Recenze

S kodaňskými hardcorovými špindíry The Psyke Project není lehké pořízení, na to už mohli lidé přijít dříve. Gilotina je také už pátým výkřikem, nikoliv však do tmy (i když), nýbrž pěkně plamenně od plic.

Lepší název pro kapelu si fakt vybrat nemohli. Ve smyslu povznášejícího pocitu vyvolaného prožitkem u debutu „Romance“, pojmenování „katarze“ úžasně sedí. Aby toho nebylo málo, birminghamští suverénně sypou z rukávu inspiraci hardcore punkem Cancer Bats i špínou Every Time I Die. Tahle troufalost je ale bude něco stát. Odhadoval bych to na pár tisíc nových fanoušků!

Svého času pronesl jeden z mých přátel návrh, že bychom mohli jít na nějaký blackový koncert a tam se strašlivě rouhat. Lákavější nabídku aby jeden pohledal.

Byla zřejmě nejvýznamnějším a nejrespektovanějším představitelem základních myšlenkových a názorových proudů v rámci tuzemské hardcorové scény. Žel už není. Nikoli snad proto, že by zradila své přesvědčení a ideály, nýbrž pouze proto, že přestala existovat.

Jenny Hval vydává svou druhou desku u norského Rune Grammofonu, tentokrát ve spolupráci s Johnem Parishem. Ptáte-li se na výsledek – pro mě jedno z nejlepších alb, které jsem letos slyšel a že už těch dobrých pár vyšlo.

Reporty

Láska, kam se podíváš
Extraliga mistrů hluku
Hlavně se neušpinit!
Tři pohledy do temnoty
Zátiší svatého, bojiště světského