Recenze vinyl

Dva sedmipalce, z toho jeden dělený a jeden samostatný, ovšem oba od Papagáje. Tři kapely, z toho jedna česká a dvě slovenské, ale všechny vcelku respektovatelné na to, aby nebylo třeba pochybovat o tom, že hardcorově i odlišně zabarvený punk jen tak nezemře.

Budapešťští Oaken pro mě byli až do vydání splitu s domácí Marností kapelou, o jejíž existenci jsem sice věděl, avšak v záplavě všech těch vynikajících kapel, které se na mě s postupným objevováním této výjimečné a bohaté scény v těch několika málo letech navalily, jsem jim nevěnoval zvýšenou pozornost. Křivdu napravuji téměř okamžitě.

Nejen nahráno, ale také virtuálně šířeno již roku 2014, vinyl fyzicky vyroben ještě téhož letopočtu, ale prodáván až v roce 2015, kompakt vydán s odstupem asi dvou měsíců. Není snadné přesně určit, kdy toto album vyšlo, s jistotou lze však tvrdit, že je hodno poslechu.

Pokud obal této desky někomu cosi připomíná, bude zřejmě na správné cestě. Spojuje totiž ústřední motivy obálek dvou světově uznávaných technodeathových nahrávek, které byly více než dvě dekády od svého vzniku poctěny tuzemsky zpracovanými novými verzemi.

Můj o dost mladší kámoš mi jednou tak mezi řečí povídá: „Ohm Square? Proč bych je teď měl poslouchat?“ A já na to, že je skvělé, že se pořád tak posouvají. On pak jen dodá: „Myslíš v rámci devadesátých let?“