Aborym: satan nás už nebere, zprávy nabízejí víc

S Fabbanem, baskytaristou a zpěvákem Aborym, jsme si psali během května 2013.

Industrial black, elektro či abo metal, jak sama kapela někdy říká, je žánrem v rámci žánru. A ačkoliv jde o žánr okrajový, stejně často nestravitelný jako zbožňovaný, nemusí žít jeho představitelé ve vlastním světě. Spíše platí, že reálný svět plnější zla než nejpeklovatější peklo dovedou ukázat svébytným a pohlcujícím způsobem.

Předchozí album mělo silné sjednocující téma. Měli bychom hledat něco podobného i na „Dirty“? Já osobně v něm vidím zprávu o lidech ničících celý svět včetně jich samých...
„Psychogrotesque“ je koncepční album vystavěné na jediném textovém podkladu. „Dirty“ koncepční není, ačkoli mnoho skladeb má společný tematický prvek: špínu světa, lidí, politiky, morálky a systému.
Všechno, co je prohnilé a zkažené, tahá za otěže celého světa, který je pod tímto vedením odsouzen ke zkáze. Ne zrovna optimistický pohled na věc, jak vidíte.

Líbí se mi, že kromě obecných věcí odkazujete i na konkrétní zla, například ve skladbě „Raped by Daddy“. Co vás přimělo zařadit takováto témata?
„Raped by Daddy“ je píseň tematicky stvořená na základě filmu „Twin Peaks“ od Davida Lynche a její text jsou útržky z některých poblouzněných dialogů z tohoto filmu. V podstatě je to píseň o tom, jak je mladá žena opakovaně znásilňována svými vlastními obavami a fobiemi.
Jde o sarkastický pohled na problematiku sexuálního násilí a případy znásilnění od některých veřejně známých pedofilních kněží. U tohoto tématu ostatně existuje spousta odkazů k otázkám sexu a sexuality současné generace. Myslím, že sex je jednou z hlavních příčin skrývajících se za mentálními poruchami mnoha lidí. Často vede k násilí, někdy i vraždě. Sex často není láska, ale vlastnictví, mentální nevyrovnanost a frustrace.

Když je řeč o tématice ve vaší hudbě, má pro vás papežova omluva za skutky některých kněží zneužívajících děti vůbec nějaký význam?
Myslím si, že katolická církev obzvláště zde v Římě a v Itálii není nic jiného než politické uskupení, nic víc a nic míň než další zasraná politická strana. A politické strany dělají vždy to, co po nich lidé chtějí, ať už je to dobré nebo špatné.
Proto zastávám názor, že to, co se běžně děje v duchovním světě, je prostě hnus, a ještě odpornější je, že nejvyšší duchovní úřad se nijak výrazně nepostaví k tak palčivým otázkám, jako jsou pedofilní kněží a lidé, kteří rádi strkají čuráky, kam jen můžou.
Tady v Itálii máme politiky, kteří byli vyšetřováni pro zneužívání svého postavení, dětskou prostituci anebo styky s mafií, a přesto dále bez potíží zůstávají součástí našeho parlamentu. Kněz, kterému se při pohledu na děti postaví, tady pak už nevyvolává tolik opovržení.
Lidi víc zajímají skandály plné krve v živém televizním přenosu. Všechny sviňárny, co se dějí v církvi, se systematicky zatajují. Tajné archivy Vatikánu jsou stále pro veřejnost uzavřeny. Vůbec mě to nepřekvapuje. Papež se má za co omlouvat, ale nejdřív by si měl zamést ty sračky před vlastním vchodem, které sám způsobil – a především nakopat do řiti ty nadržený svině, který v ruce svírají svůj růženec, zatímco píchají malý chlapečky, nemyslíte?

„Více než pohled na kozla, jak rozsekává jeptišku vejpůl mě zneklidňuje to, co slyším každý den ve zprávách.“

Velice se mi líbí obal alba. Na rozdíl od oficiální upoutávky působí velmi decentně. Nevyvolává tolik pocit špíny, což je v dokonalém kontrastu s obsahem. Už vás neláká umísťovat na obaly nahrávek továrny, pentagramy a podobně?
Obaly desek Aborym mám na starosti já osobně. Je pro mě velmi důležité vytvořit obraz, který dokáže nějak umně naznačit a vizuálně sdělit obsah nahrávky. Uvnitř bookletu jsou pak některé velice neobvyklé fotografie, které jdou ruku v ruce s tematickým obsahem textů, zatímco zvenku je digipak vyveden v nekonvenční žluté, což je velice provokativní vzhledem ke standardům extrémní hudby.
Na obálce je obloha nad opuštěným městem vyvedená vzhůru nohama. Je to něco symbolického: město – symbol modernity, dokonalosti, technologie, peněz, sexu, a životů otočených naruby – to všechno vedoucí ke zhroucení. Často se cítíme sami i uprostřed davu. Osamělost je pocit, který ve městě sdílí hodně lidí.

Zůstaňme ještě u symboliky – satanistická témata a podobné věci. Znamená to pro vás dnes ještě něco?
Vůbec nic. Soustředím se na to, co mi přijde zajímavé, aktuální a skutečné. Mnohem více než pohled na kozla, jak rozsekává jeptišku vejpůl nebo na dva polonahé upíry mě zneklidňuje to, co slyším každý den ve zprávách. Myslím, že je to otázka vkusu.

Bicí na „Dirty“ zní skvěle, stejně jako tomu bylo na „Psychogrotesque“. Jen těžko se dá věřit, že za tím zvukem opravdu stojí živý člověk. Předpokládám, že se nechystáte vracet k bicímu automatu, nebo snad ano?
Myslím si, že pro nás je ideálním řešením mixáž skutečných bicí s elektronickými. Na „Dirty“ jsme se o to snažili – mít na jedné straně hřejivý zvuk skutečných bicích a na straně druhé chladné elektronické.
Také jsme použili tucty samplů pocházejících ze soukromé zvukové knihovny, kterou přímo pro nás vytvořil R. G. Narchost. Jmenuje se „The Spiral Chamber“ a je to opravdu databáze přizpůsobená přímo pro Aborym.

„Poslední David Bowie je božský, stejně jako nové album Depeche Mode a noví Spiritual Front.“

Můžeš trochu rozvést proces nahrávání bicích? Přizpůsobujete zvuk nějakým způsobem, aby zněl víc strojově?
Před samotným nahráváním vytvoříme v našem domácím studiu kostry všech písní na harddisku, sepíšeme části s digitálními bicími a zkoušíme různé postupy. Když jsou jednotlivé skladby hotové, jdeme do nahrávacího studia, kde Bard nahraje bicí, a pak pracujeme na úpravách, tu a tam něco pozměníme a vložíme dílčí části s elektronickými bicími, samply a vše ostatní.

Jak přidáváte elektroniku ve vaší hudbě? Máte oblíbený software? Děláte je současně s kytarou a bicími nebo až později?
Pracujeme hodně se syntezátory, řadiči a programy jako Steinberg Cubase. Mnoho skladeb z „Dirty“ bylo napsáno přímo na harddisk jako midi, jen abychom se ujistili, že zvuk může vyjít ven „rozkostičkován“ – velmi chladný, se silným a dominantním industriálním zvukem.
Rozhodli jsme se pro tento postup, aby nahrávka měla více elektronický zvuk a byla více orientovaná k industrialu. Jakmile byly v základních obrysech hotové podklady, Paolol zapracoval na rytmu a zbytku kytar. Pak jsme se posunuli k celé té spoustě aranžmá, samplů, zbytku syntetických linek, smyček, bubnů a k ladění vokálů. Bylo to docela peklo, ale stálo to za to. V několika pasážích hrají kytary vedle syntezátorů a opravdu tak fungují jako dodatečný rytmus.
Takto to funguje třeba v „Helter Skelter Youth“ nebo „Bleedthrough“. Mixování „Dirty“ nás stálo množství fyzických i psychických sil. Byla to jedna z nejkomplexnějších mixů nahrávky za posledních patnáct let. V postprodukci jsme poté navíc pokračovali s naším zvukařem Emilianem Natalim a svěřili jsme industriální a elektronickou část nahrávky Marcu Ursellimu z Eastside Sound Studios v New Yorku a D. Loopovi (bývalému členovi Kebabtraume, teď působí v Limbo a Kirlian Camera). Chtěli jsme vytěžit z procesu mixu a postprodukce maximum a taky se nám to povedlo, ačkoli to bylo kurva těžké.

Posloucháš nějakou elektronickou hudbu? Sleduješ nové trendy?
Já poslouchám všechno, jsem docela přístupný novým věcem. Hodně elektronické hudby, zvláště drum'n'bass, jungle nebo psychedelický rock. Ozric Tentacles je například skupina, kterou zbožňuju, nebo i něco mainstreamovějšího jako Nine Inch Nails, Ministry, Front Line Assembly, digital hardcore, techno, psytrance a tak dál. Poslouchám hodně rockové hudby, hard rock, heavy metal... Poslední David Bowie je božský, stejně jako nové album Depeche Mode a noví Spiritual Front... Většinou objevuji hudbu přes přátele nebo na internetu.

„Jsme jen pár zmrdů, co jsou rádi, že můžou být sami sebou.“

Děláte hudbu, která je velmi specifická v už v tak dost specifickém žánru. Zajímalo by mě, zda o sobě přemýšlíte jako o vlcích samotářích anebo se vidíte jako součást metalové scény obecně, bez které by nakonec Aborym ani nemuseli vzniknout? Máte v tomto směru nějaké sympatie nebo pocit sounáležitosti?
Hudba je pro mě vzácný dar a každá píseň nebo celá deska, kterou napíšeme, je příležitostí, jak vytvořit něco důležitého a vyslat zprávu. Nestojím o to být součástí scény nebo nějakého hnutí. Jde mi jen o to, abychom pokračovali po cestě, kterou jsme si sami vytyčili, aniž bychom zkřížili cestu někomu jinému. Netuším, kam nás to přivede, ale děláme to po našem a taky se nám to tak líbí.
Jsme jen pár zmrdů, co jsou rádi, že můžou být sami sebou. Nikdy jsme se nestarali o to, abychom měli co zahrát širšímu publiku nebo si v něčem notovali s producenty. A i kdybychom chtěli, tak myslím, že by nám to moc nešlo.

Mimo jiné budete letos vystupovat na Brutal Assaultu v České republice. Živě jste už nějakou dobu nehráli. Co se skrývá za vaším rozhodnutím pustit se znovu do koncertování?
V současnosti můžeme hrát živě, protože máme stabilní sestavu, se kterou můžeme počítat, zkoušet, zapracovat na tracklistu a i na všem tom okolo. I přesto, že Paolo je často na cestách s Hour of Penance, to s organizací zvládáme. Spousta lidí se ptala po živáku Aborym a my je rádi potěšíme. Nebude to snadný, hrát tuhle hudbu naživo, ale určitě to bude zajímavý. Když se chce, tak to jde. Těšíme se.