Aardvark přináší novou desku neposedných Gagarin v exkluzivním streamu

Třetí položka v diskografii rozjařených i apelujících Gagarin je smyslem života a tak vůbec a jmenuje se Čtyřicetdva. Do první červnové středy bude deska k tanci i poslechu pouze u nás na Aardvarku.

Následující povídání se rodilo cestou z práce takřka na koleni v zátiší přeplněného autobusu pražské hromadné dopravy. Ve formě několika na sebe koncepčně nepříliš navazujících poznatků se o změnách v kapele, okolnostech vzniku první dlouhohrající desky, participujících hostech a o chystané fyzické podobě desky skromně rozepsal Lukáš Ferenc, křiklavá polovice Gagarin.

„Na začátku minulého roku, tedy po tom, co Radim odjel do světa, jsme začali dělat na nových věcech. Trochu už nás možná i nudilo hrát totéž pořád dokola a Romana už nebavilo mlátit do bicích, tak jsme využili toho, že je Radim fuč, a pokusili se to udělat nějak jinak. Jasně, Radim některým lidem na pódiu chyběl, ale překvapivě se našli i tací, co si jeho absence vůbec nevšimli. Nový věci jsme tvořili převážně před létem a vzápětí je rychle zkoušeli naživo, protože už na červenec jsme slíbili koncert. Bylo to vlastně stejné jako před pěti lety, když jsme začínali. Během živého hraní jsme většinu songů ještě upravovali a měnili – snad jediná skladba, která zůstala v úplně první verzi, je Říkalas.“

„Jelikož skladby Co bude a Slunce nejsou na žádném nosiči, tak jsme je na nahrávku vrazili taky. Co bude mi přijde jako celkem přirozený přechod mezi tím, jak jsme hráli s Radimem, a jak je to v současnosti. Na Ať město hoří hostuje Jumper, původní vokalista a zakládající člen Gagarin, který před lety odjel do Iráku a momentálně je v Kolumbii. Nějak asi přitahujeme frontmany, co pořád cestují. Když se pak Radim ocitl na pár dní v Čechách, hned nějaké doplňující vokály také nařval, takže je v kapele vlastně furt. Teď makáme na nosiči, v plánu je CD s kompletním tracklistem a pak splitko s Mycop na vinylu, kam se však z alba vleze jen asi dvacet minut.“