14. Obscene Extreme

Méně freaků, neméně hudby
Nasum, Asphyx, Jig-Ai, Human Scum, Gutalax, Houwitser, Hard Charger, 5 Stabbed 4 Corpses a další
11. – 14. července 2012
Trutnov, Na bojišti

Obscene Extreme, svátek nejšílenější muziky, nejšílenějších návštěvníků a největších prasáren. Obvykle u mě suverénně zaujímá neotřesitelnou pozici akce roku. Letos z něj mám více ambivalentní dojem, byť hudebně byl nabitý opět nadmíru dobře.

Na jednu stranu šlo o pravděpodobně nejsilněji obsazený a zároveň nejlépe zorganizovaný ročník v historii festivalu. Za naprosto geniální nápad považuji zahájit ho goregrindovými prasárnami Gutalax a 5 Stabbed 4 Corpses. Ačkoliv se v případě obou kapel nedá vážně mluvit o jakékoliv umělecké kvalitě (ostatně soudím, že takové ambice ani jedna z nich nemá), jejich rozjuchaný gore grind přitáhnul přesně tu pozornost, jakou začátek festivalu potřebuje. Demence na pódiu i pod ním přitáhla na Bojiště i první a možná nejintenzivnější přeháňku z mnoha, které se na Bojišti za ty tři dny prohnaly. Podobný začátek bych si však nechal líbit klidně i další rok.

Následovala obvyklá festivalová smršť známých, méně známých a zcela neznámých kapel různých žánrů. Z těch méně známých bych vyzdvihnul třeba takové Hard Charger, jejichž divoká směs crustu, grindu a rock'n'rollu se přehnala Bojištěm jako nějaký postapokalyptický gang. Doporučuji všem příznivcům špinavého rock'n'rollu ve stylu Children of Technology.

Naopak třeba na Human Scum bylo zajímavé snad jen to, že pocházejí z Tuniska, jinak šlo o vcelku tuctový, nezajímavý grind. A třeba Jig-Ai byli sázkou na solidní jistotu, která vám ale mozek z hlavy nevystřelí. A celkově můžu říct, že menší a méně známé kapely zanechaly lepší dojem, než velikáni jako Cephalic Carnage nebo Origin. Ale tak už to holt na Obscene chodí, že si člověk z té záplavy vybere svoje.

„Nasum přilákali do hlediště snad veškeré osazenstvo areálu včetně hlavního organizátora Čurbyho, který si skočil z pódia.“

Nesporným vrcholem festivalu, který byl všeobecně očekáván a který ještě předčil divoké představy, bylo bezesporu vystoupení legendárních Nasum. Tenhle set byl pravděpodobně to nejlepší, co se kdy na Bojišti objevilo a objeví. Nasum přilákali do hlediště snad veškeré osazenstvo areálu; včetně hlavního organizátora Čurbyho, který si skočil z pódia, čemuž předcházela vycházka s manželkou v plynových maskách. Kotel dole musel být naprosté peklo.

Podobné ambice si kupodivu mohli činit i Asphyx, jejichž brutální válečný set pro některé Nasum snad i překonal. Lepší atmosféra než loni na Brutalu, bezesporu totální deathová destrukce. Houwitser s podobným přístupem, ale o dost slabším provedením o pár kapel dříve jim nemohli konkurovat ani náhodou.

Třetí očekávaný vrchol festu – Exhumed – se bohužel nekonal, protože kapela na poslední chvíli vystoupení z rodinných důvodů odřekla. Utrpěla tím také připravovaná nedělní aftershow, na které měli Exhumed vystoupit jako headliner. A Wormrot, kteří je následně nahradili, na ně přece jen nemají.

Nepříjemně také překvapilo náhlé odpadnutí Sublime Cadaveric Decomposion, kteří slibovali celkem zajímavou podívanou. Jejich místo zaujali Jig-Ai svým druhým setem, údajně proto, že byli jako jedni z mála ve stavu schopném vystupovat. A chtěl bych tedy vidět ty kapely, co hrát schopné nebyly. Ale proč ne, Jig-Ai se blýskli ještě více než ve čtvrtek.

„Zaznamenal jsem méně masek, méně nahých chlapů, méně magorů páchajících všelijaké hovadiny.“

A za zmínku stojí další příjemnosti, které Obscene nabízí. Čajovnu s vodní dýmkou a rozsáhlou nabídkou včetně „vietnamského pekla“, které vás nabudí na celou noc vyvádění. Stánek s chilli kořalkami pro řádné propálení zdevastovaného těla. Noční „mega moustache“ stánek v pivním stanu, kde se příslušně vyšinutý jedinec mohl nechat náhodně oholit za zpěvu karaoke… pohled na některé nešťastníky, co si tím prošli, stál za to. A celkově přátelský přístup celé crew, naprosto nesrovnatelný s kterýmkoliv jiným festivalem. Oproti těmto věcem pak naprosto blednou drobné vrásky, které festival také měl… třeba, když v neděli k ránu odmítla obsluha dále čepovat pivo.

Na druhou stranu jsem měl pocit, že se část atmosféry festivalu, taková ta všeobjímající obscénní demence, kamsi vytratila. Zaznamenal jsem méně masek, méně nahých chlapů, méně magorů páchajících všelijaké hovadiny. Méně obskurních kapel, prodávajících své prvotiny na trávě vedle dister. Méně dezolátů shánějících jointa nebo prachy na pivo všemi možnými způsoby. A – bohužel – taky méně lidí v kotli ochotných chytat stagedivery, což můžu potvrdit z vlastní zkušenosti.

Bohužel kvůli podobným věcem mám z festivalu horší dojem než loni; přestože se budu do krve hádat s kýmkoliv, že Čurby a jeho tým udělali všechno pro to, aby to byl nejlepší ročník v historii. A připadám si jako strašlivý kacíř.

fotografie: Milan Jurkas