Recenze

Dva roky po albu „The Seer“ nakládají Michael Gira a spol. posluchačům na záda další kládu a dávají jim dvě hodiny na zápas s ní. Swans rozhodně nejsou kapelou, o níž by se dalo uvažovat v intencích soutěží o nejlepší alba. Příjemnější je pozorovat s lehkého odstupu – a snad i s lehkým nevěřícným obdivem – jejich počínání.

Tisková zpráva k debutu dua Monikino kino zdůrazňuje, že zde – možná oproti očekávání – stojí za hudbou filmařka Monika Midriaková, zatímco člen Midi lidí Petr Marek dodává texty. Ve slovenštině. Poznámka je to důležitá, kapela se ale nežádoucího nánosu obliby Midi lidí bát nemusí. Na to jsou „Prázdniny“ až příliš osobité. A důležitější než muzikanti jsou nakonec protagonisté povědomého příběhu.

Po několika kompilacích, demáčích a splitkách přichází scénou milovaní Remek konečně i s takříkajíc dospělou deskou, tedy s dlouhohrající dvanáctipalcovou nahrávkou. Nahráli ji již tradičně u Bluma z Gattaky a současně tak utvořili i manifest svobodné DIY punk/hc scény, veganství, rovnosti a pospolitosti na cestě za vyššími cíli.

V oblasti hutných kytar se pohybující splitko je zároveň čtvrtým albem podpořeným s těmito stránkami spjatým labelem Naše desky. Nejen to je ale důvodem, proč jsme se na něj podívali opravdu do hloubky, místy až encyklopedické. Čtěte o hudbě temné až k bezvýchodnosti. A hlavně ji slyšte.

Táborští světoběžníci Sunshine za sebou mají velmi pestrou cestu, kdy se z pozice undergroundové a bezmála hardcorové kapely, která projela půlku světa, ale doma o ní věděli jen znalci, dopracovali do role relativně populárního, leč většinovému publiku stále neznámého tělesa, jemuž podzemí sice nemůže přijít na jméno, ale kritici jej většinou chválí a respektují.