Recenze

Úvodem něco málo statistiky. Toto je čtvrtý vinylový sedmipalec Mistrova kladiva za poslední čtyři léta, z toho druhý samostatný a tedy nedělený s Blackoshem. Jestliže však připočítáme dávné časy, jedná se o pátý malý kotouček, a když doplníme jednoho ultrararitního piráta, pak dokonce již šestý.

„Dvacet jedna mrtvejch, a to jsem nepočítal Mexičany.“ Přestože Gnu na prvotním singlu „Skalp“, vydaném ještě v minulém století, počítali velmi precizně, na součty živých Mexičanů nedošlo. Tedy ani na jistého Calveru, jenž tehdy hrál v dresu brněnské Insanie, kde jako první potvrdil, že pokud si někdo říká právě takto, jsou mu předurčeny čtyři basové struny.

Třikrát punk, ale pokaždé trochu jiný. Na třech různě velkých vinylech.

Sedmé album tria Ufomammut znovu vyšlo ve spolupráci Supernatural Cat a Neurot Recordings a už tento fakt by měl přitáhnout pozornost posluchačů, kteří se s nimi ještě nesetkali. Společnost na labelech totiž kapele dělají jak italské alternativní spolky jako Lento, Morkobot nebo Ovo, tak špička současné tvrdé kytarové hudby Neurosis, Yob nebo Amenra. Lepší společnost aby jeden pohledal.

Poté, co Vložte kočku vyslali do světa na flashce a dvojvinylu své třetí dlouhohrající album „Hedvika“, docela hodně lidí se proti němu vymezilo. „Už to není ono, je to takový nemastný neslaný, ty hity, co byly na ‚Tátovi‛ a na ‚Seatu‛, a ta údernost, co byla na EP ‚Toxoplazmo‛, to tady vůbec není. A co teprve ty texty, to už je jako šlapání vody a navíc vykrádání se.“

Koncerty