Recenze

Zdá se, že kvalita tuzemského black metalu se zvolna přestává odvíjet od toho, s čím zrovna přijdou „odpočívající“ Štorm, pošahaný Morbivod nebo vyhořelý Big Boss. Aspoň to naznačuje letošní LP Cult of Fire, které mimoto spolehlivě vyvrací domněnky, že našince na vážněji míněný black moc neužije a že „Triumvirátem“ způsobená spoušť byla pouze nešťastná shoda okolností.

Dobrá, nebudeme předstírat, že nejlepším způsobem, jak získat pozornost kapele Corrections House, je něco jiného než vyjmenování jejích čtyř členů spolu se jmény ostatních kapel s nimi spjatých. Než tak ale učiníme, slibme si, že tenhle spolek nebudeme vnímat jen touhle optikou.

Někdejší experimentátoři Table – jinak duo Dominik Gajarský a Roman Štětina – se rozhodli se změnou přístupu a stylu i pro změnu názvu. Jako Palermo se přiklonili k melodickému a hodně vyklidněnému syntetickému popu, jehož nálada ale skrývá více, než pouhou iluzi introvertnosti. Nejen proto, že vztah s introvertem ještě neznačí nudu.

Mělničtí Anyway patřili v minulých deseti až patnácti letech k vůbec nejviditelnějším představitelům tuzemského punkového rokenrolu a jejich čtyři vydaná alba rozhodně k tomu lepšímu, co v uvedené oblasti u nás vyšlo. Přestože se stali minulostí, klíčoví členové to nevzdali a skrze dvě nová seskupení pokračují v muzicírování. Hudebně tam, kde předtím skončili.

Začátky na jihovýchodní Moravě usazené písničkářky Nikoly Muchové jsou nepominutelně spojeny s místním festivalem Beseda u Bigbítu, na němž dostala první větší příležitost, a na který se letos vrátila jako hudebnice, o které se hojně mluví i mimo svět nádražek a sklepních klubů. Je to ale věrnost místům, odkud vzešla, nikoliv jejich opuštění, co jí zajistilo široký zájem.

Reporty

Láska, kam se podíváš
Hudba jako droga, drogy jako hudba
Extraliga mistrů hluku
Hlavně se neušpinit!
Tři pohledy do temnoty