Tata Bojs – Futuretro 2017

Býk či nebýk běží v plné síle i po sedmnácti letech
18. listopadu 2017
Ostrava, BrickHouse DOV
Fenomenální album Futuretro žilo, žije a žít bude. Vedle čerstvě vydaného dvojvinylu to názorně dokazuje probíhající a částečně vyprodané sedmikoncertní turné Futuretro 2017.

Jeho druhou zastávkou se stala Ostrava, přesněji prostor známý jako Důl Hlubina či Staré koupelny, před několika dny však nově otevřený pod názvem BrickHouse DOV, což odkazuje na Dolní oblast Vítkovice. Za takto rozjetým projektem stojí kupříkladu obecně známý Vladimir 518 z kapely PSH a labelu BiggBoss a také provozovatel dlouholetého klubu Barrák Marcel Palovčík, což v ocelovém městě představuje záruku rozšířených koncertních možností.

„Hm… to by mohlo být zajímavé,“ dalo by se prohlásit o předkapele Hm…, jejíž právě takto zvaný debut vyšel ve stejném roce jako Futuretro a kde, jaká to náhoda, působí bývalý tatáčský kytarista Marek Doubrava. Zajímavé to skutečně bylo. Písničková alternativa s nádechem popu, rocku, folku, jazzu, funky či rapu zněla hravě i odlehčeně a přes mírný závan starších Tata Bojs nebo Vltavy také vcelku osobitě. Pánové využívající různě střídané nástroje či vlastní i vypůjčené texty občas zaujali i sborovými zpěvy bez hudebního doprovodu, popřípadě ploužákem s jimi vyproseným rejem světel mobilů. Coby naladění před hlavním chodem skvělá volba.

Co bylo, je a bude Futuretro aneb recyklace textu z roku 2013:
Jedno z nejlepších alb české rockové historie, postavené na geniálním konceptu revivalu budoucnosti a příznačné postupným pronikáním do elektronické hudby. Údajně plné zásadních přehmatů, z nichž některé patří k nejpovedenějším momentům alba, jež skvěle spojuje tradici s modernou a které snad i ve světovém kontextu předběhlo dobu. Neskutečně pestrá a nápaditá směs chytlavé melodiky, rockových kytar, taneční progrese nebo místy vyloženě alternativních postupů je ještě více vylepšena chytrými, vtipnými a často až s genialitou hraničícími texty, plnými dvojích významů a slovních hříček, jimž vévodí Lasičky. Dobový úspěch alba sice nebyl nijak závratný, v očích a uších hudebních fajnšmekrů ale jeho význam narostl do mimořádných rozměrů. Vrchol pětileté spolupráce s kytaristou Markem Doubravou, objev zvukaře Dušana Neuwertha, debut u velké firmy a první album s hostující Klárou Nemravovou, která zde spoluzpívá hitovky Ramínka, Maličká a křehce vláčnou až zpuchřele ucházející Duševní. Vůči jim kontrastuje Smetanou sevřená a nezadržitelně rotující Toreadorská otázka či ostře gradovaná Geometrická, zatímco z dálav přilétající Vesmírná tvrdne a ústí do noisového rozuzlení.


„Stereo! Stereo! Ano, stereo.“ Ne že by na stereofonně znějící hudbě bylo již padesát let cokoli divného, ale jak zasvěcení vědí, u tohoto alba představuje tento fakt zásadní výchozí informaci. Rozjezdové „geometrické“ intro sice na chvíli mohlo vzbudit dojem, že Tata Bojs své vrcholné dílo odehrají na přeskáčku, toto klamné zdání se však záhy usměrnilo nejen do albového pořadí, ale do značné míry i tehdejší sestavy, tedy včetně Marka Doubravy či v té době „neustále hostující“ Kláry Nemravové. Nechyběly ani původní samply či místy pozoruhodná projekce.

„Já libuju si v lasičkách, co mi dávaj pravdu po lžičkách,“ osvěžil Milan Cais proslulou Mardošovu hříčku, tvořící slovní perlu v širém moři hudebních. Explodující Vesmírná, Toreadorská otázka s vizuálně přiléhavým přemítáním „býk či nebýk, to je to, co tu běží“ nebo strhující Geometrická, to byly skutečné vrcholy, v posledním případě včetně menší bubenické exhibice. Nijak nevadilo, že památný středový dialog v písni Maličká se neobešel bez smíchu obou jeho aktérů, ani nadvakrát rozjetá Jednotka času, vše sedělo na svém místě. Stejně jako experimentálněji laděná bonusovka Oba dva, jako kdysi i nyní s Doubravovou hrou na valchu.

Po úspěšném a publikem nadšeně přijatém předvedení věhlasného alba nastal čas pro novější písně, zpočátku čerpající výhradně z posledních dvou desek. Nezvonící, jen poklidně tikající Hrana byla předehrou pro vítané Opakování této a jiných hitovek, z nichž Mardošou mluvené Kamarádky doplatily na problém s mikrofonem i textem, toto menší zaváhání však tradičně skvělá Papírovka dorovnala zpět do nadoblačna. Starší časy připomnělo neopomenutelné Attention Aux Hommes!, zatímco návštěva C.V.A.N. se stala dobrou záminkou pro pódiovou návštěvu všech aktérů včetně členů Hm… Protože byla po ruce zpěvačka, nebylo od věci být Šťastnější, a jestliže byli přítomni diváci, pro něž „není malých rokenrolí“, nemohli nepřijít také Pěšáci. Po dvou hodinách Tatáčů se tito ještě na pódiu prolnuli do razantní diskotéky a pak se odebrali mezi prostý lid, kde podepisovali čerstvě narozený dvojvinyl či starší plody svého konání.

Koncertní Futuretro nadchlo, současně však položilo na mysl nikoli toreadorskou otázku i vůči ostatním albům. Vrátí se jednou v živé podobě třeba takové Nanoalbum?

Setlist:
Ramínka (Futuretro – 2000)
Vesmírná (Futuretro – 2000)
Lasičky (Futuretro – 2000)
Toreadorská otázka (Futuretro – 2000)
Duševní (Futuretro – 2000)
Geometrická (Futuretro – 2000)
Maličká (Futuretro – 2000)
Žluté křeslo (Futuretro – 2000)
Prométheus (Futuretro – 2000)
Jednotka času (Futuretro – 2000)
Oba dva (Futuretro – 2000)

Hrana (A/B – 2015)
Opakování (Ležatá osmička – 2011)
S ní (Strana A – 2014, A/B – 2015)
Kamarádky (A/B – 2015)
Papírovka (Ležatá osmička – 2011)
Ztraceni v překladu (Ležatá osmička – 2011)
Attention Aux Hommes! (Biorytmy – 2002)
C.V.A.N. (Nanoalbum – 2004)

Antikvariát (Strana A – 2014, A/B – 2015)
Šťastnější (Biorytmy – 2002)

Pěšáci (Kluci kde ste? – 2007)