Recenze

Není hra jako hra a nejsou hračičkové jako hračičkové. Kapel, které u nás snoubí zdánlivě nemožné a ještě pro své nápady dokáží strhnout okolí, není mnoho. Představujeme dvě z nich, přičemž ta, o které se píše ponejprv, se může chlubit i titulem Deska roku, jež jim byl přiřčen v rámci třetího ročníku cen Vinyla.

Asi není úplně fér se v recenzi na debutové album Cloud Boat nějak vehementně ohánět jménem Jamese Blakea. Není to fér, na druhou stranu je to nejstručnější zkratka k tomu, abyste pochopili, co od téhle kapely zhruba čekat.

Esazlesa jsou poněkud záhadnou kapelou, od níž vzdálený pozorovatel vnímá nejen četné nahrávky, skvělé videoklipy a zahraniční turné, ale také období větší či menší nečinnosti. Již dříve vybudovaná výrazná pozice na scéně je ale stvrzována každým titulem.

Uherskohradišťští Free Fall už svými předchozími alby naznačili možné ambice přiřadit se k popředí té části české tvrděrockové scény, kde se na rozhraní rocku a metalu mísí relativní modernost, kytarová tvrdost i výrazná melodičnost. Pokud se jim onen průraz zatím plně nepodařil, oproti jiným kapelám to může být hlavně pozdějším vpádem do centra dění.

Je to dva roky, co nás lízl chvost „Komeetty“ z výborného „Kosmonumentu“, a Oranžový Pazuzu se vrací s další třičtvrtěhodinou muziky, jaká se ani tentokrát nijak nemění, stále ale dovede unést. Opět se měníme ve zhulené vesmírné motorkáře vrhající knihy o metafyzice proti asteroidům zavazejícím na bezstarostné jízdě nekonečnem, opět si užíváme mezihvězdný trip poháněný finskou fantazií.

Reporty

Zelený čtvrtek
Mea culpa, mea maxima culpa
Škaredá středa