Recenze

Nevzniká u nás mnoho kapel, které si svou tvorbou nepřímo říkají o pozornost dalece přesahující česko-slovenské teritorium. V Brně sídlící Slováci Inheritance jsou ovšem jedním z nejslibnějších adeptů na důstojně reprezentující exportní materiál.

Není třeba chrlit desky v překotném tempu, jak s oblibou činí například agrorockeři typu Alkeholu, Harleje či Škworu. Mnohem lepší je nic neuspěchat a jednou za mnoho let přijít s něčím, pod co se pak celá kapela může nejen podepsat, ale také se tím právem chlubit.

Úvodem něco málo statistiky. Toto je čtvrtý vinylový sedmipalec Mistrova kladiva za poslední čtyři léta, z toho druhý samostatný a tedy nedělený s Blackoshem. Jestliže však připočítáme dávné časy, jedná se o pátý malý kotouček, a když doplníme jednoho ultrararitního piráta, pak dokonce již šestý.

„Dvacet jedna mrtvejch, a to jsem nepočítal Mexičany.“ Přestože Gnu na prvotním singlu „Skalp“, vydaném ještě v minulém století, počítali velmi precizně, na součty živých Mexičanů nedošlo. Tedy ani na jistého Calveru, jenž tehdy hrál v dresu brněnské Insanie, kde jako první potvrdil, že pokud si někdo říká právě takto, jsou mu předurčeny čtyři basové struny.

Třikrát punk, ale pokaždé trochu jiný. Na třech různě velkých vinylech.