40 Watt Sun – The Inside Room

Nezměrná síla mžourajícího slunce
2011
Cylone Empire/Metal Blade
47:32 (5 skladeb)
doom metal
www.40wattsun.com

„Slunce je Bůh,” vydechl prý těsně před svým skonem klasik anglického romantického malířství Joseph William Turner. Kromě toho, že je Slunce Bůh, je také středobodem naší planetární soustavy, životodárným zdrojem světla a tepla pro drtivou většinu známých organismů a v neposlední řadě taky tou otravnou věcí, co mi právě svítí do monitoru skrz špatně zatažené záclony.

Zářivý výkon Slunce spočítali astrofyzikové na přibližnou hodnotu 3,827×1026 wattů. 40 wattů působí oproti výše uvedenému číslu až směšně titěrně – přeci jen, čtyřicetiwattová žárovka je svítidlo, které montujeme do sklepa, abychom si náhodou nespletli zavařovačku okurek s bubnem z vyřazené pračky. Jenže v temných a chladných doommetalových kryptách, naplněných mrtvolně stojatým vzduchem a rezonujících sténáním žalem zmučených duší (vypadá to tam přibližně tak nějak, ne?) může být i právě takové malé, slabé, čtyřicetiwattové slunce symbolickou bludičkou naděje a navigátorem na cestě za opravdovým světlem skrz žíravou plísní obrostlý labyrint depresí.

„Ruce, které k posluchači vztahují 40 Watt Sun, mu prorazí hrudní koš.“

40 Watt Sun jsou novým projektem zpěváka, skladatele a kytaristy Patricka Walkera, bezprostředně navazujícím na existenci jeho předcházející kapely Warning, kterou rozpustil v roce 2009. Ačkoli se Warning ploužili na britských doommetalových blatech již od roku 1994, na dveře studia moc často neklepali. Jak jejich albový debut „The Strength to Dream“ z roku 1999, tak o sedm let mladší „Watching from a Distance“ si však vydobyly zaslouženou pozornost sahající daleko za hranice ostrovního undergroundu a zejména druhá deska je univerzálně považována z jednu z černých perel tradicionalistického doomu. Nejedno ucho tedy bylo na albový debut 40 Watt Sun řádně napnuté.

Bylo již zmíněno, že 40 Watt Sun na tvorbu Warning přímo navazují, což je na desce určitě slyšet. Kořeny kapely jsou pevně zapuštěny v hlíně žánru a s klidným svědomím můžeme tentokrát nechat žánrové přívlastky a prefixy u ledu. Doom metal v podání 40 Watt Sun nesází na inovativnost, ale taky nesklouzává k nějakému otrockému opisování a ždímání stokrát vykrouceného hadru. Jeho síla netkví ani v pestré instrumentaci – Walker i jeho spoluhráči William Spong (baskytara) a Christian Leitch (bicí), se nikterak nepředvádí a nástrojové linky podřizují potřebám celku.

To, na čem stavěli Warning, a na čem staví i 40 Watt Sun, je syrová a opravdová emocionálnost, uvěřitelnost a atmosféra. Ruce, které k posluchači vztahují 40 Watt Sun, mu prorazí hrudní koš. Prsty se protlačí mezi žebry a budou tu svírat plíce tíhou balvanu, brát dech a bodat ukazovákem do srdce, tu uvolňovat přiskřípnuté nervy a zbavovat pnutí namožené svalstvo.

„…až jsem si při prvních posleších desky říkal, že zní, jako by se Pearl Jam pokoušeli hrát skladby Mourning Beloveth.“

Oproti pohřebnímu a bezvýchodně tesknému projevu Warning se tentokrát v hudbě i textech objevuje prostupující motiv naděje, touhy a odhodlání. Slovní obraty o hledání cesty, vzdáleném domovu a kdysi navštívených místech svědčí o tom, že Pat Walker je tentokrát optimista – putování stísněným labyrintem již není mizérie bez konce a vesmír taky není tak obludně rozlehlý, aby jakýkoli kurs směřoval do prázdna. Když v ústřední, vzletné pasáži písně „Open My Eyes“ zpívá Walker „Oh, I will find a way/I would do anything“, věříte mu, že tyhle obvykle prázdné fráze myslí vážně. To nezní jako ten doommetalista z otřepaného vtipu, který nezachrání princeznu, protože propadne sebevražedným chmurám, jen co uvidí draka, což?

A mimchodem – Walker udělal od poslední desky Warning sedmimílový krok, co se vokálního projevu týče. Zatímco ve Warning připomínal jeho zpěv mladého Ozzyho Osbourna, kterého zrovna hrozně bolí sedmička vlevo nahoře, na „The Inside Room“ evokuje svou barvou a celkovým projevem spíš Eddieho Veddera. Vibrato? V „Restless“ stejně jako v „Rearviewmirror“. Podoba je tak zřetelná, až jsem si při prvních posleších desky říkal, že zní, jako by se Pearl Jam pokoušeli hrát skladby Mourning Beloveth.

Sečteno a podtrženo, 40 Watt Sun se představili s vysoce sugestivním, emocionálním a dechberoucím dílem, které je pro příznivce doom metalu a atmosferické hudby všeobecně absolutní povinností. Kdokoli další by měl minimálně zvážit, jestli dá Walkerově nové kapele šanci ohřát se v přehrávači, jelikož letos skutečně ještě nevyšlo mnoho alb, která by „The Inside Room“ předčila. Udělit absolutní hodnocení se vzhledem ke konzervativnosti materiálu zdráhám, leč přimyslete si k výsledné cifře ještě nenápadný půlbodík...