Recenze

Kanye West vydal své šesté album, jednu z vůbec nejočekávanějších desek tohoto roku, která navíc plní hudební média již od minulého podzimu. V předcházející kampani potvrdil svůj smysl pro detail, megalomanii a invenci na poli mainstreamové hudby a kultury. Je „Yeezus“ opravdu tak boží, jak o něm Kanye tvrdí?

Poslední dobou se mi celkem pravidelně potvrzuje fakt, že ten, kdo říká, že u nás nemůžou vzniknout se zahraničím srovnatelné kvalitní kapely, není prorok, ale hudební ignorant. A platilo snad vždycky, že ty lepší věci to na vás nekřičí, ale musíte si pro ně dojít sami.

Jak jsem tuhle uvedl v redakční bilanci roku 2012, s Virus jsem se prvně „setkal“ loni na Brutal Assaultu, kde jsem jejich vystoupení doslova zaspal. Když jsem poté zkraje loňského prosince poprvé okusil jejich tehdy zbrusu nové EP, nejenže vzala za své moje domněnka, že jsem onehdá v Josefově o nic nepřišel, ale začal jsem se k nim příležitostně vracet.

Austrálie dala světu AC/DC, vombaty a Portal. Deathmetalovou kapelu tak výživnou a hutnou, že si její alba píská Cthulhu, když snídá Zemi.

Možná, že vizuálem vzbuzuje Kurt Vile jisté pochybnosti a málokdo by ho dokázal hudebně zařadit, mezi písničkáři má však tento chlápek nezpochybnitelný kredit. Sarkastický vokál, uměřená rozervanost a veskrze typický příběh o těžké cestě na vrchol. Matadoři z Matador Records včas odtušili, že když vytáhnou tenhle hlas z pásků amatérských audiokazet, stane se z osobitosti osobnost a ze jména pojem.

Reporty

Pozře záře čerň
Důstojná exkurze do minulosti
Propadání skleněnému zvonu
Konec světa
I Nový věk má svého proroka