Recenze

Sousedi jsou projektem dvou muzikantů, kteří spolu krom lásky k hudbě sdílí také společnou chodbu. S železnou pravidelností se střídají ve vytírání schodů, půjčují si vzájemně cukr a tvoří spolu muziku.

Lastofmykind jsou čtveřice mládežníků z Prahy, našeho nejmetropolitnějšího města. Mají tak blízko ke zdejší scéně, k subkulturnímu kvasu, ke všem těm nezávislým hipstersko-pankáčským bohémům. Umí v tom chodit, užívají si života, nemají mezerník a hrají postrock.

Kata mám rád, třebaže jeho „Prago Pyčo“ si ke mně hledalo cestu spoustu let. Před dekádou na vejšce mě skrz „HDP“ jedouc v káře a cítíc se jak funky boss svými songy neukecal, i když už tenkrát jsem mu tu floutkovskou image žral. Převažovaly Chaozz předsudky a to byla chyba.

Českobudějovičtí Isacaarum se evidentně nacházejí ve znamenité formě. Zatímco minulé album „Vaseline“ bylo průběžně slibováno předlouho a vydáno šest let po svém předchůdci, tentokrát k porodu nového materiálu stačily dva roky a pár měsíců.

O smysluplnosti mnohých „tributních“ alb sice můžeme polemizovat, leč snad nestřílím zcela mimo, když vyjádřím přesvědčení, že hlavním motivem k jejich poslechu bývá obyčejná lidská zvědavost.

Reporty

Extraliga mistrů hluku
Hlavně se neušpinit!
Tři pohledy do temnoty
Zátiší svatého, bojiště světského
Spiklenci slasti