Recenze

Dvojice britských hudebníků žijících v Brooklynu představuje v dnešní době úkaz už téměř vymizelý. S každou notou z jejich hudby na povrch vyvěrá natolik identická atmosféra, že mi tato kapela evokuje bandy, které tvořily hluboko v devadesátých letech.

Londýňané Hey Colossus jsou přesně tou kapelou, u které si říkáte, „jak je možné, že jsem je neznal dříve?“ Vydávají osmé album a energie mají na rozdávání – třeba proto, že jich je taky osm. Nově díky bubeníkovi Timu Cedarovi, kterého jinak můžete znát coby zpěváka a kytaristu Part Chimp.

Bratři Christer a Peter Espevollovi spolu ještě jako puberťáci v roce 1993 založili kapelu Extol a byť se po deseti letech jejich cesty rozešly a Christer se přidal k rodícím se Benea Reach, vzdor odlišnému stylovému i personálnímu vývoji jsou si obě kapely stále blízké jak obtížnou zařaditelností, tak tím, že po dlouhých letech nečinnosti vydávají dlouhohrající alba.

Skupin, které by dokázaly smysluplně propojit tvrdé kytary s moderní elektronikou, na české scéně příliš není. Příčinou je pravděpodobně ultrakonzervativní vkus většinového publika, které se nezvyklým postupům obvykle divoce brání, a neochota kapel riskovat svoji stovku okresních fanoušků nějakým experimentováním.

Kanye West vydal své šesté album, jednu z vůbec nejočekávanějších desek tohoto roku, která navíc plní hudební média již od minulého podzimu. V předcházející kampani potvrdil svůj smysl pro detail, megalomanii a invenci na poli mainstreamové hudby a kultury. Je „Yeezus“ opravdu tak boží, jak o něm Kanye tvrdí?