Abbath – s/t

Skvostná stagnace
Abbath - s/t
2016
Season of Mist
48:10 (10 skladeb)
black
www.abbath.net
Nedávný čas byl na zvraty v Abbathově životě poměrně bohatý. Ve zlém se rozešel s Immortal a rozkol se skupinou, která ho proslavila, dokonal tím, že rozjel svůj vlastní sólový projekt. Pod jeho hlavičkou nejenže procestoval Evropu, ale také vydal stejnojmenné album. Jdeme do něj. Ve dvou.

Jan: Spory o vlastnictví jména kapely nezřídka vyústí v založení nové „natrucskupiny“. Tak přišli na svět Entombed A. D., Venom Inc. a v tuzemsku třeba Henych 666 nebo Limetal. Všem blahopřejeme.
Jednou z nejnovějších „vzdorokapel“ se stal taky stejnojmenný projekt Abbatha z Immortal. Srovnání s jeho původní kapelou přirozeně neujdeme, a proto se rovnou zeptám: jak moc se podle tebe Abbath původním Immortal vzdálil? A může být vůbec řeč o suverénní kapele?

Martin: Abbath má při ruce parťáky Toma Visnese a Kevina Foleyho, nenapadá mě důvod, proč je nepovažovat za suverénní kapelu. Co se týče srovnání s Immortal, stačí si pustit relativně nedávnou All Shall Fall a je vcelku jasné, že Abbath jen pokračuje v dříve nastoleném směru. Respektive jako by vzal poslední desku Immortal a začal s ní vrtět různými směry, tuhle popustil uzdu, támhle přidal kytarovou zápletku či (z mého pohledu tragicky) sáhl po trumpetách. Podívej se taky na novou verzi Nebular Ravens Winter. Osobně jsem za verzi z devadesátého sedmého, leč vzdor je vzdor.

„Čím dál okatější koketování s thrash a deathmetalovým výrazem vyloženě vítám. Na rozdíl od toho úchylného selfie na přebalu desky.“

Jan: Když se řekne Immortal, spíš než All Shall Fall mi naskočí opus magnum Sons of the Northern Darkness. Ze dvou důvodů. Před deseti lety, kdy jsem technicky propracovaný metal bral opravdu „smrtelně“ vážně, mi ta deska vydržela hodně dlouho, i když to papírově byl pořád jen black metal. A potom je to vlastně jediná deska, kterou z diskografie Immortal znám opravdu dobře.
Nicméně ani já jsem na nové Abbathově desce nezaznamenal nic, co bych z dřívějška neznal. Vyjma těch trumpet, do nichž nejspíš ještě před Abbathem zadul archanděl Gabriel. Samozřejmě potom, co ho k tomu donutil rozparáděný Nergal. Ale takový úlet se sem vskutku moc nehodí.
Každopádně mi Abbathovo rozvíjení už dříve zahraného vůbec nevadí. Naopak čím dál okatější koketování s thrash a deathmetalovým výrazem vyloženě vítám. Na rozdíl od toho úchylného selfie na přebalu desky.

Martin: Ono selfie je dost možná vyjádřením osamostatnění a vzdoru. Co bychom si nalhávali, výše uvedená jména aktuálních Abbathových kolegů ve stínu jeho jména dost blednou. Jeden by s poctivou nadsázkou řekl, že se hřejí ve světle frontmanovy výjimečnosti.

Jan: Nejdřív jsem si myslel, že opravdu přeháníš, ale když jsem si porovnal Immortal s jiným norským blackmetalovým pojmem, totiž Emperor, taky mi jako první naskočily Ihsahnovy projekty a až notnou chvíli po nich deathmetalový Zyklon Samotha a Tryma. Ano, dalo by se říct, že v rámci Immortal byl Abbath primus inter pares.

„U Abbatha mě nenapadá jiné vysvětlení, než že si mistr zavzpomínal na pubertu a časy, kdy v mučení svých nástrojů a šlach nebyl zas až tak zdatný.“

Martin: Baví mě, jak celé dílo s posluchačem flirtuje. Jednu chvíli jako bych byl na blackmetalové diskotéce Ashes of the Damned, za chvíli mě zavalí seriózní těžká deka Ocean of Wounds. Na druhou stranu si stále nejsem jistý, jak si vyložit cover Riding on the Wind, původně od Judas Priest. Nepřijde mi, že by jiné kousky neměly potenciál způsobit nějaký větší pohyb v hledišti. Zároveň ani nemám dojem, že by skladba dostala zásadně nový kabát či impuls.

Jan: Střílím od boku, ale co takhle návrat ke kořenům? Abbathova vazba na klasický švédský „zčernalý“ deathmetal (Dissection, Naglfar nebo Necrophobic), který svou deathovou podstatu zastírá táhlými blackovými tremoly a zjemňuje klasickými heavymetalovými sóly, téměř žádná není. Tam by mi menší aluze na NWOBHM dávala smysl. U Abbatha mě tudíž nenapadá jiné vysvětlení, než že si mistr zavzpomínal na pubertu a časy, kdy v mučení svých nástrojů a šlach nebyl zas až tak zdatný. A možná jde jen o to, že blackdeathové kapely s oblibou citují klasická heavymetalová sóla.

„Abbath není žádný pionýr, jsem přesvědčený o tom, že dobře věděl, proč se pouští zrovna do tohoto projektu, jak jej slyšíme.“

Martin: Rozumím, ale nemyslím si, že citují „pouze“ v podobě coverů.

Jan: Existují blackdeathové covery Iron Maiden, W.A.S.P. a tak. Připouštím, že všechny, které jsem slyšel, bych sotva označil za nezapomenutelné.
Asi nám nezbyde, než to považovat za jednorázový mistrův úlet. Nebo dobrý způsob, jak zacpat hubu všem, kterým by se dralo na jazyk: „A to je jako všechno?“
Ačkoliv se mi Abbathova „prvotina“ poslouchá hezky, přeci jen se obávám, že by jeho sólový projekt pro (doufejme prozatímní) nedostatek vlastního materiálu mohl být lehce znehodnocen na obchodní značku, pod jejíž hlavičkou by Abbath směl přehrávat repertoár Immortal. Tím spíš, že nové kousky obsahují minimum vyloženě nových prvků a ani dřívější Abbathovu tvorbu kvalitou nepřesahují, ale můžu se mýlit. Povede se Abbathovi od své slavné minulosti odpoutat a začít novou kapitolu?

Martin: Abbath není žádný pionýr, ale ostřílený hudebník. Jsem přesvědčený o tom, že dobře věděl, proč se pouští zrovna do tohoto projektu, jak jej slyšíme. Ale co přijde, těžko odhadnout. Začít něco úplně jiného se mu zjevně nechce, zároveň na jednom místě taky nepřešlapuje. Všechno může být jinak.