16. Obscene Extreme

Co grinder, to unikát
Eyehategod, Final Exit, The Kill, ACxDC, Gutalax, Morgoth, Radiolokátor, Contrastic, Doom a další
16. – 20. července 2014
Trutnov, Na bojišti

Zážitky z trutnovského festivalu Obscene Extreme jsou z těch, které se těžko vyhánějí z hlavy. Už pošestnácté posouval Čurby hranice možného, když sezval mimořádnou sestavu všelijak extrémních kapel, které spolu s jedinečnou atmosférou festivalu zajistily jako vždy nezapomenutelný zážitek. Přátelské Bojiště zažilo dost možná nejlepší ročník nejextrémnějšího dýchánku na světě.

Viktor: Když si čtu ohlasy na některé festivaly, nemůžu se ubránit dojmu, že se do nich autoři pouštějí s přednastavenou zlobou či škodolibostí. Jak jinak si vysvětlit, že se sáhodlouze otírají o dílčí negativa, zatímco vyzdvižení hodné drobnosti nechávají docela stranou? Jistě, některé terče jsou lacinější, navíc to je jen zobecňující příklad a hlavně pak takový úvodní mostek ke konstatování, že letošní Obscene Extreme byl naprosto parádní, bezchybný a pro mě osobně dosud nejlepší.

Jakub: Zde musím potvrdit, že lépe zorganizovaný festival jsem doposud nezažil. Počínaje rychlým odbavením u vchodu, přes bohatý lineup, divokou atmosféru až po samotný areál. Výborným nápadem byla už zavedená permanentní „sprcha“ před pivním stanem dole, pod kterou se neustále osvěžovali festivaloví dezoláti. Jedinou známkou degradace vlastně byla letošní absence „chill-out zóny“ vzadu v parku, ale sebekriticky přiznám, že nebýt na tuto skutečnost upozorněn přítelkyní, ani si toho nevšimnu.

Viktor: Jo, vidíš, toho jsem si taky nevšiml, respektive se mi tahle informace spojila, až když jsem při ranní kávě na náměstí zaslechl vyprávění nějaké slečny, která se rozešla s borcem, který právě tu chill-out čajovnu provozoval. A já už bych se bál, že ho vyhnali dezoláti! Čímž se dostávám k tomu, že letošní Obscene měl vedru navzdory naprosto parádní atmosféru a tím nemyslím jen neuvěřitelný taneční rej během hned dvou setů Gutalax. Jakkoliv jejich humornému grindu neholduju, za to, jak dokázali i s hosty rozparádit už poněkud znavené sobotní publikum, si zaslouží palce ztopořené směrem nahoru. A to pomíjím skutečnost, že zaskakovali na poslední chvíli za Machetazo, kteří se rozhodli rozpadnout.

„Pro mě byl největším šokem pravděpodobně set Final Exit, respektive jejich krátké útočné štěky.“

Jakub: O Gutalax jsem před pár lety psal, že jim dávám tak dva roky než se prosadí na špičku české scény. A je to tu – pět šašků z Křemže v roli neoficiálního headlinera festivalu, přestože byl jejich druhý set v podstatě silvestrovskou estrádou, kde možná přijde i kouzelník. Na druhou stranu, Rompeprop hrají v podstatě totožné kraviny a podobnou kritiku nesklízejí. Schopnost nenadále zahrát v sobotu odpoledne je na Řád zlatého hovna navrch, protože většina kapel by tou dobou pravděpodobně ležela v kómatu.

Viktor: Neuctivé komentáře sem, neuctivé komentáře támhle… Na festivalu o sedmdesáti účinkujících nevyhnutelné, přesto bych právě hrozně rád vyzdvihl, jak Obscene dokáže „prodat“ kapely z rozličných žánrů a vytvořit kolem nich náladu sdílené radosti. A to i v situaci, kdy se po pódiu plouží Mike Williams z Eyehategod, skuhrá, že chce umřít, a nemyslí to jako žánrovou hlášku.
U mě letos infekce žánry, které jinak moc neposlouchám, proběhla při setu Morgoth. Hnilobný staroškolský death neposlouchám, ale tady jsem si tu špínu užíval plnými doušky. Koneckonců stál jsi opodál a s blaženým výrazem házel jmény jako Darkthrone.

Jakub: To bude možná tím, že já se v hnilobném bahně počátku 90. let válím celkem rád. Bez ohledu na to, jestli jde o Morgoth, General Surgery nebo Darkthrone. Nicméně musím otevřeně přiznat, že tyto kapely mají na Obscene poněkud zlehčenou pozici. Z tohoto bahna totiž vychází všechny žánry, co se zde na OEF páří v narkotickém opojení, a zdejší atmosféra jim přidává na přitažlivosti.
Pro mě byl největším šokem pravděpodobně set Final Exit, respektive jejich krátké útočné štěky. Bubeníkovo nadšení připomínalo chobotnici za škopky, zpěvák se vyjadřoval v angličtině srovnatelně jako leckterý český sportovec a přesto jsem se z nich mohl doslova sesypat. A tím závěrečným jednosekundovým přídavkem mě dostali definitivně.

Viktor: Nijak se netajím tím, jak moc mám rád Japonsko, což ale neznamená, že bych jim zobal z ruky cokoliv – třeba východoasijský pop mě zcela míjí. Final Exit jsem si ale zamiloval po první skladbě – čili za zhruba 13 vteřin. Za jejich vystoupení jsem byl stejně vděčný jako členové kapely za koupi trička, ke kterému potutelně přidávali ještě odznáček, a ještě nálepku, a ještě jednu nálepku. Arigato! Tohle byl jasný vrchol prvního dne.
Z něho bych vyzvedl též ultrašpinavé ACxDC a naopak hodně živelné a pestré The Kill, které předcházela skvělá pověst, kterou svou imponující všestrannou řezničinou naplnili.

Vrcholy Obscene Extreme 2014 podle Ladislava Olivy

1. sójové nudličky na žampionech s rýží a oblohou od Vegan Food
2. zakoupení a okázale demonstrativní rozšlapání CD skupiny Dymytry ze strany redaktora Aardvarku pana Jakuba Němce
3. vzduchem létající nafukovací lehátko, pestrobarevné balóny či zelený krokodýl během dvou vystoupení Gutalaxu

Jakub: ACxDC mi paradoxně velmi připomněli set Napalmed před čtyřmi lety. Produkovali takový bordel, že ho měli problém rozdýchat i někteří zasloužilí obscénisté. Ostatně sám jsem se v tom v některých chvílích topil. Nicméně dal bych si klidně zas.

Viktor: Mě ten jejich powerviolence nátlak totálně pohltil a zprasil i zevnitř, jak se konečně na takovouhle kapelu sluší a patří. Jediné, co mi ubíralo na pozornosti, byly balóny pozůstalé po setu Gutalax, které se do pitu u ACxDC hodily asi jako Rychlé špunty do stanu na středečním Freak Festu.
Rád bych se ale ještě vrátil k osvobozujícímu utrpení s Eyehategod, kteří pro mě byli osobním vrcholem festivalu, jakkoliv se z něj trošku vymykali. Jejich vystoupení bylo neuvěřitelná vtahující špína, takhle zní přesně to vystoupení kapely, jejíž „primitivnosti“ lze tak snadno podlehnout, protože se v ní odráží tolik jiného. Osvobozující tryzna, která měla pro mě osobně v dané konstelaci kadenci dřívějších koncertů Swans či Converge. Osobní zážitek je nepřenositelný, stejně jako nikoho nedojmu tím, že právě na nejpomalejší kapelu letošního OEF jsem si střihnul premiérový stagediving. Tohle bylo krásné, a pokud měl Čurby, s nímž jsem se potkal zrovna po tomhle koncertě, dojem, že jsem namol, mýlil se – o slova i schopnost delší konverzace jsem přišel na Eyehategod.

Jakub: Já mám s Eyehategod osobní problém v tom, že pro mě přišli v naprosto nevhodnou dobu festivalu. Je mi jasné, že za jiných okolností bych z nich také juchal nadšením, nicméně jejich set vyžadoval mnohem více pozornosti, než jsem byl schopen ze sebe v pátek po půlnoci vyškrábat. V tu dobu jsem měl chuť umřít stejně jako pan Williams.
Srovnatelným zážitkem jako pro tebe Eyehategod mi byl sobotní výstup Contrastic. Nejdivnější kapela v historii českého grindu mě dostala o dost víc, než loni na Brutalu. Jejich elektronický prasogrind byl v sobotním vedru srovnatelný s drogovým povzbuzením, na rozdíl od jiných kapel s nasamplovanými skladbami však nezněl pitomě, ale naopak provokoval. Až se mi chtělo nadávat, kde ty zlaté časy českého grindu jsou.

Viktor: My jsme snad museli pít ze stejné lahve, protože z českých kapel jsem chtěl vyzdvihnout tu stejnou. Kostrbatost jejich muziky způsobuje zvídavé drbání na hlavě – tohle je hudba, na kterou se dá stejně tak křepčit jako toužit po tom, přijít jí na kloub. Z jiného soudku stojí za vyzdvižení Radiolokátor, jejichž thrashové rubanice lámou kosti zase docela jiným způsobem, ovšem s nemenší autoritou. Poslouchat tuhle kapelu je radost.

„Pokud korzujete mezi bandou šílenců v maskách, dámských plavkách anebo zcela bez plavek, přece jenom je výsledný dojem jiný, než když se mezi vámi mísí hostesky partnerské likérky.“

Jakub: Radiolokátor je záležitost sama pro sebe – na to, že hraje z nepominutelné části covery, tak to zvládá s nadšením, jakému se originál jen málokdy blíží. V dnešní době působí až poněkud nepatřičně – a o to více se na světový svátek pošahanosti jménem OEF hodí.
Poslední, co bych ještě vytáhnul, bylo sobotní vystoupení legendárních Doom, které mne zastavilo na odchodu a donutilo vletět pod pódium ještě jednou… a naposledy. Bez podobné prasárny by snad ani nebyl Obscene obscénní.

Viktor: Obscene je festival skládaný se zjevným nadšením anebo, chcete-li trochu patosu, s láskou k doširoka rozevřené scéně. Na hvězdy se tu nehraje (rozuměj, headlinerovi se může dostat podobně vřelého přijetí jako obskurním kapelám z nitra Asie) a na hvězdy si tu taky nikdo nehraje (rozuměj, na pózy zde není místo, protože to zabraly skopičiny jiného druhu). Tenhle přístup se pak zákonitě projevuje v atmosféře celé akce – pokud korzujete mezi bandou šílenců v maskách, dámských plavkách anebo zcela bez plavek, přece jenom je výsledný dojem jiný, než když se mezi vámi mísí hostesky partnerské likérky. Obscene je festival, který tyhle hostesky nepotřebuje, aby každý jeho návštěvník zažil opojení dosyta. A jak jsem se v několika črtách snažil naznačit výše, letošní ročník byl nadmíru výživný.

Jakub: Mně přijde, že Čurby není ochoten dělat při organizaci žádné kompromisy, které by narušily jeho představu o tom, jak má extrémní festival vypadat. A jako kontrast k jiným nejmenovaným akcím ukazuje, že to jde. Navíc narozdíl od nich dokáže s úspěchem expandovat do jiných částí světa. Bez dementních sponzorských atrakcí, bez nabručené ochranky, bez hostesek a vyprázdněných jmen ze samozvané první ligy metalu (jen si představ Amon Amarth mezi Gutalax a Final Exit). Tenhle osobní, angažovaný přístup se na finální podobě festivalu strašně odráží a lidi to dokáží ocenit. A pak dojde ke vzájemné symbióze. Návštěvníci jsou z festu nadšení, a tak dělají atmosféru, která dělá OEF jedinečným. Všiml si toho Čurby, všimly si toho kapely a po první půl hodině to pozná snad každý, kdo se na festivalu objeví. Včetně obsluhy na benzince.

fotografie: Jana Chržová