Recenze

Dva sedmipalce, z toho jeden dělený a jeden samostatný, ovšem oba od Papagáje. Tři kapely, z toho jedna česká a dvě slovenské, ale všechny vcelku respektovatelné na to, aby nebylo třeba pochybovat o tom, že hardcorově i odlišně zabarvený punk jen tak nezemře.

Starých českých metalových klasiků, zrozených ještě za minulého režimu, existuje celá řada, ovšem jen málokdo z nich dokáže dodnes držet krok s dobou. Aniž by se o to výrazněji snažili, patří k nim kultovní Master's Hammer, jež koncem roku 2014 doplnili další zástupci kovového dávnověku. Zcela logicky se tak znovu děje skrze nejen hudbu, ale také texty.

Budapešťští Oaken pro mě byli až do vydání splitu s domácí Marností kapelou, o jejíž existenci jsem sice věděl, avšak v záplavě všech těch vynikajících kapel, které se na mě s postupným objevováním této výjimečné a bohaté scény v těch několika málo letech navalily, jsem jim nevěnoval zvýšenou pozornost. Křivdu napravuji téměř okamžitě.

Nejen nahráno, ale také virtuálně šířeno již roku 2014, vinyl fyzicky vyroben ještě téhož letopočtu, ale prodáván až v roce 2015, kompakt vydán s odstupem asi dvou měsíců. Není snadné přesně určit, kdy toto album vyšlo, s jistotou lze však tvrdit, že je hodno poslechu.

Debutové gagarinské EP „Love” z roku 2012 nás už tenkrát chytlo za koule. Jeho následovník v podobě eponymního EP z loňského listopadu měl ukázat, nakolik budou naše očekávání vyslyšena a důvěra nezklamána.

Reporty

Podivínský večírek
Hledání headlinera
Odevzdáni jménem