Recenze

I když by Britům 65daysofstatic v pohodě vystačila nálepka jedné z nezpochybnitelných ikon soudobého postrocku, stále v sobě nacházejí dostatek tvůrčí energie hazardovat se svou pověstí. Vrtkavé jsou pózy, ale to, co se jim povedlo na čerstvé „Wild Light“, bude nejspíš jedním z nejméně očekávaných hudebních překvapení letošního podzimu.

Tak jo, podzim nám sotva plivnul do ksichtu a už má jeden pocit, že se mu pěkně rozhasil dopamin a pokouší se o něj schíza. Ovšem i mlha a nekonečný déšť mají svoje pozitivum v tom, že předznamenávají klubovou sezonu a hned z jejího kraje, konrétně 19. září, zavítají do pražského Finalu těžkotonážní atmosférici Generation of Vipers.

Je otravné a smutné psát recenze alb kultovních kapel ztrácejících dech. Pojďme proto rovnou k věci a neprodlužujme si utrpení – výlučnost Satyricon pro mě skončila u „Now, Diabolical“. Následující nahrávka funguje jen s přimhouřeným okem a „Satyricon“ nefuguje vůbec.

Kapela, která je sama tak trochu malým orchestrem, si k práci přizvala Komorní orchestr města Tromsø, tedy ten, od něhož je jen krůček k velkému filharmonickému. Změnilo se tím něco? Posunul větší počet nástrojů Ulver někam? V zásadě ne. Je nové album dobré? Ano.

Rozbalme to rovnou, stejně jak to mají ve zvyku Pissed Jeans. „Honeys“ je deska s obrovským drivem, který má na to i ze šlechty udělat barbary. Lepší album na jednu stranu docela příjemné a zároveň s takovou vyřídilkou, jsem letos – a vlastně za hodně dlouhou dobu – neslyšel.

Reporty

Vítr, déšť a další šestnáctero smrští
Kočičí hlavy
:::::::::::
Můj dům je vaším chrámem, buďte mými hosty
Zhmotnělá láska

Koncerty

19.07.2015 19:00
23.07.2015 12:00
23.07.2015 20:00
29.07.2015 19:00
31.07.2015 11:00