Recenze

Je to dva roky, co nás lízl chvost „Komeetty“ z výborného „Kosmonumentu“, a Oranžový Pazuzu se vrací s další třičtvrtěhodinou muziky, jaká se ani tentokrát nijak nemění, stále ale dovede unést. Opět se měníme ve zhulené vesmírné motorkáře vrhající knihy o metafyzice proti asteroidům zavazejícím na bezstarostné jízdě nekonečnem, opět si užíváme mezihvězdný trip poháněný finskou fantazií.

Rožnovští Uštkni znějí jako ten nejlogičtější možný důsledek odvěkých vývojových tendencí naprosto specifické lokální scény, vytvořené hlavně okolo kapel Complicité Candide, Innoxia Corpora a Telefon, potažmo veškerého dění kolem proslulého klubu Vrah.

Když Bruno – mužská polovina lomozícího dua OvO – odpovídal do naší ankety o tom nejlepším z minulého roku v hudbě, neopomněl podtrhnout pulsující dění na scéně jeho rodné Itálie. A je dosti pravděpodobné, že tím podcenil i některé z vás, protože jména jako Mombu, Ufomammut, ale i kapely navazující na psychedelii kapel jako Goblin, nemálo rezonují i u nás.

Staer jsou trojice ze Stavangeru, kterou lze přirovnat ke svůdníkovi v hodně rozedraném kabátě. Vábivost jejich hudby je značná, vhodnou partií však nejsou pro každého. O to více jim podlehnou vyznavači špinavé a živelné kytarové hudby, ale i improvizace či „jazzově“ nasekaného math rocku. Leccos prozradí už to, že nedávné turné absolvovali po boku Child Abuse.

Český gotický rock dlouhá léta působil dojmem, že zde sice existuje jistá legenda, ale za ní dlouhé nic, následované téměř ničím. Především v posledních letech se však proti tomuto konstatování objevily známky vzpoury, z nichž zvláště jedna dosáhla většího ohlasu.

Reporty

Přátelé až na prvním místě
Memento homo, quia pulvis es et in pulverem reverteris