Recenze

Dva vinylové sedmipalce, oba se shodnou kapelou na první straně a vzájemně odlišnou na té druhé, ale vždy v duchu zcela ryzího hardcore punku. Tomu, aby se ortodoxní punkeři vzájemně ubezpečili o své nehynoucí ortodoxnosti, slouží skvěle. A jinak?

Odvěká skutečnost, že punku svědčí vinyl, je historicky dostatečně známá, ale v tuzemsku byla loni upřesněna poznatkem, že ty ve střední velikosti mu sluší obzvláště.

Těžko říci, kdy přesně jsem na Aluk Todolo narazil prvně, jedno je však jisté – nikdy nevyslovím jejich jméno, abych nevzpomněl fenomenálních Der Blutharsch. Právě nahrávka, která byla výsledkem jejich společného hudebního spiknutí a čechrala naše uši před nějakou půl dekádou, mě okouzlila. Po ní jsem totiž začal vnímat Aluk Todolo jako mohutný masiv černého rock'n'rollu. A teď navíc ty hlasy...

Kdysi to byla poměrná známá a úspěšná kapela, která náležela ke generaci progresivních kytarovek, v tuzemském prostředí skvěle definovala „underpop“, zavedla sem model beznapěťových koncertů a následně přilnula také k tvrdému rocku nebo elektronice.

„Tři čtvrtě roku Pan Morbivod ve stokách nebyl. Věnoval se dokončování alba ‚Propadlé vody‘.“ Ne, to opravdu není citace z nějakého rozhovoru, jak se někomu na první pohled může zdát. Přímo touto netradiční sebereflexí začíná úvodní text nového alba.

Reporty

Přátelé až na prvním místě
Memento homo, quia pulvis es et in pulverem reverteris