Recenze

Česká crossoverová moderna nabízí nejen početnou armádu vzájemně zaměnitelných kapel, ale také pár takových, jež nějakým způsobem vynikají či k tomu mají nakročeno.

S Coilguns lze naplnit téměř veškeré typy aspirací, které se ve spojení s tvrdší postmoderní rockovou hudbou vyskytují. Fascinující atmosféra. Silná a neučesaná energičnost. Přímočará kompoziční přehlednost i zamotanější polohy. Pestrá paleta žánrových prvků, poskládaných však do logického – a přitom ne krotce souměrného – celku. Inteligentní melodie i svým způsobem až animální hrubozrnnost.

Jména zodpovědná za debut projektu Ensemble Pearl budí poprávu zvědavost. Hyperaktivní Stephen O' Malley (SunnO))), Khanate atd.), Atsuo, bubeník japonských nezmarů Boris, pravidelný spolupracovník téže kapely Michio Kurihara a Bill Herzog, žvýkající tvrdý chléb baskytaristův v Jesse Sykes & The Sweet Hereafter – sestava, která bezesporu jest ansámblem a perleťového lesku na ní také ulpívá nemálo.

Monotematicky zaměřené věci se zpravidla časem okoukají. Pokud je však nosným motivem v muzice silně návyková atmosféra, pozbývá toto pravidlo platnosti. V tu chvíli ani nevadí, že kapela není kdovíjak originální a sahá po již mnohokrát slyšeném. Jsem rád, že můžu představit dvě takové výjimky, jejichž písním dominují zapamatovatelné atmosféry a hluboká představivost.

Již delší dobu si kladu otázku, co bude po tolik skloňované „posthudbě“. Víme, na co navazují a odkazují postrock, posthardcore nebo postmetal. Ale jak bude vypadat kytarová hudba po těchto žánrech? A budeme ji označovat „post-post-rock“? Na tyto a obdobné otázky se někteří snaží odpovídat svou hudbou. Tak jako Alright the Captain.

Reporty

Rodina se sešla
Veledobré to bylo
Kavárna Na Mýtince
Jako vždy něco navíc
Hlas rozumu

Koncerty