Samply minulých čtrnácti dní: politické sebevraždy, udílení cen, revoluce a metal

Každý týden nás míjí nespočet velkých i malých, široce sledovaných i okrajových událostí, které spolu zdánlivě nemají nic společného. Samply z nich odírají balast a snaží se nacházet zatím nepovšimnuté souvislosti. Případně vytvářet zcela nové.
Co nás zaujalo ve dnech od 20. února do 5. března 2017.

Pokračovala neobyčejná dobrodružství anarchisty Igora Ševcova: politickému aktivistovi nově nebylo vydáno pracovní vízum, byl vězněn na cizineckém oddělení ministerstva vnitra a hrozí mu vyhoštění zpět do Ruska. V souvislosti s jedinými Ševcovovými „proviněními“, tedy natáčením politického graffiti a kritikou ruské anexe Krymu, vzbuzují tyto okolnosti vážné pochybnosti o existenci právního státu. Ševcova už se proto zastal otevřeným dopisem rektor Univerzity Karlovy. Obětí bezpráví se stal též Jaroslav Janota, který byl odsouzen na dvanáct let nepodmíněně za pokus o vraždu, když odehnal exekutory ode dveří varovným výstřelem. Trestu se vyhnul tím, že spáchal sebevraždu. Čtyři hodiny předtím zveřejnil poslední příspěvek na svém blogu.

Pod nátlakem ze strany policie byl zrušen šestý Solidarity Attack, který se měl konat 24. února ve Vysokém Mýtě, a jehož smyslem měla být benefice ve prospěch Food Not Bombs. Naproti tomu čtyřem z pěti pachatelů, kteří otagovali podniky v Hate Free zóně neonacistickými symboly, hrozí až tři roky vězení. Obvinění z podvodného čerpání evropských dotací (!) čelila předsedkyně krajně pravicové národní fronty Marie Le Penová.

Kdo naopak uniká následkům svého jednání, je několik desítek paličů koránu či nakladatelství Naše vojsko, které na „přání zákazníků“ prodávalo hrnky a trička s vyobrazením Adolfa Hitlera. Svůj dluh společnosti předčasně splatil zpěvák Tim Lambesis (ex-As I Lay Dying a Austrian Death Machine), který si měl odpykat šestiletý trest za neuskutečněnou úkladnou vraždu své ženy a po třech letech byl propuštěn na svobodu. Naopak Jiří Paroubek ventiloval své osobní problémy „pouze“ zveřejněním intimní korespondence s vlastní manželkou.

Národní parky ušly faktické likvidaci, ale víc než to zčeřilo hladinu veřejného mínění vykostění zákona o registru smluv. Nejvíce za to byla bita KDU-ČSL, která okleštění zákona podpořila, přestože ve svém programu uvádí přesný opak. Předseda strany Pavel Bělobrádek, usvědčený na Twitteru ze lži, na to odpověděl v duchu Babišova „sorry jako“ tweetem: „Měli jsme to v programu, ale spletli jsme se.“

„Lidovci mají nové heslo a je to ještě lepší než ‚jasné a nekompromisní možná‘.“
(Jindřich Šídlo)

Strana popřela svou křesťanskou podstatu nejenom odmítavým postojem vůči sociálnímu bydlení, ale také blokováním projednávání novely zákona o registrovaném partnerství. Pověst lidovcům nevylepšil ani Jiří Čunek nápadem zavést znovu všeobecnou brannou povinnost. Tento záměr následně Milan Kašpárek z Finmagu doslova rozcupoval. Podpory se KDU-ČSL nedostalo ani od papeže, který se nechal slyšet, že je „Lepší být ateistou než pokryteckým katolíkem“.

Nadávat ČSSD, že navrhuje progresivní zdanění, ještě bylo jako nadávat zebře, že má pruhy, jak podotkl Josef Šlerka. Sociální demokracii víc poškodil ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek, který oprávněné námitky, že český internet je ve srovnání s polským předražený, poslal i s jejich autory do P…olska. Za to byl také odvolán z funkce. Snaha získat aspoň nějakého spojence proti svému nynějšímu nejsilnějšímu koaličnímu partnerovi přiměla ČSSD ignorovat Bohumínské usnesení zakazující jí mít za koaličního partnera KSČM. East European Information Centre na to reagovalo happeningem před sídlem KSČM v ulici Politických vězňů.

Poté, co se v souladu se scénářem druhých Žhavých výstřelů stala prezidentem kvintesence lidské hlouposti, se naplnila také vize jiné slavné bláznivé komedie z devadesátých let. Zatímco byl Trump uřknut čarodějnicemi a galerie na protest proti němu zakrývala díla přistěhovalců, tvůrci Bláznivé střely 33 a 1/3 – Posledního trapasu v hledišti při vyhlašování Oscarů mohli záměnu vítězů v kategorii Film roku glosovat tímto memem. Budiž ke cti pořadatelů, že nedojedený slavnostní raut byl po skončení banketu rozdán lidem bez přístřeší.

Ani Čeští lvi nezůstali svým severoamerickým protějškům nic dlužni a tři nominace pro zpackanou Lídu Baarovou Filipa Renče byly ještě tím nejmenším. Rekordních dvanáct cen si odnesl film, který bude mít premiéru až týden po udílení cen. Čest si naopak zachovaly hudební ceny Apollo: albem roku bylo vyhlášeno These Semi Feelings, They Are Everywhere od Dné. Nahrávka podle členů rady cen „vystihuje pocity internetové generace, která těká mezi chatovacím oknem, streamem hudby a paralelně spletí sociálních sítí“.

Ačkoliv se 69. výročí Vítězného Února moc nepřipomínalo, revoluční duch se umlčet nenechal. Německý film Mladý Karl Marx měl 2. března premiéru a tvůrci PC Hry Legion 1917: Rise of the Bolshevicks na Kickstarteru shromažďovali prostředky na její další vývoj. Třídnímu uvědomění rovněž prospělo, že Česká republika byla kvůli svým ostudně nízkým mzdám překlasifikována na rozvojovou zemi. Podle zjištění izraelské psycholožky Naomi Ziv metal tlumí vztek, kdežto veselá hudba kazí morálku. V uplynulých týdnech to moc vidět nebylo. Katy Perry nechala singl Chained to the Rhythm doprovodit vůči apatické společnosti velmi kritickým klipem. Ocenil to i Karel Veselý v komentáři pro A2larm.

„Touto statí chceme dát najevo svůj nesouhlas ke stereotypizaci metalistů a metalové subkultury jako takové. Pokládáme ji za zbytečnou a zavádějící, zvláště když v našich končinách s podobnými incidenty jako v Norsku zkušenosti nemáme. Chceme naopak vyzdvihnout pozitivní stránky metalu a jeho vliv na jedince. Nacházejí se korelace mezi počtem metalových kapel na obyvatele a výsledky ve vzdělání či kvalitou života, přičemž ve všech třech aspektech excelují severské země. Ale o tom někdy příště.“
(Spark, závěr článku Metalistův protest)

V článku Metalistův protest se nepodepsaný redaktor pustil do tvůrců seriálu Temný kraj. Důvodem bylo tendenční zobrazování metalistů jako sociálně-patologických živlů. K vyhánění čerta ďáblem se odhodlali v Brumově. Jako náhradu za zrušený společný koncert „blackmetalových“ kapel Root a Törr ve Valašských Kloboucích nabídla obec koncert neonacistického Ortelu. Proti Tomáši „Ortelu“ Hnídkovi se v téže době protestovalo před Městským divadlem v Jaroměři. Manifestace se zúčastnil také majitel klubu Bastion No. 35. Demonstrantům nabízel slevový kupon na jím pořádaný koncert Tonyho Ducháčka a Garage.

Záchvěvů zdravého rozumu a úcty k ženám jsme se dočkali z poněkud nepravděpodobných končin. Orbánovské Maďarskou uznalo, že pořádání olympiády je nad jeho síly a zřeklo se kandidatury. Argentina v souvislosti s vlnou násilí na ženách naopak zakázala soutěže založené na objektivizaci žen, soutěže Miss. Potěšující byly též zprávy z jiných koutů světa. David „Ziggy Stardust“ Bowie se má v Brixtonu dočkat stylového pomníku ve tvaru obřího blesku. Věčné dilema „jet nebo běžet“ vyřešil londýnský dopravní podnik reprintem mapky Harryho Becka z roku 1931, která ukazuje, kolik minut zabere překonat pěšky vzdálenost mezi danými stanicemi metra. České dráhy podobnou službu zatím nenabízejí. Nicméně skupina šotoušů si dala práci a shromáždila znělky ze všech nádraží v ČR.


PC hru Doom bylo možné nově hrát také na kalkulačce nebo topinkovači. Svůj možný návrat naznačila jedna z nejkontroverznějších „popových“ skupin, The KLF, která se proslavila spálením milionu liber.