Tengri – Tengri

Nejen houslemi živa je zadumanost
2012
vlastní náklad
42:46 (5 skladeb)
instrumentální postrock
http://bandzone.cz/tengri

V postrockových dimenzích, kde dle některých názorů již není moc co vymýšlet, se stále dá přijít na leccos nového. Pražští Tengri loňského září svépomocí vydali svůj stejnojmenný debut, který dostal tu nejjednodušší podobu v tom nejjednodušším digipakovém balení, jehož artwork nezdobí vyfotografované banánové slupky, jak jsem si původně myslel, nýbrž dřevěné hobliny.

Při úplně prvním poslechu jsem Tengri přirovnal k Sólstafir. Ač se toto připodobnění může zdát přehnané, či dokonce nesmyslné, určité nuance a náznaky zde výrazně cítím, zejména pokud jde o atmosféru alba. Ta se pohybuje v temnotě a chladu, prostupuje celým tělem a jen zlehka podněcuje zadumané myšlenkové pochody a napomáhá přemítání o smyslu našeho bytí. Žádného pozitivního rozuzlení se ale tentokrát nedočkáme. Na „Tengri“ se se sluníčkem a kytičkami nepracuje, žádná explicitní veselost se nekoná.

„Byla by škoda o Tengri mluvit jen jako o ‚těch s houslemi‘.“

Instrumentální desky dávají posluchači značné možnosti interpretace jejich obsahu, což ne každá kapela umí náležitě využít. V tomto případě se však úvah nabízí nepřeberné množství. Odlišovacím faktorem Tengri jsou jednoznačně elektrické housle. Jejich role je v tvorbě kapely sice nepostradatelná a na první poslech zřejmá, dostatek soudnosti a citu pro vyrovnanou kompozici však tento v žánru ne tolik obvyklý instrument nestaví do vedoucí pozice.

Housle naopak fungují jako jeden z pěti plnohodnotných nástrojů, které vzájemně doplňuje, vždy v naprosto ladné podobě. I proto by byla škoda o Tengri mluvit jen jako o „těch s houslemi“, jelikož jejich hudba nabízí mnohem víc.

Album funguje velice dobře jako soudržný celek, jehož jednotlivé skladby jsou však natolik autentické, propracované a rozpoznatelné, že právě v jejich samostatnosti nejlépe vyzní pečlivost vložená do skládání materiálu. DIY podmínky i přístup pak dostatečně reprezentuje i zvuk nahrávky, který možná nepotěší každého audiofila, ale jeho živost, přirozenost a bezprostřednost dává debutu i kapele samotné přátelskou a upřímně milou tvář.