18. Obscene Extreme

Přátelé až na prvním místě
Brujeria, Cattle Decapitation, Excrementory Grindfuckers, Gutalax, Insect Warfare, Melt Banana, Palm, Ramin Kuntopolku, Rotten Sounds, Semen, Sodom, Spasm, Speed! Noise! Hell!, Toxic Holocaust, Vader, Venomous Concept a další
13. – 17. července 2016
Trutnov, areál Bojiště

Obscene Extreme. Nejlepší festival na světě nabídl již tradičně i tu nejlepší dovolenou. Můj návrat na Bojiště po třech letech proběhl opětovně ve znamení toho, že není až tak důležité, co za kapely Čurby na svou akci pozve, jelikož stěžejní je atmosféra, jíž jsou ale pochopitelně důležitou součástí. Ještě o kousek podstatnější jsou ale všichni ti lidé, kteří ji společně tvoří.

První festivalový den je snad všude ten nejdivočejší, i když, jak se později ukázalo, návštěvníci OEF si té energie přes rok našetřili opravdu mnoho a vystačila jim na rovnoměrné rozprostření od středy do neděle. Gutalax natáčejí své DVD v Toi Toi Areně a zájem o tuto netradiční show předčil snad všechna očekávání. Stovky lidí se ve stísněném areálu baví, desítky tančí před pódiem, další desítky lezou na provizorní stage, která takový nápor nemůže vydržet. Hrdinně se vrhám do kotle, abych po dvou skladbách zase zbaběle utekl mezi přihlížející. Skvělá show, plno energie a zábavy.

Je to divočina. Tolik přátel a známých obličejů. Tolik piva a panáků na oslavu začátku vakací. Co se může stát? Druhého dne se probouzím v pivním stanu, nutno říci, že naprosto zmatený. Nevím nic. Hodní lidé sedící opodál mi na otázku, kde že se to nacházím, odpovídají, že na Obscene Extreme, dude. Jsem štěstím bez sebe, protože tohle je jedna z nejlepších variant, kde se probudit.

„Zajímavost: zeď mezi Mexikem a USA je jedinou kokotinou viditelnou z vesmíru.“

Zpátky do krásné reality mě vrací mexičtí Semen. Gore nářez je přesně ten druh muziky, který teď potřebuji k životu. Hutně, hutněji! O chvíli později přichází Palm, tohle je sakra dobrý! Japončíci mě nikdy nepřestanou překvapovat svým nasazením a trocha hrubě opracovaných melodií neuškodí ani na Obscene. Jedna z těch kapel, které si jako objev odnáším domů pro další poslechy. Zvěsti nelhaly, je to nářez!

Vpodvečer vystupující vážení pánové z Venomous Concept už roztančí i mě a opět se přistihuji, že mám ten typický široký úsměv, který mi každý jedenapůltý člověk, kterého míjím, srdečně oplácí. Toxic Holocaust, to je živelnost sama. Kdo nehopsá s námi, hopsá vedle nás. Na kotel si ale netroufám, o své nesmrtelnosti stále nejsem plně přesvědčen. A pak konečně Brujeria, ryzí Mexiko. Nejoddanější fanoušci budoucího prezidenta Donalda zažehávají nejnovějším singlem trochu té národní hrdosti. Z těch chlapíků jde takový příjemný respekt, Brujeria je opět zážitkem, o kterém klidně řeknu i mamince. Fuck Donald Trump, marijuana si! Zajímavost: zeď mezi Mexikem a USA je jedinou kokotinou viditelnou z vesmíru.

Baví mě courat se po areálu, sledovat lidi, potkávat známé a bavit se s neznámými. Hraji alternativní verzi Pokémon Go. Sbírám postavičky do své kolekce, jsem abnormálně socializující, abnormálně šťastný a nacourám desítky kilometrů.

Na Ramin Kuntopolku jsem se těšil. Pódium je jim velké a jak sami říkají, radši by hráli mimo něj. Však to i několikrát učiní. Jednoduchá sestavička bicích společně s megafonem, to je sen každého pořadatele. Nejlepší skladba? „Something Something of Something”. Jednoznačně. Speed! Noise! Hell! mají snad nejvýmluvnější název ze všech vystupujících kapel. Strašáci z Japonska ze sebe snad vymačkali veškerou šťávu, tohle nemůže normální člověk vydržet! Obdivuhodné je, že zpěvák během svých toulek po areálu na kabelu od mikrofonu nikoho neuškrtil. Příště delší šňůry, prosím!

„Cítím se zhypnotizovaný, manipulovaný a je mi to sakra příjemné.“

Spasm mě baví asi víc, než si jsem ochoten připustit. Je ale pravdou, že poslední desku jsem cestou do práce slyšel nemálokrát, tudíž jsem vlastně připraven, co se teorie týče. A živě je to sranda, tak co. Přichází drtička v podobě Insect Warfare, jednoho z headlinerů festivalu. Ano, tohle si zaslouží všechna ta ikonizující přízviska. Extrémní, ukrutně krutá zběsilost, z které mi opravdu běhá mráz po zádech. Uf, tohle je hodně intenzivní věc. Melt Banana jsou snad ta nejjaponštější věc, co jsem za celý život viděl. Čumím s hubou otevřenou. Slyšel jsem, že to bude divné, ale tohle není ani divné – tohle totiž není normální ani v měřítku Obscene Extreme. Cítím se zhypnotizovaný, manipulovaný a je mi to sakra příjemné. Škoda, že tu nejsou kolegové z práce, moc by se jim to líbilo, protože takové diskotéky v Liberci nemáme. Jsem natolik zblbnutý, že si plně užívám i Vader, a to na old school death nebývám vůbec zvědavý. Možná je to tím skvělým prostředím, že mi zní tak živě, energicky a zajímavě. Nebo tací prostě i po těch třech desetiletích jsou.

Sobota. Spánek je přežitek a jídlo taky. To je den. Rum střídá rum, hudební nahrávky se rituálně obětují božstvům. Kyjem. Je vedro a nikdo neumřel. Obdivuji ty jedince, kteří vydrží pod pódiem běsnit celý den. Neskutečné.

Podivné věci nás činí odolnějšími vnějšímu světu. Excrementory Grindfuckers prostřednictvím „Final Grinddown” s vážností sobě vlastní připomínají, že tohle je poslední plnohodnotný den dovolené. A ten by měl být stejně nespoutaný jako den první. Putrid Pile jsou na mě v mém rozklidněném rozpoložení až moc zlí, proto procourávám další kolečko kolem areálu a z bezpečí bočního výhledu vedle pódia užívám až své oblíbence Rotten Sound. První potvrzená kapela letošního ročníku to vzala řádně z gruntu, profesionálně odehráno, tady se nelze spálit. Následná show Sodom mne strhnout nedokáže, zato milovaní Cattle Decapitation už ano. Je neskutečné, jak je hudba téhle kapely dynamická. A ten vokál! Básním o něm vždy a všude, ale fakt, že Travis Ryan umí naprosto stejně přesvědčivě a nádherně zazpívat i živě, to je jednoduše paráda. Nadšení ze mě prýští. Vše pak uzavírá nefalšovaná oldies party v pivním stanu, kupodivu jedna z nejzábavnějších věcí celého festivalu. I ten nejkrutější grinder si rád zatrsá na rádiové hity svého mládí.

Obscene Extreme není jen nejlepším festivalem a nejlepší dovolenou na světě. Podílí se na něm ti nejlepší lidé, navštěvují ho ta nejúžasnější stvoření, za barem jsou nejkrásnější holky a člověk se tu cítí jako člověk. Tady na OEF, to je realita. Tam venku žije většina v nás v ubíjející přetvářce.