15. Obscene Extreme

Zmařený report o obyčejném fesťáku
3. - 7. července 2013
Trutnov, Na bojišti

Původně jsem chtěl psát o kapelách. Jak mě Anaal Nathrakh opět šíleně rozsekali. Jak jsem se na pódiu zamiloval do Mörkhimmel, jak se mi líbila Hibakusha z Orlové a Cave Have Rod z Pekingu a jak jsem pitomě prosral Ratos de Porao. Ale v pátek jsem si na benzince řekl, že to nemá smysl. Obscene má totiž mnohem víc dimenzí než obyčejný festival. Je to cesta ke zničení a k transcendenci.

Už jste viděli český festival, který figuroval v seznamu padesáti nejlepších akcí světa dle CNN? Který by lákal fanoušky od Špicberků až po Mys Dobré naděje? A který by v patnáctém roce své existence začal metastázovat po světě jako rakovina?

A vida. Velkolepější akce po celé Evropě se můžou jít zahrabat jen z toho důvodu, že se pár cvoků rozhodlo spáchat v malé díře někde v podhůří slavnost totálního hudebního extremismu. Obscene láká do Trutnova spoustu lidí bez ohledu na aktuální hudební preference. A nejde o skutečnost, že letos si na Obscene našly cestu kapely s doommetalovým nebo blackovým vyzněním.

Skutečnost je taková, že sem můžete přijet, strávit čtyři šílené dny v davu naprostých magorů a vypláchnout si hlavu tak dokonale, že vám v ní nezůstane vůbec nic. A přitom spousta lidí toho nemá dost ani po pěti dnech (ano, letos první program pro návštěvníky začínal už v úterý, což je snad světovým rekordem) a vydrží zde v prachu a všudypřítomném pivním smradu až do nedělní afterparty.

Nebo prostě aplikují DIY do důsledku a spáchají si ji sami, jak se letos stalo. Po čtyřech dnech běsnění jsem odjížděl totálně vymazaný a v mátohách, a přesto mně překvapil hutný sound z areálu. No jo, mohl jsem čekat, že nějací blbci toho nebudou mít dost. A co jim chybělo na příčetnosti, dohnali pivem, a hned byla síla na další vyvádění.

„Východní mystik potřebuje celý život odříkání. My se k tomu dopracujeme za pár dnů.“

Vyprávět zkušenosti z Obscene civilistům, kteří tento zvláštní mix mezi zemí zaslíbenou a totálním peklem nikdy nezažili, je dost nevděčný úkol. Pro tyhle lidi musí být dost nepochopitelné, že se zde někdo spadne ožralej ze schodů a rozseká si hlavu, další se přizabije při skoku z pódia a třetí si rozedře záda na padrť už na něm; skutečnost, že o tomto zážitku poté mluví v superlativech, je pro ně diagnózou do Bohnic.

Největším paradoxem je, že v tomto prostředí polovičního armageddonu vzniká atmosféra tak pohodová a tolerantní, že si o tom jiné festivaly můžou nechat jen zdát. „Ti hipíci, co sem jezdí na konci léta, tu dělaj mnohem větší bordel,“ svěřil se letos provozovatel proslulé „benzinky“ před areálem a já neměl jediný důvod mu nevěřit. Hipíci nosí toleranci tak jako my trika s krvavými výjevy. Na Obscene nemá nikdo zapotřebí se tolerancí a láskou k ostatním kasat. Stačí, že ji v sobě máme jako poslední brzdu před pádem do naprostého šílenství.

A tak se tady parta kreténů baví do extrémů, válí v červeném bahně, leze a padá z pódia, vyvádí na obskurní kapely z celého světa a nakonec se něčím zmatlá do kýženého nevědomí. Východní mystik k tomu potřebuje celý život odříkání. My se k tomu dopracujeme za pár dnů něčím, co by se dalo nejlépe popsat jako sebedestrukce v totálním nadšení.

Jen těch masek by mohlo být zase trochu víc…