o tom mohlo svědčit: vysoký, naříkavý hlas Pettera Ericsona, výlučně pomalé skladby a nesnadno vstřebatelné melodie. Přesto jsou toto jedny z příčin, které vytvářejí tak silně psychedelický opar, který se nad deskou vznáší. Možná je to právě on, který vyvolává tak silné pouto. Takové, které donutí desku otáčet v pravidelných intervalech, bez toho, aby došlo k nasycení a úplnému poznání jejího obsahu. Vlastnost, která se zvlášť v dnešní době cení.