A Forest of Stars – A Shadowplay for Yesterdays

Británii znova pohání pára
2012
Prophecy Productions
68:32 (11 skladeb)
psychedelic/steam black
www.facebook.com/aforestofstars

Co anglický klub džentlmenů v roce 2010 předvedl albem „Opportunistic Thieves of Spring“ stále nemá obdoby. Ostatní kapely snažící se ozvláštňovat black metal byly najednou malinkaté, menší než píšťalička, do níž A Forest of Stars stačilo párkrát fouknout a všem spadly cvikry. Dosáhne téhož „A Shadowplay for Yesterdays“? Ano.

Novinka je téměř stejně dlouhá jako předchůdce, staví na stejném konceptu, ale přece se s ním rozchází. Oproti strohé a relativně syrové eleganci minulého alba je jedenáct nových skladeb smrští melodií, houslových a klavírních motivů, agresivního metalu, stejně jako náznaků folku a rockové baladičnosti. Především u těchto stylů je ale třeba říct, že jde pouze o prvky podléhající celkové stylizaci, kterou slova psychedelický black nemohou postihnout ani vzdáleně, už jen kvůli prostému výčtu všeho, čím je pohádkový a zároveň i krutý a agresivní svět koloniálního retra A Forest of Stars tak okouzlující.

Oproti „Opportunistic Thieves of Spring“ je nemožné zachytit v několika větách celek, před očima totiž máme pestrou mozaiku. Například „Gatherer of the Pure“ doprovázená monstrózně svůdnou vizualizací, třešní vypiplanou tak, že se skoro ztrácí dort, je koláží posmutnělé hravosti, metalové agresivity i melancholie. Ale i když tentokráte posloucháme spíš velkolepou, mnohdy rozmáchle gradující muziku, stále platí, že feeling nemodlivých písní utváří několik málo věcí. Zatímco skladbě „A Prophet for a Pound of Flesh“ dodávají flétna a housle nádech jakéhosi nadčasového folku, tentýž nástroj proměňuje hned následující „The Blight of God's Acre“ v uhrančivou hudební apokalypsu. A nad vším stále visí obraz 19. století pokroucený do bizarní podoby, vnímaný skrz pološílený kaleidoskop vyrobený sedmerem anglických bláznů.

Zpočátku mi vadilo, že kapela opustila střídmou cestu minulé desky těžící především ze samotného nazvučení jak doprovodných nástrojů, tak třeba i bicích. Kdežto nyní se na zvuk samotný, na fetiš z několika málo tónů, tolik nesoustředíte, protože na to při všem tom cirkusu, co se přes vás převalí, jednoduše nezbývá prostor. Nemusí jít vůbec o nedostatek, jen kvůli tomu album nejspíš nebude tolik trvanlivé.

Tak či tak je „A Shadowplay for Yesterdays“ zážitkem a mistrovskou prací vybízející k poťouchlým žánrovým označením stejně jako velkohubým provoláním. Británii totiž znova pohání pára, přesněji steam black metal jednoho džentlmenského klubu.