Somnus Aeternus – Exulansis

Není čas na rezignaci
2016
Epidemie Records
52:34 (6 skladeb)
doom
http://somnusaeternus.cz
Aktuální album doomařů Somnus Aeternus vychází čtyři roky po debutu On the Shores of Oblivion a samotná skutečnost, že se tak děje pod křídly Epidemie Records, naznačuje, že nepůjde o marnou nahrávku. Poslech šesti skladeb blížících se dohromady délkou jedné hodině to pak i potvrzuje.

Somnus se samozřejmě hráčsky posunuli, naturelem ale zůstávají zachmuření. Obal alba se sice tentokrát neomezuje na černou a bílou, barvami ale stále dvakrát nehraje, o příběhu, který skrývá, už vůbec nemluvě. Když se prokousáváte osudem muže, co se po ztrátě osudové partnerky utápí v nekonečné prázdnotě, smutku a depresích, nepročítáte jen přehnané fráze, jakých bývají metalové booklety plné, ale čtete příběh, v němž si můžete představit sebe sama. Což desce jen a jen přidává.

Hudba samotná se tolik nesoustředí na atmosféru, ale je více technická a v tomto směru bohatá na nápady. Nechce se mi používat slovo koncepční, těžko však z Exulansis vybrat skladbu, která by vyčnívala nebo naopak byla horší než ostatní. Deska je proudem spontánně působícího hraní, při němž se nestane, že by se někde opakoval nějaký riff nebo melodie. Nálada je většinou melancholicky zahloubaná, její jemné odstíny se ale střídají jeden za druhým a plynule v sebe přecházejí. Často a nepravidelně se střídá i tempo – například táhlý úvod Path Through Oblivion, který je jedním z nejlepších momentů desky, se po třech minutách promění v sypanici. Stejný agresivní hukot už se během jedenáctiminutové skladby znovu neobjeví, dozní spíše ve středním tempu…

„Hudba samotná se tolik nesoustředí na atmosféru, ale je více technická a v tomto směru bohatá na nápady.“

Somnus mají coby doomaři rádi dlouhé skladby – na albu najdeme tři, co přesahují délkou jedenáct minut – škoda jen, že v nich mnohé dobré nápady rychle odezní, aniž by se vrátily, a jsou zahlušené přívalem dalšího. Mnohokrát mě při poslechu napadlo, že bych ten nebo jiný motiv roztáhl do větší šířky a postavil na něm klidně polovinu skladby. Takto vzniká nutkání poslouchat jen některé pasáže.

Exulansis označuje stav, kdy rezignujeme na to, abychom se snažili předat vlastní příběh, protože jej ostatní nechtějí nebo nemohou přijmout. Rezignovaná deska ani kapela rozhodně nejsou, jen pokud si její příběh chceme užít, musíme se oprostit od toho, jak vidíme věci my a dát prostor způsobu vyprávění někoho jiného.