Recenze

Není jisté, jak dlouho ještě budou za zvěčnělého génia Piggyho držet tryznu jeho spoluhráči, jen to, že skončila doba, kdy mohli žít z jeho nedotažených nápadů. Obejdou se ale Voivod bez poznámek tvůrce jejich jedinečného výrazu? Zjevně ano, byť jen zčásti.

Dvojice britských hudebníků žijících v Brooklynu představuje v dnešní době úkaz už téměř vymizelý. S každou notou z jejich hudby na povrch vyvěrá natolik identická atmosféra, že mi tato kapela evokuje bandy, které tvořily hluboko v devadesátých letech.

Londýňané Hey Colossus jsou přesně tou kapelou, u které si říkáte, „jak je možné, že jsem je neznal dříve?“ Vydávají osmé album a energie mají na rozdávání – třeba proto, že jich je taky osm. Nově díky bubeníkovi Timu Cedarovi, kterého jinak můžete znát coby zpěváka a kytaristu Part Chimp.

Bratři Christer a Peter Espevollovi spolu ještě jako puberťáci v roce 1993 založili kapelu Extol a byť se po deseti letech jejich cesty rozešly a Christer se přidal k rodícím se Benea Reach, vzdor odlišnému stylovému i personálnímu vývoji jsou si obě kapely stále blízké jak obtížnou zařaditelností, tak tím, že po dlouhých letech nečinnosti vydávají dlouhohrající alba.

Skupin, které by dokázaly smysluplně propojit tvrdé kytary s moderní elektronikou, na české scéně příliš není. Příčinou je pravděpodobně ultrakonzervativní vkus většinového publika, které se nezvyklým postupům obvykle divoce brání, a neochota kapel riskovat svoji stovku okresních fanoušků nějakým experimentováním.

Reporty

Bez pičičand do extáze
My jsme jedna rodina
První mezi rovnými