Recenze

A bůh je znovu astronautem na zábavné misi z Irska až hluboko do nitra nekonečného vesmíru. Povedlo se téhle instrumentální partě překročit stín žánrové legendy a vyždímat ze svého stárnoucího postrockového Enterprise pár svěžích a třeba i originálních warpů? Já bez nadsázky říkám, že ano! Ale má to svá ale.

Noční můrou člověka je nejisté váhání nad každým pro a proti, když není schopen rázně rozhodnout. Pokud konečně dojde k finální volbě, prochází jím nejenom neskrývaný pocit úlevy, ale také temný oblak nejednoznačnosti, jak bude zpětně své rozhodnutí vnímat. Dokáže-li z této nejistoty a sebetrýzně dostat to nejupřímnější, pak má vyhráno.

Po památném večeru ve vratislavské Strefě Zero jsem Entropii bezmyšlenkovitě vrazil do škatulky „horliví, ale bez nápadů“ a víc se o ně nestaral. Jenže co čert nechtěl – spíš to bylo přesně naopak – karton, do kterého jsem Olešnické nacpal, se roztrhl ve švech hned po jejich prvním větším tvůrčím vzepětí.

To, že Silver Rocket nevydávají jen kytarovky, je dlouho známý fakt. Daří se jim však vybrat a pustit do světa kvalitní hudbu i v jiných žánrech? Splitko newyorských MRC Riddims a trnavského Karaoke Tundry je více než dostatečnou odpovědí na vznesenou otázku.

I když by Britům 65daysofstatic v pohodě vystačila nálepka jedné z nezpochybnitelných ikon soudobého postrocku, stále v sobě nacházejí dostatek tvůrčí energie hazardovat se svou pověstí. Vrtkavé jsou pózy, ale to, co se jim povedlo na čerstvé „Wild Light“, bude nejspíš jedním z nejméně očekávaných hudebních překvapení letošního podzimu.

Reporty

Manifest za lepší svět
„Máme čtyři minuty, to je spousta času!“
Rychle a zběsile po jedenácté
Jeden alternativní den

Koncerty

24.07.2014 15:00
26.07.2014 20:00
29.07.2014 20:00
30.07.2014 20:00
01.08.2014 12:00