Recenze

Maserati do naha. Obnažit hudbu na kost a pak znovu přikládat maso a napouštět ho krví. Získáte tak na přehlednosti a svou hudbu doženete do jednoduché dokonalosti. Když se říká, že v právě v ní je síla, „Rehumanizer“ je jeden z důkazů, že to platí.

„Jen malej tvor a tahle hudba“, řval před osmi lety epochální Aran na epochálním albu kapely, která se rozhodně nejmenovala Gé-en-ú, neboť byla pakoněm.

O deskách Ryojiho Ikedy se občas říká, že pokud jste slyšeli jednu, nemusíte se obtěžovat s dalšími. Jejich nátura by tomu mohla dávat zapravdu, mnohem silnější je ale dojem, že vize, v nichž japonský umělec materializuje data, která nás obklopují, nelze odbýt takto zjednodušujícím tvrzením. Hudba je navíc tou součástí jeho tvorby, kterou lze nejsnáze a bezztrátově přenést do domácího prostředí.

Nevzniká u nás mnoho kapel, které si svou tvorbou nepřímo říkají o pozornost dalece přesahující česko-slovenské teritorium. V Brně sídlící Slováci Inheritance jsou ovšem jedním z nejslibnějších adeptů na důstojně reprezentující exportní materiál.

Není třeba chrlit desky v překotném tempu, jak s oblibou činí například agrorockeři typu Alkeholu, Harleje či Škworu. Mnohem lepší je nic neuspěchat a jednou za mnoho let přijít s něčím, pod co se pak celá kapela může nejen podepsat, ale také se tím právem chlubit.

Koncerty