Recenze

Nepřehlédnutelné kroky Golema
Prázdniny, čas rozplývající se lásky
Nejen to hlasité bývá slyšet
Zatěžkaná cesta k osvícení
Přizdisráči se zamlženou minulostí

Reporty

Stejně jako o Bílé sobotě se na to nejlepší čekalo dlouho do noci. Místo Kristova zmrtvýchvstání jsme se však stali svědky vzkříšení Krabathoru a show jednoho také div ne zbožštěného hovada. Bylo veselo.

Ústní lidová slovesnost Velký pátek spojuje jak s Kristovou smrtí na kříži, smutkem, tichem a rozjímáním, tak s prastarou vírou v poklady ve skalách, jež se právě v tento den otvírají. Náš tým v pátek rozhodně smutek nedržel, na několik pokladů totiž skutečně narazil, dokonce jeden ke Kristu nepřímo odkazoval, ale na jeho hodnotě jsme se vůbec neshodli.

Zatímco středu si podle plánu uzurpovaly v dobrém slova smyslu programově hnusné kapely, ve čtvrtek byla situace jiná. Pořadatelé sice splnili sobě i některým fanouškům sen a na Brutalu skutečně zahráli Slayer, nebylo však nijak těžké se v areálu setkat i se zajímavějšími věcmi. A na tom, zda šlo o kapely ovlivněné kouřem z inspirativního bejlí, nebo zele(nino)vou kuchyni, až tolik nesešlo.

Pre-Assault Show se už nepořádají, ale díky šikovnosti nezávislých promotérů to letos tak úplně neplatilo. Na kopec den před Brutalem přitáhli Deafheaven, ikonu hipsterského black metalu, politicky korektněji postblacku. Povinná porce temnoty pro sluníčkové lidi.

V učených rozpravách se přímo vyžíváme. Proto nebyl nejmenší důvod v nich nepokračovat také nad postřehy a dojmy z uplynulého metalového svátku. Dohadovat se budou starý deathový chřestýš Kuba Němec, alternativec Jirka, hledač talentů Ondra Komárek a těžko srozumitelný (ale důvěryhodný!) Honza Hamerský.

Koncerty