Recenze

Sedmé album tria Ufomammut znovu vyšlo ve spolupráci Supernatural Cat a Neurot Recordings a už tento fakt by měl přitáhnout pozornost posluchačů, kteří se s nimi ještě nesetkali. Společnost na labelech totiž kapele dělají jak italské alternativní spolky jako Lento, Morkobot nebo Ovo, tak špička současné tvrdé kytarové hudby Neurosis, Yob nebo Amenra. Lepší společnost aby jeden pohledal.

Poté, co Vložte kočku vyslali do světa na flashce a dvojvinylu své třetí dlouhohrající album „Hedvika“, docela hodně lidí se proti němu vymezilo. „Už to není ono, je to takový nemastný neslaný, ty hity, co byly na ‚Tátovi‛ a na ‚Seatu‛, a ta údernost, co byla na EP ‚Toxoplazmo‛, to tady vůbec není. A co teprve ty texty, to už je jako šlapání vody a navíc vykrádání se.“

The Prodigy od alba „Always Outnumbered, Never Outgunned“ pohání víc surový a agresivní zvuk než nápady a dravé charisma, kterým ovládli devadesátá léta. Též „The Day Is My Enemy“ nás má hlavně proplesknout, což se mu při řádně ohuleném zvuku daří, ale jen tu a tam.

Ti dva se hledali, až se našli. Kytarista Spencer Hazard a vokalista Dylan Walker si, přinejmenším pokud jde o extrémy v hudbě, nebývale rozumějí. Zajisté i proto dokázala jejich kapela Full of Hell vydat za nějakých pět let k dvacítce nahrávek, mnohé z nich koketující s noisem. Fanoušky tak jejich spolupráce s ikonickým Merzbowem jen sotva zaskočí, pro většinu ale bude vítanou iniciační deskou.

Dva sedmipalce, z toho jeden dělený a jeden samostatný, ovšem oba od Papagáje. Tři kapely, z toho jedna česká a dvě slovenské, ale všechny vcelku respektovatelné na to, aby nebylo třeba pochybovat o tom, že hardcorově i odlišně zabarvený punk jen tak nezemře.