Recenze

Minulé, průlomové album kladenské kapely Zrní „Soundtrack ke konci světa“ potvrdilo, že hudební ceny mohou mít i v současnosti svou moc. Po nominacích na Vinylu a Apollo se kapela dočkala pozornosti Andělů a následně labelu Supraphon, který se v posledních letech snaží vybírat též komerčně i umělecky nosné projekty české scény, a pod jehož záštitou je nyní šířeno album „Následuj kojota“.

Jak se v tuzemsku historicky osvědčilo, nahrávku je vhodné uvést dětským žvatláním. Ale zatímco se „Straka v hrsti“ rozjíždí skrze „mendocino“, tady plně postačuje název kapely, leč vyslovovaný tak, jak se píše. Současně jsou to téměř jediná zde slyšitelná slova.

Většina běžných hudebních konzumentů vnímá hudbu hlavně skrze melodii, kterou si však spojuje nejen s přednesem hudebních nástrojů, ale zejména se zpěvem, pokud možno sdělujícím posluchači něco zajímavého. Přesto se v oblasti české ostřejší muziky v posledních letech množí projekty, kde zpěv buď úplně chybí nebo se nachází někde na okraji zájmu.

Plzeňští ██████ vydali začátkem léta společné splitko s americkými Old Soul a od našinců se očekávalo nemálo. Jejich debutové demíčko, které se v mezidobí dočkalo krom MC a LP také CD verze, v očích mnohých vystřelilo kapelu mezi postblackové naděje, stále však s nohama skromně na zemi. A o Old Soul jsme do té doby neslyšeli vůbec nic.

Zatímco některé tuzemské více či méně bezvokální projekty, zejména tedy Modern Day Babylon či Between the Planets, se vyznačují metalovým ostřím, najdou se i tací, kteří cosi možná příbuzného prezentují mnohem odlehčenějším způsobem, ale taktéž dobře.