Recenze

Byly doby, kdy křížení všemožných rockových žánrů s muzikou „odjinud“ bylo volnomyšlenkářské, vtipné, experimentální a progresivní. Kdy poslech kapel typu Mr. Bungle nebo Carnival in Coal hraničil s pocitem nerdovské exkluzivity.

Sbírka nahrávek Saade je edičně opět pestřejší. Ještě pod názvem Sade vyšla magnetofonová kazeta, po níž následoval kompakt, metalově laděný sedmipalec s japonskými Boris, společná kazeta s Night a nyní tedy první dvanáctipalec, šířený v černé či fialové barvě.

Ačkoliv americký zpěvák, klávesista a skladatel Gabriel Lucas Riccio na svém debutu „Interior City“ využil služeb několika veskrze důležitých přátel – pomocníků, jde evidentně o sólový projekt v pravém slova smyslu. A titulní protagonista je svým způsobem figura vizionářských parametrů.

Sofy Major jsou zlobivá trojice z Francie a „Idolize“ jejich druhá řadovka. Docela zábavné je, že když si vygooglíte recenze, prakticky všechny (a není jich na webu k nalezení zase tak málo) začínají zmínkou o fatálních okolnostech natáčení v New Yorku na podzim 2012.

Pokud bereme v potaz i starší éru pod názvem Dark, pár let starou písní naznačený a stále pokračující „Běh na dlouhou trať“ v podání vyškovských Dark Gamballe dorazil ke své již jedenácté zastávce. Ale zatímco ty předchozí dělily vždy dva letopočty, až se z toho stala tradice, tentokrát jde vůbec poprvé o tříletou mezeru, což by mohlo být zárodkem nových zvyklostí.