Recenze

O deskách Ryojiho Ikedy se občas říká, že pokud jste slyšeli jednu, nemusíte se obtěžovat s dalšími. Jejich nátura by tomu mohla dávat zapravdu, mnohem silnější je ale dojem, že vize, v nichž japonský umělec materializuje data, která nás obklopují, nelze odbýt takto zjednodušujícím tvrzením. Hudba je navíc tou součástí jeho tvorby, kterou lze nejsnáze a bezztrátově přenést do domácího prostředí.

Nevzniká u nás mnoho kapel, které si svou tvorbou nepřímo říkají o pozornost dalece přesahující česko-slovenské teritorium. V Brně sídlící Slováci Inheritance jsou ovšem jedním z nejslibnějších adeptů na důstojně reprezentující exportní materiál.

Není třeba chrlit desky v překotném tempu, jak s oblibou činí například agrorockeři typu Alkeholu, Harleje či Škworu. Mnohem lepší je nic neuspěchat a jednou za mnoho let přijít s něčím, pod co se pak celá kapela může nejen podepsat, ale také se tím právem chlubit.

Úvodem něco málo statistiky. Toto je čtvrtý vinylový sedmipalec Mistrova kladiva za poslední čtyři léta, z toho druhý samostatný a tedy nedělený s Blackoshem. Jestliže však připočítáme dávné časy, jedná se o pátý malý kotouček, a když doplníme jednoho ultrararitního piráta, pak dokonce již šestý.

„Dvacet jedna mrtvejch, a to jsem nepočítal Mexičany.“ Přestože Gnu na prvotním singlu „Skalp“, vydaném ještě v minulém století, počítali velmi precizně, na součty živých Mexičanů nedošlo. Tedy ani na jistého Calveru, jenž tehdy hrál v dresu brněnské Insanie, kde jako první potvrdil, že pokud si někdo říká právě takto, jsou mu předurčeny čtyři basové struny.

Koncerty

12.02.2016 19:30
13.02.2016 17:00
15.02.2016 21:00
18.02.2016 20:00
20.02.2016 20:00