A Storm of Light – Nations to Flames

Přitažlivé slogany z hořícího města
2013
Southern Lord
51:33 (11 skladeb)
posthardcore/thrash/sludge
http://astormoflight.com

A Storm of Light už dávno nejsou jen projektem toho pána, co dělal vizuály pro Neurosis. Jsou plnokrevnou kapelou, jejíž minulé desky se dostaly na špičku monumentálního postmetalu, který však nyní Graham a spol. rozrušují stopami jiných ukrutných žánrů. Do hovoru o nové desce se pustili hned tři redaktoři Aardvarku.

Viktor: A Storm of Light jsou zdaleka nejvýraznějším projektem Joshe Grahama, muže mnoha činů a velmi přívětivé tváře. Pro začátek bychom mohli každý vymezit, s jakými očekáváními jsme vyhlíželi tuhle novou desku.
Já po řežbě loni v prosinci, kdy se A Storm of Light (ASOL) předvedli před Converge v docela nečekaném světle, tušil značný odklon od dřívější monumentálnosti a docela jsem se i těšil, protože jakkoliv jsem příznivcem předešlých alb kapely, svěží vítr jí mohl pomoci.

Jan: Jestli jsem jako neználek od ASOL něco očekával, tak snad jedině navenek vzorově strohý postmetalový monolit, v jehož nitru se děje nepoměrně víc než navenek, přičemž nezúčastněnému posluchači nezbývá, než si sám dotvářet souvislosti mezi izolovanými krystalicky čistými symboly.
To se mi naštěstí nepotvrdilo a jsem jedině rád, když mohu prohlásit, že „Nations to Flames“ je pro mě deska překvapivě členitá, pestrá a přitažlivá. Jako když se do drolící betonové zdi pustí šikovný sprejer. Nejenže jí dokáže vdechnout život, ale také přimět okolí se zajímat nejen o ni, ale i o to, co lze zahlédnout v jejích škvírách.

Tomáš: Já když něco očekávám, tak to někdy končívá vzlykáním do polštáře. Ale vážně, je dobře, že ASOL upustili od pompy dřívějších alb. Jakkoliv se jim nic nedá upřít, jde o vlak, v němž se buď vezete, nebo ne. Jste nebo nejste na vlně. Pokud ano, můžete to taky dělat do zblbnutí. Kdežto k „Nations to Flames“ se člověk přece jen trochu propracovává, objevuje, což slibuje dlouhodobější zážitek.

„Deska je techničtější, plnější nemelodického strohého riffování a určitě nepůsobí tak soudržně.“

Jan: Tady bych si dovolil Tomášovy myšlenky trochu usměrnit. Nejsem toho názoru, že by „Nations..“ byla vyloženě deskou typu „ber nebo nech bejt.“ Tak tuhý odpor nový opus ASOL přece jen neklade a pak tento přívlastek by podle mě spíš příslušel před deseti lety zachycenému úspornému duetu Neurosis s Jarboe.
Ač mám starší počiny ASOL nastudované jenom zběžně, nemyslím si ani, že by bylo „Nations to Flames“ méně pompézní než kterýkoliv z jeho předchůdců, spíš je ta deska okázalá jiným způsobem. Ve středu pozornosti už nejsou ani tak titánské riffy, jako spíš důmyslné, propracované, ale nikoliv přechytračené aranže, dostatečně poutavé na to, aby vnímavého posluchače už napoprvé vtáhly do děje a zároveň ho nechaly dlouhé hodiny se kochat stále novými a novými drobnostmi.

Viktor: Aby nedošlo k mýlce, ona ta typická mohutnost a majestátnost rozhodně zůstala do neopominutelné míry zachována, jen nabrala trochu novou podobu, mimo jiné díky tomu, že do ní vstoupilo více tradiční metalové zloby.
Pokud se pokusíme o metaforu, tak zatímco minulá alba ještě umožňovala kochat se alespoň odrazy v térových jezerech, pak tentokrát tér bublá, odlesky jsou ty tam a nahradil je leda spalující žár.

Tomáš: Honzo, „ber nebo nech bejt“ jsou právě předchozí desky. A ne kvůli tuhému odporu, ale pro jejich celkem specifickou jednolitou povahu – ne vždycky máš na takovýto druh hudby náladu.
A ohledně mohutnosti – ta deska je techničtější, plnější nemelodického strohého riffování a určitě nepůsobí tak soudržně – proto se trochu rozmělnil onen monolitický pocit. Jinak necítíte z toho trochu Ministry?

Viktor: Ministry anebo, možná trochu nečekaně, Fear Factory – typicky ve skladbě „Omen“. Tou deskou taky prostupuje nálada prachsprostého thrash metalu. Koneckonců Graham sám přiznal, že iniciačním momentem alba byla zvuková zkouška Slayer, které byl přítomen na festivalu ATP I’ll Be Your Mirror, a která ho semlela. A jelikož se tato inspirace projevila i v textech, jsme co se týče strohosti a brutality alba jaksi doma.
Esence ASOL nicméně zůstala zachována, jen se Grahamova strategie rozrývat rány ukazuje v trochu jiném světle – či spíše tmě. Verš „In the darkness of night we are broken“ se jeví maximálně příznačně.
Vůbec by mě zajímalo, jak vnímáte apelativní rozměr tvorby ASOL. Nejen s ohledem na to, že jakkoliv jim nikdy nešlo o bůhvíjak sofistikované verše, na „Nations to Flames“ už prezentují vyloženě slogany z barikád, pod nimiž hoří město… i lidstvo.

„Deska opravdu spíš uvádí do stavu vytržení, než by dodávala perspektivu.“

Jan: Tome, budiž, a co se stylových vlivů týče, osobně bych se spokojil se závěrem, že ASOL do postmetalu nenásilně začleňují jak thrashové, tak industriálové prvky, a šel dál.
K onomu apelativnímu rozměru bych podotkl, že web je sice zahlcený nářky postmoderních proroků, ale těch, kteří by svedli přesvědčivě zprostředkovat, jaké to je vidět svět hořet, pochopitelně až tolik není. V tomto směru je „Nations to Flames“ virtuózní dílo, které má z mého pohledu pouze jednu nepodstatnou vadu. Zatímco starozákonní proroci své vize zaznamenávali, aby si jejich posluchači usadili celou svou existenci do správné perspektivy, vidění ASOL jsou s to je jenom opakovaně uvádět do stavů vytržení, což je sice na proroky trochu málo, zato na muzikanty víc než dost. I tak říkám: „Bravo! Hlavně vydržet.“

Viktor: Mě na ASOL přitahuje, že jakkoliv jsou Grahamovy vize a slogany plakátovité, zvládají být ve spojení s tou hudbou zároveň impulsem k diskuzi. „Nations to Flames“ je autoritativní deska, angličtina pro to má ideální výraz „punishing“ – tedy „trestající“, což ale nezní tak trefně.
Možná, že ta pádnost spočívá i v tom, jak suverénně Graham masakruje pokrytectví. Možná za to může i ta výchozí pozice, protože ASOL nám kážou v momentě, kdy už není čas na snaživou nápravu, ale na pouhé konstatování „já jsem vám to říkal, teď už změna k lepšímu není možná.“

Tomáš: Honza má pravdu v tom, že deska opravdu spíš uvádí do stavu vytržení, než by dodávala perspektivu, v tom naprosto souhlasím. Devastační druhá polovina o tom vypovídá hodně. A pokud víme, že těží zrovna ze Slayer, tak už asi není o čem debatovat. S řádně ohuleným zvukem jde o nápor, který se této kapele přibližuje, přičemž naše spokojenost bude asi odvislá od toho, nakolik máme zrovna náladu na thrash a nakolik na postmetal. Ideální je nejspíš hodně otevřená hlava, protože svébytnost kapely byla, přiznejme si, potlačena. Na druhou stranu ASOL technicky i zvukově oblbují natolik, abych spokojeně mlaskal. Za mě palec nahoru.

Viktor: Nahoru, rozhodně – a to mimo jiné díky tomu, že si z posluchačů, a tedy i ze mě, Graham tentokrát udělal lovnou zvěř.
A mimochodem, „Dead Flags“ bych chtěl jednou slyšet v podání nějaké martial industriální kapely.

autoři: Jan Hamerský, Tomáš Kouřil, Viktor Palák