Wardruna – Runaljod-Ragnarok

Netřeba přilévat
2016
Indie Recordings | By Norse
58:45 (10 skladeb)
severský folk
www.wardruna.com
Norská Wardruna se hned po prvním albu vyšvihla na špici scény, která koketuje se severským folklórem. Jak se její zvuk proměnil na třetí z desek?

Pohled Tomáš Kouřila
Wardruna si může pískat nejen proto, že jde o folkový projekt. Pořádá úspěšné koncertní šňůry a dostává se jí v podstatě jen nadšeného přijetí. Video ke skladbě Raido má na YouTube už přes milion zhlédnutí, což je na relativně okrajový žánr v podání hudebníků vzešlých z žánru ještě marginálnějšího úspěch. Pomohl k němu samozřejmě fakt, že jde o band složený z čelných person blackové scény, jinak ale Wardruně nelze v žádném případě odepřít žánrové kvality.
Když si projdete reakce fanoušků na Facebooku, zjistíte, že jich čím dál víc pochází od lidí, co na sobě (ani na zdech za sebou) nemají černou barvu, loga jejich oblíbených kapel lze přečíst na první dobrou a vesměs se nemračí. Kdoví, třeba už si v Norsku při vytřepávání brouků ze sněhulí prozpěvuje „Óóóódááál“ každý druhý lesník.
Posluchači folku, ambientu či různých tribal subžánrů nemohou být Runaljod-Ragnarok zklamáni. Nechme si od cesty snobské kecy, že folk a vše okolo tvoří do sebe zahleděný svět, v němž se nic nevyvíjí, a kde je největší frajer ten, co dá ruce blíž k ohni, a dovolme Wardruně nás prostoupit.
V prvé řadě osloví ostrý, čistý zvuk. Skladby jsou trochu minimalističtější než na předchozí nahrávce, založené především na bubnech, paličkách a samozřejmě zpěvu. Některé písně jsou spíše črty, jiné zase docela bohaté a silné folkové ódy, z nichž nejednou vytryskne hutná atmosféra, u níž je až s podivem, z jakého mála vznikla.
Když pominu nepatřičně dojímavý dětský zpěv, nenajdu, co bych vytkl. Může mě zamrzet, že je Wardruna pořád konzervativní a nepokusí se překročit, co je žánrem vykolíkováno. Přidalo by jí to na trvanlivosti. Nakonec ale asi netřeba do rohu s medovinou nic přilévat a už vůbec ne nad ním přemýšlet. Stačí ho vypít.

Wardruna je ikonou současného pohanského světa v hudbě. Jádro této norské kapely tvoří Einar Selvik alias Kvitrafn, tvorba jeho projektu vychází ze skandinávských mýtů a legend. Vše lemuje runové písmo prosycené vlastní spiritualitou. Hudebně bývá Wardruna označována jako zástupce neofolku, ambientu či world music. Používá k tomu původní nástroje zpravidla dokreslené zvuky přírody.


Pohled Martina Bartoše
Runaljod-Ragnarok je jakoby odtržená od materiálního světa. Na desce už se prakticky nevyskytuje žádné zpěvné ptactvo, šumy lesů či vodních toků. Strom Yggdrasil působil na minulé desce mohutným dojmem. Dominovaly mu zvuky jednotlivých elementů, zaznívaly zde bouře, praskání ohně a vše se neslo v duchu „pojď tančit, člověče, nebuď tak upjatý! Uvolni se a naslouchej!“ Ragnarok je zádumčivý a dominují mu trouby, respektive rohy stále ohlašující blížící se konec světa a přítomnost Fenrira. Je evidentní, že jsme se přesunuli do výšin fantazie a snů. Anebo by bylo lepší říct, že jsme sestoupili do hlubin jeskyní a vlastního nitra? Fenrir je mytologický obří vlk, jehož postava hraje klíčovou roli při konci světa, ragnaroku, kde se traduje, že pozře samotného Odina, otce veškerenstva. Fenrirův dech uvádí hned druhou skladbu Urur.
A snad zde čelíme i loučení, každý z účastníků za sebou zanechává určité poselství. Na Ragnaroku se ozývá výrazně větší množství vokálů, hlasů a zejména dětských. Deska jako by tvořila liminální část dvou období. Teď je potřeba vše uvést do pořádku, protože zítra, až se vzbudíme, bude všechno jinak a musíme být připraveni čelit novým výzvám. Nevyplácí se za sebou zanechávat nevyřešené záležitosti. Mladý život je odolný. A bude-li vhodně naslouchat přírodě okolo, zvládne přestát nadcházející změny. Hudebně se podobné motivy vynořují v průběhu celé desky a oproti oběma předchozím tuto provází pouze vlídné slovo a klid. Možná tak zní naděje?